Ve dnech 12.-14. listopadu 2008 se na půdě Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně konala konference Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945, která byla také pracovním setkáním autorského kolektivu výzkumného záměru při Masarykově universitě.  Konference se zúčastnili také badatelé ze Slovenska, dále německý historik a rodák z Moravské Ostravy, Otfried Pustejovsky a zástupci německé menšiny z Čech, Moravy a Slezska a předseda Nadačního spolku Saaz/Žatec v Německu Otokar Löbl

. Výsledkem je kniha, která vznikla také ve spolupráci Výzkumného střediska pro dějiny Střední Evropy a Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, jehož brněnská pobočka se na realizaci podílela v rámci projektu Dokumentace osudu aktivních odpůrců nacismu, kteří byli po skončení druhé světové války postiženi v souvislosti s opatřeními uplatňovanými v Československu proti tzv. nepřátelskému obyvatelstvu. Knihu Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945 pak koncem minulého roku vydala Matice moravská.

Vydané dílo lze v podstatě rozdělit do tří oddílů – I. Dosavadní výzkum, perspektivy a metody, II. Regionální výzkumy a III. Nová témata a nové kontexty. V úvodní kapitole se Tomáš Staněk zamýšlí nad dosavadním výzkumem poválečných „německých problematik“ a následovně Adrian von Arburg předkládá v rozsáhlém příspěvku několik úvah, jak dál pokračovat ve výzkumu poválečného postavení německy hovořícího obyvatelstva v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Právě tento příspěvek se stal bodem diskuse, především ze strany zástupců německé menšiny. Další kapitolou je práce Tomáše Dvořáka Bádání o německém obyvatelstvu v poválečném Československu, problémy jeho vymezení a širší kontextualizace, jednoho z autorů vycházející v edici Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945. Tento první oddíl uzavírá práce Vertreibungsforschung zwischen Politik und Wissenschaft významného německého badatele Otfrieda Pustejovskyho.

Druhý oddíl je zahájen prací již zmiňovaného badatele Tomáše Dvořáka, věnovanou Brnu a jeho německému obyvatelstvu v roce 1945. Do do českého povědomí vstoupilo vyhnání německého obyvatelstva a následovný pochod k rakouským hranicím, plný excesů. Jde zde o otázku historické paměti či nepaměti a otázku politické odpovědnosti. Další práce se pak věnují Němcům v Liberci po druhé světové válce, Němcům na Jindřichohradecku po roce 1945 a německy mluvícímu obyvatelstvu na Českobudějovicku po roce 1945, která je doplněna příslušnými tabulkami. Studie Václava Kaška Německy mluvící obyvatelstvo v politickém okrese Žamberk v letech 1945-1948 se zabývá rovněž neblahou činností partyzánské skupiny Václavík velitele Jana Ptáčníka a Josefa Hýbla Brodeckého, která se „proslavila“ vraždami v Lanškrouně, Mladkově, Králíkách, Těchoníně a na dalších místech. Zabývá se také vyháněním obyvatelstva do Kladska v roce 1945. Českého čtenáře jistě zaujmou rovněž práce slovenských badatelů zabývající se otázkou karpatských Němců v letech 1945-1946,

Třetí oddíl se věnuje otázce KSČ a „našich Němců“, tedy vztahu mezi nacionalismem, internacionalismem a pragmatismem či problematice návratu „neprávem odsunutých“. Pozornost si zaslouží všechny práce, ať jsou to osudy Emila Beera nebo německého muzejníka Karla Jüttnera. Velkou pozornost jistě vzbudí práce Vladimíra Černého „Procesy s příslušníky nacistického bezpečnostního aparátu v Brně a jejich osudy v letech 1945-1956“, doplněná komplexním seznamem vyšetřovaných a vězněných členů bezpečnostního aparátu, nebo práce „Malý retribuční dekret a německy hovořící obyvatelstvo v Ostravě v letech 1945-1948.“

Kniha je doplněna prameny a vybranou literaturou včetně nepublikovaných pramenů, čili seznamy archivů a fondů v ČR, na Slovensku, v Německu a Rakousku. Součástí je obsáhlý fotografický materiál.

Věřím, že tato podnětná, velice dobře zpracovaná publikace podnítí další badatelské odkrývaní odpovědí na dosud zamlčované otázky kolem poválečného období a také otázky kolem soužití dvou národů.

Franz Chocholatý Gröger