Odsun Němců ze Žatce, který proběhl v rámci poválečného uspořádání po druhé světové válce, je významnou kapitolou v dějinách města Žatce, v německy mluvícím světě známého jako Saaz. Tyto události jsou významné nejen pro místní komunitu, ale i pro zastřešující chápání identity a kulturního dědictví ve střední Evropě.

Vyhnání Němců ze Žatce v bezprostředně poválečných letech druhé světové války představuje hluboký zlom v dějinách tohoto města. Tyto události, které trvaly od roku 1945 do počátku padesátých let 20. století, nebyly pouze politicky motivovaným opatřením, ale měly také dlouhodobé sociální, kulturní a hospodářské dopady na region.

Po skončení druhé světové války a kapitulaci Německa bylo Československo postaveno před různé politické a společenské výzvy. Rozhodnutí vyhnat německy mluvící obyvatelstvo, které v regionu žilo po staletí, bylo jednak politicky motivované, jednak bylo výsledkem osobních konfliktů a etnického napětí. Cílem tohoto opatření bylo především podpořit národnostní homogenitu a obnovit starší společenský řád poznamenaný válečnými událostmi.

V Žatci bylo německé obyvatelstvo od 19. století nejen demogratickou většinou, ale také významnou společenskou a hospodářskou silou města a nositelem bohaté kulturní tradice. Odsun proto vedl ke ztrátě kulturních znalostí a tradic předávaných z generace na generaci. Historické stavby, jejichž zachování a ocenění je často úzce spjato s německou historií, byly po vyhnání v české společnosti vnímány odlišně.

Diskuse o vyhnání Němců ze Žatce je proto nejen historickým tématem, ale také výzvou k zamyšlení nad složitou sítí vztahů mezi kulturami a identitami, která město charakterizovala. Respektujícím zpracováním tohoto tématu může sázavská/žatecká komunita hlouběji pochopit vlastní historii a znovu objevit a ocenit kulturní rozmanitost regionu.

Vernisáž výstavy Ackermann a smrt na Západočeské univerzitě v Plzni

Dne 2. října 2023 jsem měl tu čest představit výstavu ve vstupní hale Univerzitní knihovny Plzeň-Bory pro Filozofickou fakultu Plzeň.

Vernisáž zahájila dvojice německých lidových písní doprovázených citerou   v podání Egerländer Målaboum, Richarda a Vojtěcha Šálkových, kteří poskytli hudební rámec celé akce. Následoval pozdrav děkana Filozofické fakulty Západočeské univerzity Dr. Davida Šance, který v nepřítomnosti z důvodu jeho pobytu v zahraničí přednesl vedoucí pořádající katedry germanistiky a slavistiky Dr. Zdeněk Vávra. Ve zdravicích byl zdůrazněn velký význam, který má pro německo-české sousedství výstava o jedinečném literárním díle pozdního středověku, které kulturně a historicky spojuje Němce a Čechy v duchu humanismu.

Hlavní částí vernisáže byla následující úvodní přednáška Otokara Löbla, který jako předseda Nadačního spolku Saaz/Žatec v Německu sehrál spolu s Andreasem Kalckhoffem rozhodující roli jako spoluautor a iniciátor koncepce a realizace putovní výstavy „Oráč a smrt. Jan ze Žatce a jeho doba, která bude nyní k vidění od 3. do 27. října 2023 ve vstupní hale plzeňské univerzitní knihovny.

Po úvodních slovech o historii přátel řečník položil otázku, co jsou to dějiny, a odpověděl na ni citátem Johanna Gustava Droysena, který prohlásil, že dějiny netvoří minulosti, „ale poznání lidské v mysli o ní“. Nutnost neustálé potřeby osvětlovat dějiny novými poznatky ilustroval výrokem Františka Šmahela: historie se stále přepisuje, ale jako věda by neměla být svázána národnostními a náboženskými ohledy, i když její poznatky někdy urážejí.

Dále se zaměřil na dějiny města Žatce, zejména na její rozkvět ve 13. a 14. století, kdy se v nedaleké Šitboři narodil Johannes Henslin, později známý jako Jan ze Žatce, tvůrce „Oráče z Čech“. Cílem výstavy však není pouze představit osobnost autora a jeho dílo, ale také zpracovat jeho dobu a její kulturněhistorický rozměr. Význam „Oráče“ spočívá v jeho postavení jako první filozofické básně evropského humanismu, jako prvního raně novoněmeckého literárního textu, a především v jeho moderním obrazu člověka: dílo, původně nazvané pouze „Oráčova knížečka“, pojednává v jádru o člověku, přičemž ústředním tématem je smrt, Oráčův v dialogu, který opovrhuje pracujícím, trpícím člověkem.

V následující části přednášející uvedl několik myšlenek o motivaci k vytvoření „Ackermann a“. Jan ze Žatce měl jako privilegovaný občan a obchodník dobré kontakty na židovskou komunitu svého města a jejich prostřednictvím snad i na významnou pražskou židovskou obec.

 K indiciím židovského mecenáše skutečnost, které si všiml Albrecht Hausmann, že v díle nejsou žádné zmínky o Novém zákoně a že Kristus není nikde v textu zmíněn (ani v souvislosti s letopočtem). Že bylo dílo napsáno německy to svědčí o vzdělanostních aspiracích značné německojazyčné komunity v Žatci a okolí, městská rada a starostové města byli německo-česky smíšení nebo dvojjazyční – jazyk zde tedy nebyl znakem národnostní identifikace, ale prostředkem komunikace, a tak měl „Ackermann“ stejný význam i pro Čechy a Němce. Teprve německá nacionalistická propaganda počátku 20. století si Jana ze Žatce přivlastnila a politicky zneužila a původně náboženské a sociální antagonismy (pozdního středověku) reinterpretovala jako národnostní konflikty (20. století).

V závěru svého vystoupení přednášející krátce představil dosavadní zastávky putovní výstavy: Frankfurt nad Mohanem, Žatec, Praha, Podbořany, Ústi n.  Labem, klášter Hejnice a Karlových Varech. Na těchto místech, stejně jako nyní v Plzni, vidí úkol výstavy v tom, že působí proti bohužel dlouhodobě přežívajícím či opakujícím se klišé v rámci česko-německých vztahů, která jsou v neposlední řadě způsobena neznalostí, předsudky a dezinterpretací. V neposlední řadě by měla také dokumentovat přínos Čech k evropským kulturním dějinám, který zdaleka nespočívá jen v jejich pivní kultuře.

Dalšími dvěma českými lidovými písněmi Nešťastné manželství a Láska gramová Richard a Vojtěch Šulko oficiální část vernisáže uzavřeli. Poté se hosté se zájmem věnovali informačním textům a fotografiím prezentovaným na stěnách výstavy a dali se o nich do řeči. Jednotlivé části výstavy se zabývaly Janem ze Žatce v roli městského notáře, učitele a humanisty, městem Žatcem za jeho života, dílem „Oráč z Čech“, tématem „Člověk a smrt ve středověku“, stavem rétoriky, vzdělanosti a poezie kolem roku 1400, obrazem člověka i důstojností člověka v humanismu, aspekty revoluce a víry a také slávou a posmrtnou slávou Jana ze Žatce.

Na základě živých diskusí a rozhovorů, které proběhly mezi přednášejícím a jednotlivými hosty po přednášce, lze vernisáž a výstavu považovat za úspěšnou. Následná tematizace vernisáže v kurzech katedry germanistiky a slavistiky v následujících dnech a v neposlední řadě i s ohledem na značný počet návštěvníků akce jistě proběhne. Rád bych poděkoval zejména Dr. Borisi Blahakovi, odbornému asistentovi na katedře germanistiky a slavistiky Západočeské univerzity, za organizaci výstavy v Plzni.
Otokar Löbl

Postřehy z vernisáže výstavy na Západočeské universitě v Plzni 2 října 2023.

Více na www.ackermann-tod.de

Foto: Dr. Boris Blahak

v

V budově krajského úřadu v Karlových Varech / Karlsbadu byla v pondělí zahájena výstava s názvem “Ackermann a smrt”. Výstavu spoluinicioval Svaz Němců v Čechách. O vernisáži v úterý hovořila Martina Schneibergová s předsedou spolku Richardem Šulkem.

Pane Šulko, v pondělí byla v Karlových Varech zahájena výstava s názvem Ackermann a smrt. Je tématem výstavy pouze stejnojmenné dílo básníka Johannese von Saaz?

Foto: Richard Šulko

“Ano, jde o toto dílo, ale ve spojení s dalšími tématy. Výstava je zaměřena na básníka Jana ze Žatce , který byl také nazýván Janem z Teplé. Skládá se z devíti bannerů, na nichž jsou zpracována mimo jiné tato témata: Jan ze Žatce – městský notář, učitel a humanista, Sázava v básníkově době a Člověk a smrt ve středověku”.

Co bylo důvodem k sestavení výstavy?

Foto: Richard Šulko

“Nápad vznikl při diskusi s Otakarem Löblem, předsedou Společnosti pro propagaci města ze Žatce. Není mnoho osobností, které se proslavily tak jako Jan ze Žatce.. Básníkovi se také říká Jan z Teplé, protože vzdělání získal v premonstrátském klášteře v Teplé. Ten se nachází v kraji Karlovy Vary. Na okresním úřadě již několik let působí menšinový výbor pro skupiny obyvatelstva v regionu. Patří sem i německá menšina, kterou ve výboru zastupuji. Při plánování na začátku roku mě napadlo, že bych mohl v jedné místnosti krajského úřadu vystavit výstavu o Johannesu von Tepl. Prochází tam mnoho lidí, kteří by se měli dozvědět, jaká osobnost žila v našem regionu ve středověku.”

Kdo výstavu připravil?

Ackermann a smrt|Foto: Toužimský & Moravec

“Výstava patří Nadačnímu spolkut Žatec / Förderverein der Stadt Saaz. . Jejími autory jsou historik Andreas Kalkhoff a Otakar Löbl. Löbl se včera zúčastnil vernisáže a také odpovídal na dotazy návštěvníků.”

Je výstava dvojjazyčná? A počítá se i s návštěvami školních tříd?

“Ano, výstava je dvojjazyčná. Potrvá do 17. září. Vernisáže se zúčastnil karlovarský hejtman Petr Kulhánek (KOA) a předsedkyně krajského výboru pro menšiny Markéta Monsportová (Piráti). Myslím, že informace o výstavě bude předána i do škol. Protože se jedná o akci pořádanou odborem kultury Karlovarského kraje.”

Petr Kulhánek, Markéta Monsportová a Otokar Löbl|Foto: Richard Šulko

Výstavu “Ackermann a smrt” si můžete prohlédnout v budově krajského úřadu v Karlových Varech do 17. září.