Svědectví o kulturní tradici nebo o živé či již zaniklé civilizaci

Přednáška Otokar Löbla na Monumenta VIVA, mezinárodní konference – Praha, Vyšehrad, 3.12.2015 -PÉČE O KULTURNÍ DĚDICTVÍ V OBLASTECH BÝVALÝCH SUDET

Úvod
Město Žatec je výjimečným živoucím příkladem města, jehož ekonomika a tradice byly od středověku a dodnes i jsou založeny na zpracování a obchodu s chmelem, který se pěstoval a pěstuje v jeho širokém okolí. Historii pěstování a zpracovaní chmele v Žatci a na Žatecku tvoří na Pražském předměstí v Žatci jedinečný urbanisticky dochovaný komplex chmelařských staveb (skladů, sušáren, balíren a známkoven chmele). Značné množství dochovaných staveb, koncentrovaných na malé ploše a zakomponovaných mezi obytnými budov do běžné uliční zástavby na půdorysu uliční sítě středověkého města dokumentuje způsoby zpracování chmele a mezinárodní obchod s chmelem v Žatci koncem devatenáctého století a v první polovině dvacátého století.

.
Ze 14. století pochází první písemná zmínka o žateckém chmelu, která uvádí, že roku 1348 žatecký měšťan Albert prodal své pozemky v obcích Koule, Mlynáře a u Stroupče včetně chmelnice žateckému měšťanovi Jeclinovi řečenému Bohatý. Chmel se v této době pěstoval v zahradách i na chmelnicích. Stejně jako jiná královská města i Žatec vařil pivo na základě tzv. várečného práva v měšťanských domech. Roku 1376 potvrdil Karel IV. městu právo mílové na výrobu sladu, vaření, prodej a šenkování piva.
V Žatci a okolí se tehdy soustřeďovala více než polovina ploch chmelnic v Čechách. Chmelnice náležela téměř ke každému měšťanskému domu. Sušení chmele přitom probíhalo až do počátku 19. století na upravených půdách domů, což se v obraze současného Žatce dochovalo na řadě historických domů.
V šedesátých letech 19. století se objevilo chmelařské obchodní právo, které sice nebylo nikdy potvrzeno úředně, ale bylo důsledně dodržováno. Rozdělilo obchodníky do tří skupin: na místní, komisionáře a exportéry. Místní obchodníci se specializovali na vykupování chmele od pěstitelů. Komisionáři za odměnu zprostředkovávali prodej chmele.
V roce 1860 byl zřízen „žatecký chmelný trh“ burza, který působil až do roku 1879. V roce 1861 vzniklo v Žatci podle obchodního zákoníku společenství obchodníků s chmelem vytvořené převážně z významných rodinných německých a židovských firem, které po desetiletí ovlivňovalo obchod a dění ve městě.
V té době byla již vyhraněna i technika prodeje. Žatecký chmel měl své vlastní certifikáty. Postupně se přešlo od původně podomního způsobu obchodu k obchodu ryze globálně tržnímu, převzatému z obchodní zvyklosti bavorské obchodní komory. Tím se počet místních obchodníků snížil a obchod se dostával do stále užšího kruhu obchodníků – exportérů
Koncem 19. století byly v Žatci postaveny desítky nových sušáren, skladů a balíren chmele. Kolorit města Žatec začaly vytvářet komíny u sirných komor. Soustředily se především do oblasti rozrůstajícího se Horního (Pražského) předměstí, za někdejší Pražskou branou. Do poloviny 19. století sahalo Horní předměstí přibližně po dnešní Komenského alej.

.

Město Žatec bylo na konci 19. století živým a hospodářsky významným centrem severozápadních Čech. Křižovaly se zde dvě důležité železniční spojnice, Buštěhradská dráha a Plzeňsko-březenská dráha, které přispěly k nesporně prudkému růstu průmyslu ve městě. V roce 1900 mělo město Žatec 15.900 obyvatel a 1034 domů. Bylo zde registrováno 161 firem, které se zabývaly prodejem chmele. Stálo zde 53 balíren a skladů chmele. V té době také vznikly první specializované speditérské židovské firmy Eduard Fanta která disponovala i speciálními železničními vagóny pro přepravu chmele.

.
Chmelařská architektura
Příběh místního chmelařství překračuje pouhý regionální rozměr. Je dlouhodobý a zahrnuje období od počátků pěstování a zpracování chmele po stále živou současnost. Zachované specifické stavby jsou hmotným důkazem o místní chmelařské prosperitě a o zkušenostech a pracovitosti několika generací místní komunity. Příběh Žateckého chmele dokládá, že zemědělská plodina dokázala ovlivnit nejen charakter novodobé kulturní krajiny, ale i v postupně rostoucím centru svého zpracování, městě Žatci, ovlivnila architekturu, urbanismus, konstrukční řešení a technologické vybavení staveb i kulturní zvyky, které v návaznosti na tradice jsou stále aktivně rozvíjeny s cílem podobu města posílit.

.
Z dnešního pohledu tehdy vznikl na žateckém Pražském předměstí architektonicko-urbanistický fenomén, komplex skladů, balíren, pomocných provozů i souvisejících obytných budov. Jedná se o ucelený a především soubor účelových chmelařských industriálních staveb začleněných do původní středověké struktury stávajících ulic a náměstí a prolínající se s novou i původní výstavbou. Tento mimořádný urbanistický soubor několika desítek koncentrovaných industriálních staveb zůstal zachován.

Hodnota dochovaného souboru historických chmelařských budov je ze současného pohledu téměř nevyčíslitelná. Nikde jinde ve světě takový urbanisticky zajímavý soubor staveb na sušení a zpracování chmele nevznikl a ani v podstatě vzniknout nemohl, protože nikde nebyla výstavba chmelařských staveb tak silně časově a lokálně koncentrována právě jako v Žatci. Díky chmelu, město i region prosperovaly a v Žatci i v okolních obcích bylo postaveno i mnoho dalších hodnotných dochovaných budov.

Židé a chmelový obchod
Velký význam pro rozvoj města měli od 2. poloviny 19. století Židé, kteří se právě v 2. polovině 19. století hojně stěhovali do větších měst a věnovali se podnikání v nových oborech, jak jim ostatně umožňovala změna zákonů. Roku 1861 jim totiž bylo povoleno bez omezení vlastnit a najímat půdu. Roku 1867 bylo Židům tzv. prosincovou ústavou přiznáno státní občanství a politická a občanská rovnost před zákonem. Směli se volně stěhovat, nabývat nemovitosti a provozovat jakoukoliv živnost. Dostali také pasivní a aktivní volební právo. Roku 1867 jim tak byla poprvé přiznána stejná práva, jako měli ostatní občané nyní už Rakouska-Uherska.
Více k dějinám Židů na Žatecku www.zatec-zide.eu

.
Komunita postupně bohatla, za což mohla vděčit rozvinutému obchodu s chmelem. Její nejbohatší představitelé si začali ve městě stavět reprezentativní domy, které dodnes patří mezi architektonicky významné stavby. O bohatství a sebevědomí svědčí i fakt, že si místní komunita mohla dovolit financovat jak vlastní židovský hřbitov, založen byl roku 1869, tak i reprezentativní synagogu postavenou v tzv. maurském slohu.
Etablovování židovských obchodníků, nejen s chmelem od roku 1851 v Žatci, převážně z Karlovarského kraje a zavedení železniční stanice v letech 1871-1873 výrazně podpořili pozitivní hospodářský vývoj Žatce a regionu. Židé zde podíleli i na založení klíčových průmyslových firem v Źatci. Jako nejvýznamnější , mimo dalších jmenuji firmu Bechert (šroubárna) Telátko (výroba drátů) a Bergmann (výroba laků a barev) V té době také vznikla první specializovaná speditérská  židovská firma Eduard Fanta, která disponovala i speciálními železničními vagóny pro přepravu chmele. Ve 20 století se usadilo v Žatci též mnoho židovských obchodníků z textilem a potravin, lékařů a právníků.

Obchodníci s chmelem byli propojeni s norimberským a bamberským v trhem a exportovali do celého světa až do zámoří v USA a Jižní Americe.
Přesto, že počet Židů, kteří se „hlásili“ k židovské víře nepřekročil nikdy více než 10 procent celkového obyvatelstva Žatce, byl jejich podíl na hospodářském vývoji města a to hlavně v sektoru chmelového obchodnictví převažující.

Doslov
Účelem této úvodní studie, která bude součástí projektu „Židé na Žatecku“, není v podstatě vyzdvižení podílu židovské populace na úspěšném hospodářském vývoji města, nýbrž jde o zmapování skutečné minulosti, hospodářské, politické i architektonické. Jak v německé, tak v české literatuře a studiích se tomuto aspektu nejen nevěnuje pozornost, ale naopak mám za to, že se spíše vědomě zamlčuje. Definoval bych to jako umění zamlčování. Jak německá, tak i česká etnika si úspěchy ve všech zmíněných oblastech připočítávají pouze sobě a bohužel tím zanechávají bílá místa ve vývoji a dějinách, a to nejen v Žatci. Jsem toho názoru, že současnost má nárok na doplnění těchto historicky prázdných míst.

Následovala power-point presentace největších chmelových skladů a památek v Žatci.

Literatura a zdroje.
Fiedler Jiři, Židovské obce v Čechách a na Moravě, Židovske muzeum Praha
Collegium Carolinum, Band 104, Juden zwischen Deutschen und Tschechen, München 2006
Čapková Kateřina, Češi, Němci, Židé? , Národní identita Židů v Čechách 1918–1938, Paseka 2013
Diviš Danzer , Židovstvo v obchodu s chmelem, Praha 1890, druhé vydání 2009, http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=node/526
Huml-Vaníček, Památky pěstování a zpracování chmele a výroby piva , Managment plán Žatec, 2013, http://www.mesto-zatec.cz/e_downland.php?
Löbl Otokar – Ausstellung die Juden von Saaz / Výstava Žide na Žatecku 2014, www.saaz-juden.de
Mändl Ernst und Heinrich Schwenger, Saaz. Die Geschichte der Juden in Saaz http://www.hugogold.com/bohemia/
Osterloh Jorg (2006): Nationalsozialistische Judenverfolgung im Reichsgau Sudetenland 1938–1945. München, Wien.
Saazerland – Hopfenland, Heimatbuch, herausgegeben von Heimatkreis Saaz 1959
Seifert Adolf, Die Stadt Saaz im 19. Jh., 1902;
Sommer Johann Gottfried, Böhmen statistisch topographisch dargestellt – Band 14, Saazer Kreis, Verlag der Buchhandlung von Friedrich Ehrlich, Prag, 1846;
Tutte Karl, Der politische Bezirk Saaz, 1904, Verlag der Bezirkslehrer Vereins Saaz
Zimmermann Volker (1999): Die Sudetendeutschen im NS-Staat. Politik und Stimmung im Reichsgau Sudetenland 1938–1945. Essen: Klartext.
Žatec, Verlag/nakladatelství Lidove noviny 2004