Peter Klepsch

Z pohledu žateckého rodáka, který nyní žije v Německu.

Byl to neklidný podzim v roce 1938.  Na cestě ze školy, tehdy jsem byl 10 letý kluk,  jsem viděl skupinu asi 20 lidí, kteří byli bledí ve tvári ale velice dobře oblečeni a zametali před klášterním kostelem. Při bližním pohledu jsem poznal několik panů kteří v našem rodném domě také chodili na návštevu, například obchodníka Hellera. Pomalu jsem poznával co se zde odehrává. Když jsem potom viděl kouř nad synagogou, tak jsem pochopil I jako dítě že židi mají býtí v mém rodném městě veřejně ponížení.

Když jsem se přes spleť vodních hadic došel k mému rodnému domu v Dlouhé ulici, v podstatě vedle synagogy,  tak mi maminka vyprávěla že ráno několik  mužů v zivilu nasílím vtrhlo do židovského chrámu a vydrancovali ho. Když synagoga náhle stála v plamenech, prosadili význámní lidé na radnici zásah požárníků, proti surově se bránícím přísluníkům NSDAP a paramilitaristické skupiny SA kteří jí chtěli naprosto zničit. Požárnící měli za krátko oheň v synagoze pod kontrolou.

Když kouř z požáru odtáhl, bylo již více lidem v Žatci i jasněji v hlavě. Když několik měsíců později vtrhlo německé vojsko I do vnitrozemí Čech a Moravy nebylo to u velké části obyvatel vítáno ani neměli pro tento násilný čin pochopení. I když původně Mnichovskou smlouvu z národnostních a hospodářských důvodů skoro fanaticky přivítaly, poznaly nyní, jejich očích,  nesmyslnou křivdu. “Křišťálová noc” ve které bohudíky v Žatci, mimo rabování u zbývajících židovských rodin, netekla krev , ale také obrazení Prahy, vzbudilo nejen u mě právní vědomí. Od této doby bylo jádro nepolepšitelných nacistů v mém rodném měste izolováno.

Při posledním sčítání lidu v 1. Československé republice se příhlásilo v Žatci 1600 lidí k židovskému náboženství. K tomu je nutno počítat ještě asi 500 konvertitů. Z těchto 2000 lidí bylo ovšem v Žatci v květnu 1939 pouze 200.

Již dlouho před “připojením” odešli majetní a moudří Židé do “jistých” zemí. Méně majetní uprchly těsně před vstupem německého vojska do vnitrozemí. Tito a zůstalí optimisti se staly skoro bez vyjímky obětí  “schoy”  Těm zbylím se ale z velkého procenta obyvatel dostávala pomoc a soucit. Jedním důvodem byla jejich chudoba a druhým že velká část z nich byla ve smíšeném manželství a měla “ariské” příbuzné.

I když chybí veškerá statistika o žateckých židech, tak můžeme odhadovat, že více než půlka žatekých židů válku a holocaust přežila, protože více než polovina odešla včas do exilu.

Hospodářsky byla židovská obec Žatec  převážně v průmyslu silně zastoupená. Potom následovali lékaři a advokáti a samozřejně také obchodníky.  Továrny jako Bechert a Telátko byli největšími zaměstnavateli v městě, lékaři (Dr. Eben, Dr. Nohel a další) byli velice oblíbení a schopní. Edmund Stern měl nejvyšší obchodní obrat žateckého chmele a stál na špičce tét typicky žateckého obchodu.

Žatec, toto kdysi bohaté město zratilo svůj význam ve dvou katastrofách. Jednou na podzim 1938 a podruhé v květnu 1945. Ubíváním významu zemědělství bude asi jeho navždy ztracený.

Peter Klepsch, Spalt 2007, překlad Otokar Löbl

zveřejněno ve Svobodném hlasu, 21. listopadu 2007