MF DNES 9. prosince 2010

Za šedsát let se z kvetoucího obchodního města, kde pospolu žili Němci, Češi a Židé, stala troska, která se těžko vzpamatovává.

Oficiální internetové stánky města Žatce vyhlížejí sympaticky. Nic proti nim. Jenže ty nejdůplžitější krvvavé události chybějí. Ty při kterých mizeli lidé a nakonec i duch města Projdeme nejprve data z internetu a pak se poidíjme za ně……

1004  – První písemná zpráva o Žatci v kronice Thietmara Merseburského.

1111 –  Správcem Žatce je Soběslav, bratr knížete Vladislava I.

1248 –  Žatec je v doložených záznamech poprvé uveden jako středoveké mesto.

1261 –  Žatectí právovárecníci získali právo varit pivo.

1348 –  První písemná zpráva o chmelnici v Žatci.

1405 – Řemeslníci natrvalo vytěsnili patriciát ze správy města.

1414 –  Papež vyhlásil nad městem klatbu.

1421 – Žatec odrazil vojska druhé krížové výpravy.

1539 –  Zavedení zvláštního pečetidla zarucujícího originalitu žateckého chmele.

1582 – Město postihla povoden, při níž se utopilo asi 150 lidí.

1767 – V Žatci jsou 4 pivovary a 20 sladoven.

1788 –  Žatec se stal sídlem krajského úradu a požár znicil 284 domu.

1801 –  Uveden do provozu Meštanský pivovar na Žižkove náměstí. 1833 Byl založen chmelařký spolek na ochranu kvality chmele. 1860 Vznik žateckého chmelného trhu.

1929 –  V Žatci vystoupila Josephine Bakerová, tanecní hvězda parížského Folies Bergere.

1934 –  Ve měste je registrováno 161 chmelarských firem a 53 balíren chmele.

1997 –  Slavnostní otevření Chmelařského muzea.

Z výčtu by se zdálo, že nejvetší pohromou v dějinách města byla velká povodeň. Ve skutečnosti renesancní dejiny Žatce provázely pogromy na Židy, kterí se zde usazovali. Jednou drželi privilegia, jindy byli vraždeni a vyháneni.

Nejděsivejší mezera však zeje mezi daty 1934 a 1997. (Nic z oficiálních stránek jsem tam nevynechal). Jenže práve v tech šedesáti letech se z kvetoucího obchodního mesta, kde pospolu žili Nemci, Ceši a Židé, stala troska.

Nejprve museli odejít Češi. Pak nacisté zničili židovskou komunitu. Stovkám lidí byl nejprve brutálne zabaven majetek, potom byli posláni do koncentráku, kde většina z nich mučivě zahynula. Odplata, která postihla viníky války, Nemce, byla také krutá. Nekterí žatectí Němci byli odvedeni do Postoloprt, kde je postříleli příslušníci Československé armády. Zbývající, at už viníci, nebo nevinní, byli odsunuti, nebo chcete-li vyhnáni. Do opuštených honosných domu skvělého renesancního města se nastěhovali lidé, kterí neměli s jeho tradicemi nic společného a nestáli o ně. Žatec postihl úpadek a tradice se ztrácely. Další rána prišla v osmašedesátém. Mesto opustili mnozí pracovití Ceši. Odešli po ruské okupaci do emigrace. Husákovské vedení hledelo na Žatec jako na politicky nespolehlivý a bralo mu další výsady.

Rok 1989 sice přinesl svobodu, ale ne peníze smíření. Děsivé dějiny ve zdech mesta pořád žijí.

Odplata, která postihla viníky války, Němce, byla také krutá. At už viníci, nebo nevinní, byli odsunuti, nebo chcete-li vyhnáni.

Martin Komárek, komentátor