Pietní akt v žatecké synagoze
Izrael v Žatci in memoriam ocenil sourozence Šircovy. Vzpomínkové shromáždění v žatecké synagoze
V žatecké synagoze, která je druhou největší v Čechách, se ve čtvrtek 8. listopadu konalo vzpomínkové shromáždění na události “Křišťálové noci”. Při protižidovském pogromu z 9. na 10. listopadu 1938 příslušníci NSDAP a paramilitaristická skupina SA uvnitř synagogu zapálili a chtěli ji zničit. Dílo zkázy nebylo dokonáno, protože na pokyn z radnice ihned zasáhli žatečtí hasiči a oheň uhasili.
Oldřich Bubeníček, Michal Lichtenstein, Otokar Löbl
“Tuto pietní akci pořádáme každoročně, protože o židovské otázce, vůbec o židovství – popřípadě o Křišťálové noci – mladí a většina lidí moc neví. Chceme osvětlovat ta bílá místa v historii pro mladou generaci a pro ostatní lidi, kteří ji neznají,” vysvětluje důvod konání této již každoroční tradice Petr Šimáček ze Spolku rodáků a přátel města Žatce.
Letošní vzpomínkový večer v žatecké synagoze byl významný i z dalšího důvodu. Přímo v synagoze byli oceněni sourozenci Marie Kelnerová a Václav Širc in memoriam izraelským titulem Spravedlivý mezi národy. Sourozenci bydleli na Volyni, kde společně s celou svou rodinou zachránili při holokaustu život Rachel Rabinoviczové-Kvasgaltnerové. Se Svobodovou armádou se po válce dostali do Československa a usídlili se na Žatecku, stejně, jako tisíce dalších volyňských Čechů po svém návratu do původní vlasti. Inženýr Václav Širc žil v Jimlíně a v Žatci učil na zemědělské škole. Je také autorem Kroniky Českého Volkova, kterou pod názvem Stopy zaváté časem redigoval a vydal v roce 1980 Petr Šimáček.
Titul Spravedlivý mezi národy v žatecké synagoze převzali potomci oceněných sourozenců – Josef Širc, Jaroslava Říhová a Eliška Dvořáčková z rukou izraelského velvyslance v Česku Daniela Merona. V Česku bylo dosud uděleno 121 těchto uznání za pomoc Židům v době druhé světové války. Volyňští Češi Václav Širc a Marie Kelnerová jsou 122. držiteli. Účastníkem této slavnostní události byla také dcera zachráněné Rachel Kvasgaltnerové, Yaffa Riesenfeldová. „Já, moje maminka ani moje děti nikdy nepřestaneme být sourozencům Šircovým vděčni. Když jsem říkala 93leté mamince, která už na řadu věcí ve svém životě zapomněla, že letím na obřad do Žatce, začala plakat. Dlouhá léta před tím neplakala,“ řekla paní Yaffa přímo v synagoze.
V žatecké synagoze v rámci vzpomínek na historické události ocenil izraelský velvyslanec Daniel Meron také události před 70 lety, kdy z vojenského žateckého letiště létala do izraelského Ekronu letadla se zbraněmi, které pomohly uhájit čerstvou nezávislost státu Izrael.
Prostor synagogy při této dojemné akci zaplnily dvě stovky hostů, včetně ústeckého hejtmana Oldřicha Bubeníčka, žatecké starostky a senátorky Zdeňky Hamousové, žateckých zastupitelů nebo předsedy Židovské obce Teplice Michala Lichtensteina a jeho zástupkyně Gabriely Beckové. Vedle izraelského velvyslance byl přítomný také velvyslanec Argentiny Roberto Salafia a další členové diplomatického sboru.
Celý slavnostní večer provázely židovské melodie v podání sboru Camerata při ZUŠ v Žatci a Žateckého příležitostního sboru, pod vedením Alžběty Urbancové.
Otokar Löbl, Daniel, Daniel Meron, Petr Šimáček
„Letošní vzpomínkové shromáždění v synagoze s udělením ocenění Spravedlivý mezi národy opět ukázalo, jak je nutné si připomínat historii Židů. Konkrétně v Žatci si například málokdo uvědomuje, že výstavní místní domy, budovy i chmelárny, které aspirují na zápis mezi památky UNESCO postavili právě Židé. Většinou už nežijí. Uctívání jejich památky je určitě na místě,“ řekl exkluzívně Žateckým novinám Otokar Löbl z Nadačního spolku Saaz/Žatec, který tuto velice úspěšnou akci uspořádal spolu s žateckými rodáky, Městem Žatec a Židovskou obcí Teplice.
Hedvika Fajkusová Ohře Media
Pozvánka
“Žatecko”
Žatecko – film o dějinách Čechů a Němců
Film vyčerpávajícím způsobem zachycuje složité dějiny celé oblasti. Ukazuje, čím je charakteristická i výjimečná krajina (zvláštní úrodná půda vhodná k pěstování chmele), ukazuje, jak se proměňovalo osídlení a jak se regionu dotýkaly velké dějinné události, které ovlivňovaly osud celé země, Evropy, potažmo světa. Patří k nim husitství, třicetiletá válka, první i druhá světová válka. Všechny události jsou zachyceny v širším kontextu, neomezují se na úzce regionální pohled a jsou doplněny komentářemi odborníků.
Velmi obsáhle tento pohled na regionální dějiny akcentuje téma národnostního sžívání, soužití, ale i konfliktů. Jedná se především o soužití Čechů, Němců, ale i Židů. Dokument názorně ukazuje jakým způsobem jednotlivé národnosti přispěly k rozvoji regionu, jakým způsobem se jejich osudy prolínaly a někdy také ústily v konflikty, jejichž zdroje ovšem ležely daleko od popisovaného regionu. Tyto události jsou rovněž doplněny komentářemi odborníků, ale -což je zvlášť cenné- vzpomínkami pamětníků.
Filmový dokument ovšem mapuje i proces usmířování a hledání cesty zpět k vzájemnému pochopení a smíření až do současnsoti.
Velmi cenné jsou vzpomínky a pohledy z různých stran a z různých jazykových oblastí. To vše ve svém důsledku může přispět k lepšímu pochopení a vyrovnání se s minulostí, ale může se stát i zdrojem nové -společně sdílené- hrdosti na minulost i současnost. Takto koncipovaný dokument má jistě šanci stát se velmi dobrým příspěvkem k společné česko-německé budoucnosti.
Luděk Navara,
Ludek.Navara@mfdnes.cz
Upoutávka na nový dvoudílný dokumentární film o historii kdysi jednoho z nejvýznamnějších měst českého státu …
sestřih slavnostního uvedení premiéry filmu
Dokumentarní film “Žatecko” dějiny Čechů a Němců na Žatecku v české verzi je možné koupit na v prodejně sklo a porcelán na náměstí Svobody u pana Josefa Zábranského a na internetu zde…
ŽATECKO
Žatecko – premiéra filmu
Staré gymnázium v Žatci, místo možného domicilu pro muzeum Jana Investice pro budoucnost Místa s minulostí mají lepší budoucnost. Městům s tradicí se důvěřuje, ekonomicky a kulturně. Historické budovy nejsou pouze atraktivní pro turisty, ale také pro obchodníky a kulturní tvůrce. Bohatá tradiční ambienta vytváří respekt, důvěru a bezpečí. Proto je péče o minulost výnosná investice pro každé město, které hodlá být hospodářsky úspěšné. Muzea, ve kterých je kulturní dědictví sebevědomě a láskyplně uložené, jsou magnetem, který lidi zdaleka přitahuje. Oni vykládají, jak města se stala tím, čím jsou a co chtějí být. Dobré muzeum není místo, kde jsou dějiny pochovány, ale místo živého vzpomínání. Žatec a Žatecko Císař Jindřich II. (1002-1013) v sakramentáři v Bavorské státní knihovně v Mnichově Žatec je město v severních Čechách s více než tisíciletou minulostí. Ostroh nad řekou Ohře byl již od pravěku osídlen. V roce 1004 máme první písemnou zmínku o Žatci v kronice („Satzi“), když císař Jindřich II. osvobodil žatecký hrad od polského obsazení. Roku 1265 byla udělena městu královská privilegia a Žatec byl ve středověku jedno z nejvýznamnějších správních center českého království. Již v 11. století přichází v rámci evropské migrace do Žatce němečtí obchodníci a řemeslníci, jejichž příliv v dalších letech se zesiluje. Začátkem 15. století se město Žatec vytváří rovnoměrně jako české a německé město. Během husitské revoluce a reformačního hnutí, kdy město Žatec bylo nazváno městem slunce, však převažovalo české obyvatelstvo. Koncem 30leté války ovšem opustilo Žatec mnoho českých a německých protestantů, oproti tomu se přistěhovali němečtí katolíci z Říše a další Němci z českého království. Během 18. a 19. století se stal Žatec, který byl součástí habsburské říše převážně německým městem. Žatec 1601, dřevoryt Jana Willenberga Podobně pohnuté byly i dějiny Židů v Žatci, kteří tam až do svého vyhnání z královských měst v roce 1618 sehráli důležitou roli. Dvě století přežili následně v okolních vesnicích Žatecka, jako řemeslníci a obchodníci. Po zrovnoprávnění v 19. století zažilo židovství nový rozkvět, o kterém svědčí krásné měšťanské domy a velkolepá synagoga. Hrozné události během nacistické okupace znamenaly však pro Židy i liberální Němce tragický konec. Žatec však nebyl pouze napojen hospodářsky a technologicky pouze na Bavorsko, ale také na Sasko. K tomu přicházejí během reformační doby styky v oblasti náboženství a věd. Luteránství nalézá v Čechách velkou oblibu a obráceně mnoho mladých lidí ze Žatce studuje na universitách v Witenbergu a Lipsku. Později se stalo Sasko přístřeším mnoha českých emigrantů. Kdo byl Jan ze Žatce? Jan ze Žatce (v pravo) jako zakladatel Hieronymsmu-Offizciums v Chebu (Národní muzeum v Praze) Jan ze Žatce se narodil v roce 1350 a byl učencem z Teplé. Působil od roku 1383 v Žatci jako městský písař a později jako rektor místní latinské školy, která byla předchůdcem gymnázia. Jeho vzdělávání ho vedlo přes celou Evropu a proto disponoval rozsáhlými kontakty k českým a evropským učencům. Jan byl znamenitým reprezentantem raného humanismu. Toto vděčí svému hlavnímu filosofickému a poetickému dílu, „Oráč z Čech“ které je literárním svědectvím rané novodobé němčiny. Obsahem knihy je dialog mezi Oráčem a personifikovanou Smrtí o smyslu života. Zde vymaňuje středověký obraz člověk, že štěstí je možné najít pouze v nenávratnu, tedy po smrti, oproti humanistickému pojetí, že toto splnění je možné najít již na tomto světě. Jan ze Žatce jako humanista v českém městě je výtečný patron pro vznik muzea, které má dokumentovat společné dějiny Čechů a Němců v tomto městě. Jeho přátelské vztahy k židovským učencům jsou navíc reprezentativní pro sounáležitost s židovstvím a evropským humanismem. Jan ze Žatce je i dnes pro Evropu, ve které je možné porozumění na základě humanistického myšlení a tolerance. Muzeum Jana ze Žatce Muzeum Jana ze Žatce pro Česko-německou-židovskou kulturu na Žatecku je projekt německého Nadačního spolku města Žatce a českého Ústavu Jana Oráče z Čech. Jeho cílem je prezentovat dějiny regionu ve všech svých kulturních, náboženských, politických a hospodářských pohledech moderními muzeálními technickými prostředky. Hodlá tím nejen přiblížit část evropských dějin, ale také historický model pro budoucí spolužití v Evropě. Náhled však bude i kritický, nejen výhody, ale budou reflektovány také potíže multikulturního spolužití, o kterých nám dějiny vypráví a vědí. Dějiny jsou tvořeny lidmi se všemi jejich pozitivními a negativními vlastnostmi. O těchto lidech hodlá muzeum vyprávět. Natáčení filmu v okresním archivu v Lounech- PhDr. Jan Mareš Ph.D. listuje v kronice Jana ze Žatce -kameraman Jörg Schilling (Filmstudio Sirius) Již v roce 2014 jsme realizovali výstavu o Židech na Žatecku, kterou můžete shlédnout v žatecké synagoze. V roce 2016 se natočil dokumentární film o spolužití Čechů a Němců na Žatecku, který bude v roce 2017 dokončen a jehož rozsáhlé filmové dokumenty budou muzeu k dispozici. Od roku 2017 se budou konat veřejné vědecké semináře na jejichž obsahu se bude toto muzeum zakládat. S podporou Česko – německého fondu budoucnosti ze setkání s prezentací aktivit Nadačního spolku Saaz-Žatec ve spolupráci se Spolkem rodáků a přátel města Žatce, Ústavem Oráče z Čech a Filmovým studiem Sirius z Duryňska dne 27. září 2016 v hotelu Černý orel v Žatci, s podporou Česko-německého fondu budoucnosti v Praze. Muzeum Jana ze Žatce Spolky teď spolu s radnicí vytipovávají vhodné umístění muzea. „Připadá v úvahu budova bývalého německého muzea na Floriánském náměstí, také bývalý rabinát vedle synagogy a samozřejmě se ještě naskytnout další možnosti,“ říká Otokar Löbl, předseda Nadačního spolku Saaz-Žatec. K muzeu již existuje kladné stanovisko odboru evropské územní spolupráce Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Spolky počítají s tím, že výstavba Muzea Jana ze Žatce pro česko-německou-židovskou kulturu ve městě a na Žatecku by stála minimálně 50 milionů korun. V roce 2020 chtějí začít stavět. Památník leteckého mostu Žatec – Izrael 1948 – 2018 Mezi aktivity českého a německého spolku žateckých rodáků sdružených v nově založeném Ústavu Oráče z Čech je vznik Památníku leteckého mostu Žatec – Ekron. Žatečtí rodáci v Německu a Česku již několik let spolupracují na projektu Židé na Žatecku, mapují rozhovory s pamětníky Židovské komunity v Žatci a také zaznamenávají výpovědi účastníků leteckého mostu. Nyní přicházejí s návrhem vybudovat v Žatci nebo přímo v místech bývalého žateckého vojenského letiště, v dnešní průmyslové zóně Triangl, důstojný památník, jako stálou vzpomínku na letecký most Žatec-Ekron – odkaz pro budoucí generace. . V létě 1948 bylo konkrétně ze žateckého letiště odesláno 24 letadel Avia S-199 (rozebraných na jednotlivé části a v útrobách velkých letadel uložených) v rámci vojenské pomoci Československa nově vzniklému státu Izrael (tzv. akce Žatec a mosty do Izraele). Slavnostní odhalení pomníku by se mělo uskutečnit v létě roku 2018 u příležitosti 70. výročí této významné historické události, mj. za podpory a účasti nejvyšších představitelů ČR a Izraele. „Jsme ve shodě a ve vzájemné symbióze se starostkou města Žatce a senátorkou Zdeňkou Hamousovou, velvyslancem Státu Izrael v České republice panem Gary Korenem i hejtmanem Ústeckého kraje Oldřichem Bubeníčkem. Všichni náš návrh na vybudování Památníku plně podporují“ – uvedl za žatecké organizované rodáky Petr Šimáček. Spolupráci na vzniku památníku již přislíbila významná izraelská výtvarnice Evie Pollig. Setkání žateckých rodáků završila prezentace nově natáčeného filmu Češi a Němci na Žatecku s promítnutím ukázky filmu. Režisér a zástupce německého filmového studia Sirius Jörg Schilling uvedl, že německá verze filmu bude hotova do konce letošního roku a v českém jazyce na jaře 2017.
Muzeum Jana ze Žatce
Tisková zpráva
V Žatci by mělo vzniknout nové muzeum o historii Žatce, což prezentovali zástupci Nadačního spolku Saaz-Žatec a Spolku rodáků a přátel města Žatce. Stálá expozice v budoucím Muzeu Jana ze Žatce bude podle jejich plánů připomínat kompletní historii města a život německých i českých obyvatel v něm. Otec projektu, německý historik a žatecký rodák, Dr. Andreas Kalkckoff, žijicí nyní ve Stutgartu zdůvodnil ve svém úvodním projevu, že toto muzeum chce ukázat jak se společnost v období mnoha století přes extremy, politické, kulturní a ideologické změny se vždy znovu k sobě našla a zařídila se svými sousedy. Člověk žije v přítomnosti a přehlídne při tom pouze několik desetiletí. Pohled na delší doby nebo etapy minulosti mu přitom může přinést a naučit více mírnosti při pohledu na dějinné proměny. Nic není tak neměnné jako změna.