Jako žatecký rodák s židovskými kořeny a zájmem o minulost mého rodného města se stala tato otázka pro mou osobu více než srdeční záležitostí. Genocid nacistů spáchaný na židovských obyvatelích Žatce, následná ignorace a nevraživost komunistického systému vůči židovské minulosti mého města přece nemůže být korunován zapomněním. Jistě mají také dnešní obyvatelé Žatce právo znát skutečnou minulost města a podíl židů na hospodářském a společenském vývoji tohoto města před 2. světovou válkou. Je nutné tuto minulost poznat a zveřejnit.

„Neboť ne minulostí jsou dějiny, ale vědění lidského ducha o minulosti. Toto vědění je jediná forma, ve které jsou minulosti neminulé a přistupují k nám jako dějiny.“  J. H.Droysen, metody dějin

Na základě této motivace se náš spolek (Förderverein der Stadt Saaz/Žatec e. V Německu – Nadační spolek Žatec), jehož jsem předseda, se rozhodl navázat spojení s Židovskou obcí Teplice v Čechách pod kterou nyní spadá město Žatec. První setkání se uskutečnilo v listopadu 2003 v žateckém hotelu „Motes“. Následně jsme společně podepsali smlouvu o spolupráci při podpoře revitalizace žateckého židovského hřbitova a jeho znovuotevření. Toto se uskutečnilo při příležitosti slavností 1000letého výročí první zmínky písemně zmínky o městu Žatec v roce 2004 a to ve spolupráci s Mgr. Petrem Šimáčkem, který zastupuje Sdružení rodáků a přátel města Žatce. Společně jsme také do těchto akcí zapojili bývalé německé rodáky města Žatce žijící nyní v Německu.

Při příležitosti vzpomínkové akce 70letého výročí vypálení žatecké synagogy v roce jsme společně s předsednictvem Židovské obce Teplice představili náš projekt „Židé na Žatecku“, který je pilířem našich aktivit v rámci „Žatecké cesty“. Obsahově tento projekt zahrnuje revitalizaci žateckého židovského hřbitova a vybudování památníku pro židovské oběti holocaustu žateckého regionu, zřízení homepage o tomto projektu na internetu a výstavu o židovské minulosti Žatce v listopadu 2010, která se má stát po reorganizaci muzea stálou výstavou. Též dokumentace o leteckém mostu Žatec- Ekron,Tel Nef (Haifa) a pomoci Československa státu Izrael, bez kterého by podle názoru prvního izraelského presidenta Ben Guriona nemohl stát Izrael vzniknout, je součástí našeho projektu „Židé na Žatecku“

Společně se zástupci předsednictva obce, Oldřichem Látalem, Michaelem Lichtensteinem a zástupcem žateckých rodáků Petrem Šimáčkem jsme se zjistili, že je nutné získat přímé svědectví lidí, kteří bydleli před válkou v Žatci, a kteří se podíleli aktivně na leteckém mostu. Tito lidé ovšem nyní žijí skoro jen v Izraeli a proto jsme se rozhodli uspořádat pracovní cestu do Izraele. Nadační spolek zajistil finanční zdroje a tak jsme mohli tuto cestu uskutečnit. Olda a Michal se obrátili na velvyslanectví České republiky v Tel Avivu a na izraelské v Praze a zajistili jejich podporu a také část programu. Také se jim podařilo získat průvodce v osobě pana Nabila, který nás očekával při příletu na letišti Ben Gurion a byl nám celou dobu pobytu připraven pomoci. Díky houževnaté aktivity předsednictva židovské obce jsme získali také finanční podporu izraelské aerolinky EL AL.  Petr Šimáček zajistil setkání s Norikem Harelem, který je veteránem a pamětníkem událostí v letech 1947- 48 o pomoci Izraeli. Gábina Becková, dcera mého zesnulého spolužáka a přítele ze Žatce Karla Becka  a členka židovské obce, navázala na rodinné vztahy z paní Rozanou Brösslovou, která pobývala před válkou a po ní na Žatecku a přežila útrapy holocouastu v Terezíně a nyní žije v Tel Avivu. Díky paní Brösslové se nám také podařilo setkání s dalšími rodáky a pamětníky.

Předávání publikací o Žatci velvyslanci T. Pojarovi v Tel Avivu. P. Šimáček a O. Löbl

Po příletu do Tel Avivu nás po chmurném počasí v Čechách přivítalo slunce a moře. Bohužel jsme však neměli možnost této lákavé nabídky využít. Hned první den po našem příletu jsme byli pozváni k paní Brösslové, kde jsme začali s natáčením a rozhovorem na kameru. Následně jsme byli celé odpoledne přijati velvyslancem České republiky, panem Tomášem Pojarem, kterému jsme představili náš projekt a  města Žatec a Teplice. Následně jsme společně s tiskovou mluvčí paní Marií Šternovou, ekonomickým atašé Jakubem Šlosárkem projednali a domluvili další spolupráci a to nejen na projektu, ale i prezentaci historického města Žatce, jako významné chmelařské oblasti a lázeňského města Teplice v Čechách.

na letecké základně z Norikem Harelem

Druhý den jsme se již brzo ráno vydali na cestu na vojenskou základnu Camp David v Ramatu nedaleko Haify. Cestu do Haify jsme podnikli vlakem a  tam nás již očekával pan Nabil, který nás odvezl přímo na vojenské letiště Camp David, kde nás již očekával pan plk. Nori Harel. Po prohlídce letiště a historického muzea Campu jsme celé odpoledne natáčeli rozhovor s Norikem Harelem a s izraelskými letci. Doprovázel nás též plk. Libor Kutěj – vojenský zástupce velvyslanectví a jeho asistent nprap. Jaroslav Smrž.  Uvolněná a vstřícná atmosféra, která vládla na letišti nás udivila, vždyť tento stát je v neustálém napětí a ohrození a v podstatě vládne stále válečný stav. Tento pocit zvýšil náš celkový pozitivní vztah k těmto rozhodným obráncům židovského národa.

Pan Popper, rodák z Bezděkova u Žatce v Tel Avivu

Ve středu jsme se rozjeli do Hulonu, co je též nedaleko Tel Avivu, na pozvání do rodiny pana Poppera. Pan Dyk Popper je 90letý veterán a rodák z Bezděkova u Žatce, kde jeho rodiče byli obchodníky z chmelem, za války bojoval Royal Force v Anglii a vrátil se v roce 1945 do Žatce, kde byl následně mechanikem na letišti a zajišťoval letecký most. Nyní žije se svojí druhou manželkou v Izraeli. Přijetí bylo velice srdečné a pan Popper byl nejvíce potěšen a nadšen přítomností Gábinky Beckové a nemohl pochopit, že ještě ve svých letech se setká z krásnou a mladou židovskou holkou ze Žatce. Byl z toho celý pryč a měl strašnou radost.  Jeho oči zářily a velice radostně nám líčil své vzpomínky na své rodiště a Žatec. Předali jsme mu knihu o Žatci a Olda s Michalem o Teplicích. Byli jsme velmi dojatí, a když jsme večer odjížděli, po natáčení naší dokumentace a rozhovoru, tak jsme měli sami srdcích více než hezký pocit ve vykonání dobrého skutku a měli slzy v očích. Unaveni a šťastni jsme dojeli do našeho hotelu.

u zdi nářků v Jeruzalemě

V ranních hodinách jsme příští den, ve čtvrtek, vydali na studijní cestu do Jeruzaléma. Zde jsme se setkali s redaktory předních izraelských novin a představili jim náš projekt. Následně jsme si prohlédli historický Jeruzalém a u zdi nářků jsme všichni na připravených lístcích zastrčili naše přání do zdi. Celá atmosféra z nás udělala zajatce tohoto místa a zdálo se nám, že každá zeď dýchá na nás minulostí což jsme cítili hlavně u zdi nářků. Popsat tento zážitek ve městě, které je milníkem svatých knih je těžké a spíše uvnitř člověka a určitě žádá další návštěvu. Následně jsme ještě navštívili autobusem rodiště jednoho z nejznámějšího z židů, Ježíše v Betlému v palestinské autonomní oblasti. Přechod do tohoto území byl dost depresivní a cítili jsme se vráceni do časů železné opony. Pouze nutnost této vysoké zdi a ochranných opatření na Checkpointu do Betléma, jako obrana před teroristickými činy a fanatismem části palestinských obyvatel nás smiřuje s realitou. . Rychle se vracíme do Jeruzaléma a v kavárně nedaleko Damaškanské brány se z tohoto zážitku zotavujeme a vyčerpaní dojíždíme vlakem do Tel Avivu.

Paní Krátká/Steinová ze Žatce a P. ŠImáček

V pátek se nám podařilo dojednat setkání s paní Margit Krátkou, rozenou Steinovou ze Žatce. 90letá žatecká rodačka nyní žijící v rezidenci pro seniory v Seven Stars House asi 40 km od Tel Avivu v Herzleiya.  Přijetí bylo opět velice srdečné. Paní Krátká nám vyprávěla své zážitky a vzpomínky na Žatec a též o svém pobytu v Terezíně.  Ukázala nám mnoho fotografii, které má vystavené v pokoji a také  foto prezidenta T. G. Masaryka, který je nejen u ní, ale u celé komunity českých Židů, kteří se pravidelně v Izraeli setkávají, uctíván. Také v celém bytě jsou obrazy ze Žatce, Prahy a také piano… Tak jsem se pustil do kláves, zazpívali jsme si české písničky a Michal si dokonce s paní Krátkou zatancoval. Zazpívali jsme si židovské písně a také zazněla Ta naše písnička česká. Vše jsme samozřejmě dokumentovali video záznamem. Loučení v pozdní odpoledne bylo znovu těžké a měli jsme všichni slzy v očích. Myslím, že více není nutné dodat.

V sobotu, tedy na sabat jsme nemohli mnoho podniknout a tak jsme natočili ještě další záběry s paní Brösslovou a následně jsme si prohlédli Jaffu, což je historická čtvrť Tel Avivu s pevností. Při společné pracovní večeři jsme shrnuli a vyhodnotili naše aktivity v Izraeli a pověřili každého účastníka vyhodnocením a prezentací dokumentů na výstavě o židech na Žatecku v listopadu tohoto roku v Žatci a dalším pokračováním našeho projektu.

V neděli, to byl náš poslední den v Tel Avivu, jsme se konečně dostali na pláž k moři. Ale počasí moc nepřálo a tak jsme společně se vydali na prohlídku města, malé nákupy a bleší trh. V pozdní odpoledne jsme odjížděli z hotelu na letiště a po velkém zpoždění jsme doletěli v noci do Prahy. Mohl bych napsat ještě o mnoho víc, neboť tato země je země zázraků, minulosti a i současnosti Doufáme, že toto nebyla naše poslední cesta do Izraele.

F O T O G A L E R I E   http://otokarloebl.magix.net

Otokar Löbl