Delegace Spolku přátel města Žatce (Förderverein der Stadt Saaz/Žatec e.V.) a spolku „Rodáci a přátelé města Žatce“ navštívila ve dnech 18. až 20. září 2026 tradiční Slavnosti piva a chmele v belgickém partnerském městě Poperinge. Partnerská spolupráce mezi oběma městy, která trvá již od roku 1964, je formována společnou chmelařskou a pivovarskou tradicí a také skutečností, že historická žatecká chmelařská krajina je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

Partnersví ve znamení chmele: Historické kořeny

Propojení mezi Žatcem a Poperinge není obyčejným spojenectvím, ale dlouholetým přátelstvím s hlubokou symbolikou. Oficiální partnerská smlouva byla podepsána již v roce 1964. Toto partnerství úspěšně vzdorovalo geopolitickým bariérám studené války a překonalo železnou oponu, protože oba regiony byly neodmyslitelně spojeny společným „zeleným zlatem“ – chmelařstvím světové úrovně. V roce 2024 obě města oficiálně oslavila 60. výročí svého partnerství. Návštěva žateckých delegací v září 2026 plynule navázala na tuto dlouhou tradici živých setkání. Skutečnost, že historická žatecká chmelařská krajina a centrum města Žatce jsou od roku 2023 zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO, dodává vzájemné výměně v posledních letech další významné turistické a kulturní podněty.

Žatecký protějšek: Legendární „Dočesná“ v Žatci

To, co pro Poperinge znamenají Bier- en Hoppefeesten, je pro Žatec světoznámá Žatecká Dočesná. Zatímco slavnosti v Belgii se konají pouze jednou za tři roky, partnerské město v České republice se proměňuje v obrovské centrum oslav každoročně, a to vždy během prvního zářijového víkendu.

Rozhovor se starostou Christofem Dejaegherem

Při příležitosti návštěvy poskytl starosta Poperinge, pan Christof Dejaegher, rozhovor předsedovi spolku „Rodáci a přátelé města Žatce“, panu Petru Šimáčkovi. Starosta města zdůraznil:

„Chmel je náš společný jazyk. Je nám velkou ctí přivítat přátele ze Žatce zde na našich slavnostech, které se konají jednou za tři roky. Přestože jsou naše regiony geograficky vzdálené, sdílíme stejnou identitu, která je formována tvrdou prací na chmelnicích a pivovarským uměním. Taková osobní setkání posilují evropskou sounáležitost a činí naše partnerství se Žatcem živým a hmatatelným.“

Dále dodal:

„Vidíme, že tradice spojují. Díky čilé výměně mezi spolky a občany se učíme jeden od druhého. Přeji si, abychom toto přátelství nadále prohlubovali – a to nejen v oblasti pěstování chmele, ale také prostřednictvím kulturních a turistických projektů mezi Poperinge a Žatcem.“

Vzájemnými návštěvami delegací na obou slavnostech se pomyslný kruh uzavírá: jak ve Flandrech, tak v severních Čechách se po staletí budovaná identita chmelařů hrdě nese dál do budoucnosti.

Odsun Němců ze Žatce, který proběhl v rámci poválečného uspořádání po druhé světové válce, je významnou kapitolou v dějinách města Žatce, v německy mluvícím světě známého jako Saaz. Tyto události jsou významné nejen pro místní komunitu, ale i pro zastřešující chápání identity a kulturního dědictví ve střední Evropě.

Vyhnání Němců ze Žatce v bezprostředně poválečných letech druhé světové války představuje hluboký zlom v dějinách tohoto města. Tyto události, které trvaly od roku 1945 do počátku padesátých let 20. století, nebyly pouze politicky motivovaným opatřením, ale měly také dlouhodobé sociální, kulturní a hospodářské dopady na region.

Po skončení druhé světové války a kapitulaci Německa bylo Československo postaveno před různé politické a společenské výzvy. Rozhodnutí vyhnat německy mluvící obyvatelstvo, které v regionu žilo po staletí, bylo jednak politicky motivované, jednak bylo výsledkem osobních konfliktů a etnického napětí. Cílem tohoto opatření bylo především podpořit národnostní homogenitu a obnovit starší společenský řád poznamenaný válečnými událostmi.

V Žatci bylo německé obyvatelstvo od 19. století nejen demogratickou většinou, ale také významnou společenskou a hospodářskou silou města a nositelem bohaté kulturní tradice. Odsun proto vedl ke ztrátě kulturních znalostí a tradic předávaných z generace na generaci. Historické stavby, jejichž zachování a ocenění je často úzce spjato s německou historií, byly po vyhnání v české společnosti vnímány odlišně.

Diskuse o vyhnání Němců ze Žatce je proto nejen historickým tématem, ale také výzvou k zamyšlení nad složitou sítí vztahů mezi kulturami a identitami, která město charakterizovala. Respektujícím zpracováním tohoto tématu může sázavská/žatecká komunita hlouběji pochopit vlastní historii a znovu objevit a ocenit kulturní rozmanitost regionu.

Vernisáž výstavy Ackermann a smrt na Západočeské univerzitě v Plzni

Dne 2. října 2023 jsem měl tu čest představit výstavu ve vstupní hale Univerzitní knihovny Plzeň-Bory pro Filozofickou fakultu Plzeň.

Vernisáž zahájila dvojice německých lidových písní doprovázených citerou   v podání Egerländer Målaboum, Richarda a Vojtěcha Šálkových, kteří poskytli hudební rámec celé akce. Následoval pozdrav děkana Filozofické fakulty Západočeské univerzity Dr. Davida Šance, který v nepřítomnosti z důvodu jeho pobytu v zahraničí přednesl vedoucí pořádající katedry germanistiky a slavistiky Dr. Zdeněk Vávra. Ve zdravicích byl zdůrazněn velký význam, který má pro německo-české sousedství výstava o jedinečném literárním díle pozdního středověku, které kulturně a historicky spojuje Němce a Čechy v duchu humanismu.

Hlavní částí vernisáže byla následující úvodní přednáška Otokara Löbla, který jako předseda Nadačního spolku Saaz/Žatec v Německu sehrál spolu s Andreasem Kalckhoffem rozhodující roli jako spoluautor a iniciátor koncepce a realizace putovní výstavy „Oráč a smrt. Jan ze Žatce a jeho doba, která bude nyní k vidění od 3. do 27. října 2023 ve vstupní hale plzeňské univerzitní knihovny.

Po úvodních slovech o historii přátel řečník položil otázku, co jsou to dějiny, a odpověděl na ni citátem Johanna Gustava Droysena, který prohlásil, že dějiny netvoří minulosti, „ale poznání lidské v mysli o ní“. Nutnost neustálé potřeby osvětlovat dějiny novými poznatky ilustroval výrokem Františka Šmahela: historie se stále přepisuje, ale jako věda by neměla být svázána národnostními a náboženskými ohledy, i když její poznatky někdy urážejí.

Dále se zaměřil na dějiny města Žatce, zejména na její rozkvět ve 13. a 14. století, kdy se v nedaleké Šitboři narodil Johannes Henslin, později známý jako Jan ze Žatce, tvůrce „Oráče z Čech“. Cílem výstavy však není pouze představit osobnost autora a jeho dílo, ale také zpracovat jeho dobu a její kulturněhistorický rozměr. Význam „Oráče“ spočívá v jeho postavení jako první filozofické básně evropského humanismu, jako prvního raně novoněmeckého literárního textu, a především v jeho moderním obrazu člověka: dílo, původně nazvané pouze „Oráčova knížečka“, pojednává v jádru o člověku, přičemž ústředním tématem je smrt, Oráčův v dialogu, který opovrhuje pracujícím, trpícím člověkem.

V následující části přednášející uvedl několik myšlenek o motivaci k vytvoření „Ackermann a“. Jan ze Žatce měl jako privilegovaný občan a obchodník dobré kontakty na židovskou komunitu svého města a jejich prostřednictvím snad i na významnou pražskou židovskou obec.

 K indiciím židovského mecenáše skutečnost, které si všiml Albrecht Hausmann, že v díle nejsou žádné zmínky o Novém zákoně a že Kristus není nikde v textu zmíněn (ani v souvislosti s letopočtem). Že bylo dílo napsáno německy to svědčí o vzdělanostních aspiracích značné německojazyčné komunity v Žatci a okolí, městská rada a starostové města byli německo-česky smíšení nebo dvojjazyční – jazyk zde tedy nebyl znakem národnostní identifikace, ale prostředkem komunikace, a tak měl „Ackermann“ stejný význam i pro Čechy a Němce. Teprve německá nacionalistická propaganda počátku 20. století si Jana ze Žatce přivlastnila a politicky zneužila a původně náboženské a sociální antagonismy (pozdního středověku) reinterpretovala jako národnostní konflikty (20. století).

V závěru svého vystoupení přednášející krátce představil dosavadní zastávky putovní výstavy: Frankfurt nad Mohanem, Žatec, Praha, Podbořany, Ústi n.  Labem, klášter Hejnice a Karlových Varech. Na těchto místech, stejně jako nyní v Plzni, vidí úkol výstavy v tom, že působí proti bohužel dlouhodobě přežívajícím či opakujícím se klišé v rámci česko-německých vztahů, která jsou v neposlední řadě způsobena neznalostí, předsudky a dezinterpretací. V neposlední řadě by měla také dokumentovat přínos Čech k evropským kulturním dějinám, který zdaleka nespočívá jen v jejich pivní kultuře.

Dalšími dvěma českými lidovými písněmi Nešťastné manželství a Láska gramová Richard a Vojtěch Šulko oficiální část vernisáže uzavřeli. Poté se hosté se zájmem věnovali informačním textům a fotografiím prezentovaným na stěnách výstavy a dali se o nich do řeči. Jednotlivé části výstavy se zabývaly Janem ze Žatce v roli městského notáře, učitele a humanisty, městem Žatcem za jeho života, dílem „Oráč z Čech“, tématem „Člověk a smrt ve středověku“, stavem rétoriky, vzdělanosti a poezie kolem roku 1400, obrazem člověka i důstojností člověka v humanismu, aspekty revoluce a víry a také slávou a posmrtnou slávou Jana ze Žatce.

Na základě živých diskusí a rozhovorů, které proběhly mezi přednášejícím a jednotlivými hosty po přednášce, lze vernisáž a výstavu považovat za úspěšnou. Následná tematizace vernisáže v kurzech katedry germanistiky a slavistiky v následujících dnech a v neposlední řadě i s ohledem na značný počet návštěvníků akce jistě proběhne. Rád bych poděkoval zejména Dr. Borisi Blahakovi, odbornému asistentovi na katedře germanistiky a slavistiky Západočeské univerzity, za organizaci výstavy v Plzni.
Otokar Löbl

Postřehy z vernisáže výstavy na Západočeské universitě v Plzni 2 října 2023.

Více na www.ackermann-tod.de

Foto: Dr. Boris Blahak

v

V budově krajského úřadu v Karlových Varech / Karlsbadu byla v pondělí zahájena výstava s názvem “Ackermann a smrt”. Výstavu spoluinicioval Svaz Němců v Čechách. O vernisáži v úterý hovořila Martina Schneibergová s předsedou spolku Richardem Šulkem.

Pane Šulko, v pondělí byla v Karlových Varech zahájena výstava s názvem Ackermann a smrt. Je tématem výstavy pouze stejnojmenné dílo básníka Johannese von Saaz?

Foto: Richard Šulko

“Ano, jde o toto dílo, ale ve spojení s dalšími tématy. Výstava je zaměřena na básníka Jana ze Žatce , který byl také nazýván Janem z Teplé. Skládá se z devíti bannerů, na nichž jsou zpracována mimo jiné tato témata: Jan ze Žatce – městský notář, učitel a humanista, Sázava v básníkově době a Člověk a smrt ve středověku”.

Co bylo důvodem k sestavení výstavy?

Foto: Richard Šulko

“Nápad vznikl při diskusi s Otakarem Löblem, předsedou Společnosti pro propagaci města ze Žatce. Není mnoho osobností, které se proslavily tak jako Jan ze Žatce.. Básníkovi se také říká Jan z Teplé, protože vzdělání získal v premonstrátském klášteře v Teplé. Ten se nachází v kraji Karlovy Vary. Na okresním úřadě již několik let působí menšinový výbor pro skupiny obyvatelstva v regionu. Patří sem i německá menšina, kterou ve výboru zastupuji. Při plánování na začátku roku mě napadlo, že bych mohl v jedné místnosti krajského úřadu vystavit výstavu o Johannesu von Tepl. Prochází tam mnoho lidí, kteří by se měli dozvědět, jaká osobnost žila v našem regionu ve středověku.”

Kdo výstavu připravil?

Ackermann a smrt|Foto: Toužimský & Moravec

“Výstava patří Nadačnímu spolkut Žatec / Förderverein der Stadt Saaz. . Jejími autory jsou historik Andreas Kalkhoff a Otakar Löbl. Löbl se včera zúčastnil vernisáže a také odpovídal na dotazy návštěvníků.”

Je výstava dvojjazyčná? A počítá se i s návštěvami školních tříd?

“Ano, výstava je dvojjazyčná. Potrvá do 17. září. Vernisáže se zúčastnil karlovarský hejtman Petr Kulhánek (KOA) a předsedkyně krajského výboru pro menšiny Markéta Monsportová (Piráti). Myslím, že informace o výstavě bude předána i do škol. Protože se jedná o akci pořádanou odborem kultury Karlovarského kraje.”

Petr Kulhánek, Markéta Monsportová a Otokar Löbl|Foto: Richard Šulko

Výstavu “Ackermann a smrt” si můžete prohlédnout v budově krajského úřadu v Karlových Varech do 17. září.