bojovníci za svobodu?

Haló noviny / 2.3.2009 – Praha, vydavatel ÚV KSČ (M)

Doslova šokující výstava nazvaná Oběti komunistické moci v severočeském pohraničí v letech 1945 – 1946 dorazila po Lounech, Děčíně, Kadani, Chomutově, Žatci, Liberci a Teplicích na čtvrtou pražskou městskou část a našla své dočasné útočiště v tamním Kulturním centru Novodvorská. Lidé, kteří zavítali na výstavu, se mohli seznámit s dokumenty údajně dokládajícími, že násilí v severočeském pohraničí v letech 1945 – 1946 bylo důsledně připraveno a realizováno pod vedením komunistické ideologie prostřednictvím branné a bezpečnostní moci, jak tvrdí krátký popis k výstavě. Putovní výstavu pořádá Federace nezávislých spisovatelů a tzv. Nadační spolek pro Žatec (v originále Förderverein der Stadt Saaz).

Karel Marx se hodí všude

 Mladá fronta Dnes na závěr výstavy minulý týden uspořádala besedu s historiky a publicisty, kterou moderoval komentátor Martin Komárek. Odsun Němců, jehož historické příčiny a souvislosti zná každý student, je výstavkou pojat jako nebývalá křiv da a soubor souvislého organizovaného násilí na německém obyvatelstvu. Jako kdyby nebyly známy kořeny toho všeho. Přítomní historici Vít Smetana a Švýcar Adrian von Arburg, jakož i politolog Lukáš Jelínek, řazením historických faktů o tom, kdo a kdy rozhodl o odsunu Němců a co se dělo během druhé světové války na území Protektorátu i před ní, dali víceméně najevo, že historie běžela jinak, než si myslí organizátoři výstavy. Jednotlivé panely výstavy, která začínala velkou podobiznou Karla Marxe a faksimile Komunistického manifestu (!), přičemž například Postupimská dohoda chyběla, totiž zcela nepravdivě spojovaly násilí při odsunu, jež se také objevovalo, s komunisty, kteří za ně dle autorů výstavy měli být dokonce zodpovědni. Nebyl to výbuch lidového hněvu, nýbrž akt právě vznikající státní moci, skvělo se na jednom z panelů. Pravda je taková, že pokud během odsunu (zejména divokého) k excesům docházelo, byly to útoky jednotlivců, kteří byli vedeni pomstou za mnohé krutosti německých fašistů během války. Nejednalo se však o proces záměrně řízený československými úřady. Na to také v průběhu diskuse poukázal průvodce z Pečkárny, člen Českého svazu bojovníků za svobodu, který položil důraz na odlišení vyhlazení obce Lidice, coby aktu nacistického státu, od excesů při poválečném odsunu Němců, coby aktivit jednotlivců.

Komárkův bič

 Besední sál v Kulturním centru Novodvorská, v němž se shromáždilo mnoho pamětníků a vlastenců, při diskusi doslova vřel. Pro zklidnění výbušného prostředí panelisté raději užívali pojmu transfer, než odsun či vyhnání. Velmi razantně a kriticky na adresu organizátorů výstavy vystupovali příslušníci československého odboje, členové Českého svazu bojovníků za svobodu, účastníci Pražského povstání, pamětníci vyhnání Čechů z pohraničí i účastníci poválečné obnovy válkou rozvrácené Československé republiky. Jen několik hlasů znělo v jiné tónině. Například jakýsi posluchač za výstavu poděkoval a zdůraznil její potřebnost, neb v jeho chápání dějin byli nejprve z Československa vyhnáni sudetští Němci a posléze kapitalisté. Na vyhnané Čechy z pohraničí v pomnichovském období a na fašistický teror v době války však zapomněl. Jiný účastník si cosi brumlal pod vousy, že jsou v sále samí komunističtí politruci. Viditelně nervózní moderující Komárek si, věru, na sebe ušil bič tím, že jím pozvaní hosté – historici a publicisté – výstavku, která se nacházela hned v předsálí, z valné většiny neviděli a neznali. Muselo tedy zákonitě dojít k trapasům, když panelisté hovořili o koze a výstava pojednávala o voze. Beseda tudíž byla o čemsi jiném, než výstavka samotná. Dokonce i švýcarský historik Arburg připustil, že název výstavy, akcentující oběti komunistické moci, nesedí.

Pan Loebl je jaksi mimo

 Horlivým zastáncem prospěšnosti výstavy však byl představitel onoho žateckého nadačního spolku, jistý Otokar Loebl, žatecký rodák žijící v Německu, který výstavu obhajoval. V diskusi s autorkou tohoto textu odmítl princip příčinné souvislosti historických dějů s odkazem na to, že se jedná o marxistickou dialektickou metodu, kterou nevyznává. Že prý je možné odseknout jeden historický úsek a pohlížet na něj jako na samostatný celek. I Loeblovi snad byla určena slova jiného diskutujícího, vojáka Svobodovy armády, volyňského Čecha, který připodobnil historii ke klubku nití, z něhož si kdokoli z novodobých vykladačů dějin ustřihne jakýkoli kus a tváří se, že je to tak v pořádku. Tak však historii chápat nelze, protože je právě oním na sebe navazujícím a nekonečným klubkem událostí.

Byla to drzost

Že byl Otokar Loebl jednoznačně nejpodjatějším panelistou, který se snažil obhajovat neobhajitelné dílo svého spolku, je zřejmé. Na pováženou však je, že na přípravě této výstavky, jež možná ještě bude putovat po dalších českých městech, se podílela také řada státních okresních archivů. Pamětník poválečných událostí, znalec historie čtvrtého pražského obvodu a místní patriot František Kovanda v diskusi řekl, že uspořádat tuto výstavu v Praze 4, kde se nacházela pankrácká sekyrárna, v níž zahynulo 1079 občanů, byla odvaha až drzost. V Pražském povstání právě na tomto obvodu položila svůj život plná třetina všech padlých v povstání, připomněl.

 Monika HOŘENÍ. Tisková mluvčí KSČ(M)