Kulturní i ekonomické kontakty Žatce s nedalekými saskými regiony za Krušnými horami jsou archeologicky a písemně doložené již od 10. a 11. století. Jejich intenzita roste od poloviny 13. století, kdy se Žatec stal svobodným královským městem a jedním z hlavních center severozápadních Čech.
Mezi Žatcem a Kadaní se tehdy angažují jako kolonizátoři mimo jiné i cisterciáci z opatství Grünhain, kteří zde zakládají první vinice. Žatečtí měšťané, obchodující pravidelně například s Lipskem, se pak brzy zaměřili i na produkci chmele a piva, které od 15. století pravidelně vyváželi zejména do hornických měst saského Krušnohoří. Žatec byl tehdy důležitým centrem české reformace a obecně křesťanského nonkonformismu – četné kontakty měl zejména s valdenskými v hstorickém Sasku a Míšeňsku. Město bylo v těchto časech česko-německé, s převažujícím českojazyčným obyvatelstvem a významnou židovskou
Thomas Müntzer
komunitou. V 16. století se Žatec, který bohatě financoval svou excelentní městskou školu, soustředil na komunikaci s luterskou reformací a univerzitou ve Wittenberku. Už roku 1521 kázal v Žatci radikální reformátor Thomas Müntzer, putující tehdy ze Saska do Prahy. Hlavní roli zde hrál hebraista Mattheus Aurogallus, spolupracovník Lutherův, rodák z Chomutova a někdejší rektor wittenberské univerzity, který Žatec navštívil už roku 1529. Řada žateckých mladíků studovala na univerzitách ve Wittenberku a Lipsku. Roku 1539 se zástupci žateckých utrakvistických měšťanů zúčastnili v saském Annaberku teologické disputace se zástupci saských luteránů. Sasko se také stalo útočištěm žateckých utrakvistů a evangelíků, kteří od roku 1625 opouštěli město kvůli
Brana katedraly ve Freiburgu
náboženskému pronásledování. Centrem žateckého exilu byl saský Freiberg, kam odešel i někdejší žatecký primátor Tomáš Dentulín. V 17. a 18. století byly kulturní, náboženské, intelektuální a ekonomické vztahy Žatce se sasko-míšeňskou oblastí kvůli striktní konfesionalizaci spíše omezené – přesto vedla od roku 1760 přes Žatecko jedna z důležitých tras poštovních dostavníků mezi Prahou a Lipskem. Teprve v době industrializace na počátku 19. století dochází k obnovení kontaktů Žatce a Žatecka se sousedním Saským královstvím, přičemž značnou roli zde hrála právě žatecká židovská komunita. Z ní ostatně
Otto Stein
vzešly mnohé osobnosti nejen podnikatelské (zejména v oblasti obchodu s chmelem), ale též intelektuální, jako například indolog Otto Stein (†1942), profesor Německé univerzity v Praze pěstující například kontakty s univerzitou v Lipsku, oběť holocaustu. V době meziválečného Československa se objevily i první náběhy k rozvoji česko-saského turistického ruchu, v němž Žatecko, bohaté na pamětihodnosti i přírodní krásy, mělo silné postavení. Tento blahodárný trend byl ovšem přerušen hrůzami totalitního německého nacionálního socialismu, který rozvrátil jak soužití žatecké německo-česko-židovské komunity, tak kooperaci města Žatce se saskými městy Freibergem, Annabergem atd. Desetiletí 1938 až 1948 znamenalo eliminaci českého živlu, likvidaci zdejších Židů, vyhnání německojazyčných Žatečanů a následně brutální zničení zbývajích zdejších sociálních struktur v době komunismu. Doba ČSSR a NDR skutečné kooperaci Žatce se Saskem rozhodně nepřála. Zásadní zlom představuje až rok 1989, kdy Češi i Sasové znovu získali svobodu. Dnes je město Žatec, toto významné regionální centrum Ústeckého kraje, aktivním
členem Euroregio Krušnohoří / Erzgebirge, jedním z jeho partnerských měst je rovněž saské krušnohorské město Thum. Budoucnost česko-saské kooperace, v níž město Žatec i v minulosti sehrálo zásadní úlohu, je otevřená novým výzvám. A je to právě město Žatec, který díky své slavné historii spojené s Čechy, Němci a Židy, můžu působit jako klíčový instrument česko-německého smíření a společného ohledávání kořenů evropské identity.
.
PhDr. Petr Hlaváček, Ph.D. (Collegium Europaeum / Univerzita Karlova)