MF IDNES / 3. 3. 2008  Luděk Navara

Byla to opravdu drsná událost i na kruté poválečné poměry. Před jednašedesáti lety byli do tábora za městem Postoloprty v severních Čechách nahnáni Němci a postříleni. Většinou ranou do zátylku. Nebylo jich málo: asi osm set. Byl to největší masakr Němců v poválečných dějinách a dodnes se o něm příliš neví. Skupina nezávislých spisovatelů a německých rodáků připravila výstavu do Vrchlického sálu divadla v nedalekých Lounech. Pokouší se nalézt odpověď na otázku, nakolik se na masakrech Němců podíleli komunisté. „To, co si vyzkoušeli na Němcích, byla generálka na pozdější třídní boj,“ říká jeden z organizátorů Eduard Vacek.

 Příliš mnoho mrtvých

 Masakr Němců z Postoloprt a okolí se odehrál na začátku června 1945, ještě před Postupimskou konferencí, která oficiálně schválila odsun Němců. Několik set Němců tam bylo povražděno a jejich těla naházena do hromadných hrobů v okolí Postoloprt. Ty byly o dva roky později znovu otevřeny a mrtví tajně za přísných bezpečnostních podmínek (a přísného utajení) exhumováni. Našlo se tam celkem 763 těl. O masakru se nesmělo psát po celou komunistickou éru. Policisté masakr několikrát vyšetřovali, nejprve z podnětu poslanecké komise Ústavodárného národního shromáždění v roce 1947, po druhé po listopadu na popud spisovatele Ludvíka Vaculíka, ale bezvýsledně. Pachatelé nebyli označeni, ani potrestáni.

 „My je známe“

Autoři výstavy na jednom z informačních panelů popisují události přesně i s jmény: „Koncem května 1945 se přesunula do Postoloprt zvláštní jednotka ČSLA (Československé lidové armády), složená z operační skupiny, zpravodajské skupiny a skupiny vojenského obranného zpravodajství včetně strážních čet s úkolem zbavit město a okolní obce od německého obyvatelstva z důvodu umístění předsunutého štábu I. divize 1. čs. armádního sboru. Pokyny k této akci vydal v Praze osobně brigádní generál Oldřich Španiel velícím důstojníkům, kterými byli kpt. Vojtěch Černý, npor. Jan Zicha-Petrov a por. Jan Čubka.

Příslušníci strážních čet měli na likvidaci Němců vlastní zájem, protože jako volyňští Češi a Rusíni ztratili svoji vlast anexí podkarpatské Rusi, kterou zabral SSSR a mohli se podílet na dosídlení severočeského pohraničí. Vojáci a jejich rodinní příslušníci byli totiž jediní z velkého množství zájemců, kteří mohli optovat pro ČSR před zabráním našeho východního území. Výsledkem této akce byly hromadné popravy bezbranných Němců bez řádného soudu, zejména ve dnech 28.-30. května 1945 za aktivní účasti místní jednotky RG, vedené obecním policistou Bohuslavem Markem.“ Podle Vacka je otázkou, proč se porada konala u Španiela, který tamnímu vojsku nevelel. Dva z účastníků schůzky byli důstojníky Reicinova vojenského obranného zpravodajství: Jan Čubka byl přednostou OBZ divize a Zicha byl zpravodajský důstojník OBZ u téže divize.

 Trest smrti pro poslance

 Zakázané informace

 Skutečnost, že se oficiální československá místa pokoušela masakr utajit, vyšla najevo už dřív. V archivu byl před čtyřmi lety objeven dokument z roku 1947 navrhující, aby stopy po masakrech Němců (nejen v Postoloprtech) byly “ve veřejném zájmu odstraněny”. Dokument byl určen pro ministry vnitra a obrany (Nosek a Svoboda), tedy resortů, jejichž představitelé reprezentovali zájmy komunistů. Dokument není podepsán a byl označen jako tajný.

 Tomu odpovídá i rozsáhlé utajení provázející exhumaci mrtvých u Postoloprt i na dalších místech v severočeském pohraničí, kde byli pohřbeni zavraždění Němci. Aby nebylo vidět, co se u hrobů děje, byl celý prostor zamaskován stěnou z chvojí. Podle policisty Bohumila Kotase, který případ vyšetřoval v devadesátých letech, existuje dokonce Gottwaldův přípis, že není v zájmu státu, aby se případ vyšetřil.

Kde všude bylo OBZ?

Postoloprtský masakr byl sice hrůzný, ale byl jen jedním z mnoha. Například při obdobném masakru v Moštěnicích u Přerova bylo postříleno přes dvě stě Němců ze Slovenska. Zodpovědný za to byl Karol Pazúr. Jenže i ten pracoval pro Reicinovo OBZ. Za masakr byl sice odsouzen na dvacet let, ale v polovině padesátých let už byl na svobodě. Při takzvaném pochodu smrti z Brna – tedy vyhnání brněnských Němců zemřelo v důsledku vyčerpání či epidemie minimálně 1 700 lidí. Pochod organizoval Bedřich Pokorný, fanatický komunista, který si později, po únoru 1948 vydobude zásluhy při organizaci táborů nucených prací. Byl přítomen i s Ludvíkem Svobodou při vyšetřování masakru v Ústí nad Labem, kde rovněž umírali Němci. Se jménem Bedřicha Pokorného, toho muže na špinavou práci, se setkáme ovšem i v jiné souvislosti: byl to on, kdo zorganizoval proces s Janem Antonínem Baťou, který byl odsouzen za údajnou kolaboraci.

 3. März 2008  (MFDNES)