Oceněný příspěvek v literární soutěži Sdružení rodáků a přátel města Žatce -Kulturkreis Saaz  a Nadačního spolku Saaz/Žatec 2003 v kategorii žáci,  od Katharina Löbl z Frankfurtu nad Mohanem

Žatec není odříznut od světa, má stejný stav novot jako ostatní města, má své kino, solaria a své diskotéky, stejně tak, jako každé jiné město. Škoda jen, že na mne působilo město jako vymřelé.. A to především náměstí, v centru města, kde normálně má být největší provoz, tam bylo málo pohybu. Bylo vidět jen málo lidí a převším málo mladých lidí. Když jsem se prošla skoro prádnými ulicemi, představovala jsem si ve své fantazii, jak to asi vypadalo v dřívějším Žatci, kde většina domů v ulicíh asi zažila pestřejší život. Ale líbilo se mi, že nebylo vše perfektní.

Také ty poškozené domy, které potřebují renovaci, ty mi vyprávěly z dávné i nedávné historie. Na některých místech mi to připadalo, jako že se tu zastavil čas. Navštívila jsem také se svým otcem a se svou přítelkyní žateckou Obchodní akademii. Byla jsem velice překvapena, a to v pozitivním slova smyslu a moje přítelkyně též. Tato škola přesně odpovídala našim ideálním představám, jakou školu bychom si přály. Ředitel nám ochotně ukázal různé vyučovací třídy a místnosti. Vše bylo čisté, žáci smí do místnosti jen v bačkorách. Je tam také plavecká hala a velká tělocvična, také tu mají místnosti, kde jsou PC s možným připojením na internet. Tato škola byla jednoznačně více rozvinutá než naše školy v Německu.

V Žatci jsou místnosti, kde jsou PC přístupné pro každého. U nás je toto vše ušpiněné a totálně nehygienické. Naše škola už dlouho potřebuje renovaci. My máme jenom jednu místnost s 11 PC, tam se smí vstoupit jen když se tam vyučuje. Uměly jsme si představit, že bychom  navštěvovali takovou školu, jako je v Žatci. Vždyť taková škola by dávala více motivace učit se s radostí než naše a jistě by se vše zlepšilo. Přijedu ráda zase do Žatce a svého otce budu častěji doprovázet. Týden v Žatci mi přináší klid mého nitra a cítím se tam v bezpečí.

Další zážitek byl Žatecký ples v Praze, který jsem navštívila minulý podzim. Dostala jsem zvlášť jeden den volno ze školy, abych mohla o víkendu se svým otcem vlakem cestovat do Prahy. Vzrušení bylo veliké. Nevěděla jsem co si mám obléknout, jak slavnostní vše bude a co bylo pro mne důležité, zda tam budou i mladí lidé mého věku. Do sálu kde se měl konat ples jsme jeli taxíkem. Mně se vyprávělo o velkém slavnostním plesu, ale musela jsem konstatovat,že tento ples se s mými představami nedá vůbec srovnat.

Na jevišti hrála dechovka. To ale skutečně taky nebyla moje hudba a mládí jsem rovněž žádné nemohla vypátrat. Já jsem byla na počátku značně zkalmaná, byla jsem skeptická, že se to průbehu večera změní. Můj soused u stolu se brzy ohalil jako vyšší důstojník vojenské posádky v Žatci, já jsem pak s ním mohla rozvinout též zajímavý rozhovor v anglickém jazyce. Také jsme s ním několikrát šla tancovat a pomalu jsem zjistila, že mi ten večer přináší určité uspokojení. Všichni hosté se chovali uvolněně, vesel a bylo tam hodně smíchu. Témeř každý našel dobrou zábavu v tanci a zdálo se, že každého to náramně baví. Byla to legrace, kterou jsem většinou nepochopila, protože nerozumím česky.

Zábavné bylo i pořádání tomboly, která se tam konala. Mezi hlavními cenami bylo prasátko, jedno auto a sud piva. K radosti všech zrovna já jsem vyhrála ten sud piva! Spontánně jsem ho darovala kapele, která srdečně poděkovala. Ale co jsem měla dělat jiného se sudem piva., šla jsem na jeviště, kde mi k výhře pogratulovali. Poté se večer pomalu chýlil ke konci a musela jsem přiznat, že se mi tento ples skonečným efektem přece jen líbil, a že se mi vyplatilo z Frankfurtu z tohoto důvodu cestovat až do Prahy. Já bych si jen přála a doufám, že na příští ples přijde víc té mládeže a též aby se hrála více pro mladé přijatelná hduba.

Příspěvek byl též zveřejněn v MF DNES /Ústecký kraj/12. srpna 2003 pod názvem “Na některých místech města Žatce jako by se zastavil čas”.

Postřehy s plesu