Nekrolog obdivuhodného člověka, historika, rodinného příslušníka, přítele, rodáka a velkého patriota města Žatec, tiskového mluvčího německého Nadačního spolku Žatec / Saaz e. V.
PhDr. Andreas Kalckhoff 1944–2021
Andreas Kalckhoff se narodil krátce před koncem druhé světové války v královském městě Žatec v Čechách 18. srpna 1944 v okresní nemocnici.
Jeho matka Getrud pocházela z významné žatecké rodiny Borstendörfer, později pracovala jako sekretářka v Berlíně. Zde se seznámila s Andresovým otcem Gerhardem Kalckhoffem. On studoval fyziku u Alberta Einsteina a na Maxs Planck institutu v Berlíně a kolem roku 1930 odešel do firmy Siemens, kde byl zaměstnán jako inženýr. Zabýval se výzkumem radaru, takže kvůli tomuto výzkumu nebyl odveden jako voják na frontu. Vzali se v roce 1941.
Kvůli náletům v Berlíně se jeho matka během těhotenství rozhodla přestěhovat k rodičům do Žatce, kde byl větší klid. Jeho otec s nimi jako zaměstnanec společnosti Siemens nesměl jet. Zde bydlela u svého otce Gustava Borstendörfera, který sice nebyl aktivista ani odbojář, nicméně byl přesvědčený antifašista. Jeho politické postoje ho však neochránily před tím, aby byl počátkem června 1945 deportován spolu s ostatními muži a mladíky ze Žatce do Postoloprt. Neochránilo ho to ani před vyhnáním z české vlasti jeho matky a otce poté, co přežil strašnou dobu v táboře. Nechránilo ho před ztrátou těžce vydělaného majetku.
V srpnu 1945 utekla Gertruda s jednoročním Andreasem a svojí matkou do Berlína. Po skončení války přesunula společnost Siemens své sídlo do Mnichova, kde Gerhard pracoval. Celá rodina tedy nyní žila v Mnichově. Jeho dědeček Gustav z rodiny žil v malém městečku nedaleko Řezna, kde ve věku sedmdesáti let zemřel. Po vyhnání se mu nestýskalo po německých Sudetech – stýskalo se mu po Žatci. Jeho domovině. Tady musela přejít jiskra z něj na jeho vnuka Andrease.
Andreas Kalckhoff vyrostl v Mnichově, kde vystudoval bavorské a středověké dějiny a politologii. V roce 1976 obhájil u profesora Karla Bosla doktorát na téma nacionalismus v pozdním středověku. Byl autorem několika odborných knih, Richarda III., Karla Velikého a několika vědeckých publikací.
V letech 1977-1978 byl redaktorem historického časopisu “Damals” v Giessenu a v letech 1978-1980 působil jako vědecký asistent na Univerzitě ve Stuttgartu u Augusta Nitschkeho v Institutu pro sociální výzkum, oddělení “Historický behaviorální výzkum”. Od roku 1980 žil ve Stuttgartu jako publicista, genealog a heraldik na volné noze.
S Andreasem jsem se seznámil v roce 2002, jeli jsme do Žatce a v příjemném kruhu s předsedou Spolku rodáků a přátel města Žatce Petrem Šimáčkem jsme plánovali oslavy 1000. výročí města Žatce. Na těchto velkých slavnostech, které se konaly kromě města Žatec také v pražském Senátu, přednesl Andreas přednášku o Oráči z Čech. Jan ze Žatce, autor tohoto díla, se od té doby stal společnou nití naší spolupráce.
V roce 2013 jsme ve Schwabachu u Norimberku společně založili Nadační spolek města Saaz v Německu., jehož tajemníkem a tiskovým mluvčím se stal Andreas. Jako historik byl nejen odborným pomocníkem, ale jeho nadšení a láska k rodnému městu se staly téměř závislostí a krédem. Stal se také správcem našich webových stránek www.saaz.info , na kterých se podílel i jeho syn Felix, a napsal nespočet článků dokumentujících naši činnost.
Díky jeho objektivitě při řešení vyhnání Němců ze Žatce, jehož byl v roce svých dvou letech též obětí, jsme mohli vykonat mnoho práce na usmíření mezi Němci a Čechy. V roce 2010 se nám podařilo na hřbitově v Postoloprtech prosadit a odhalit pamětní desku tohoto masakru z června 1945. O této události bylo dokonce informováno v hlavních zprávách dne 3. června 2010 v německé televizi.
V roce 2013 byla představena jeho kniha “Pravdou k smmíření” o masakru v Postoloprtech u Žatce. Během dvou let do dokončení knihy, na níž jsem se podílel, jsme prošli několika názorovými bitvami, ale naše přátelství se díky tomu ještě více sblížilo.
Naším snem bylo zřídit muzeum Jana ze Žatce, to se dosud bohužel nepodařilo. Ale společně jsme vytvořili mnoho výstav a publikací. Zmíníme se pouze o “Odsunu Němců ze severních Čech 1945″ a „Židech na Žatecku”. Všechny byly také digitálně zpracovány a jsou přístupné na internetu.
Své mistrovské dílo vytvořil krátce před svojí smrtí. Dvojjazyčná výstava “Oráč a smrt“. V květnu 2022 se ještě mohl s pomocí své milující ženy Anne zúčastnit vernisáže v Historickém muzeu ve Frankfurtu nad Mohanem, kde již trpěl svou nemocí. K této výstavě také dokončil kvalitní umělecký katalog. I tato práce bude brzy plně přístupná na internetu na stránkách www.ackermann-tod.de.
O našich cestách do Žatce, Prahy a akcích, kterých jsme se společně zúčastnili, bych mohl napsat ještě mnoho stránek. O večírcích a divokých večerech s naším milým kamarádem Petrem Šimáčkem v Žatci. Je pro mě těžké o tom psát. Mně i mnoha přátelům v Žatci chybíš, ale budeme i nadále udržovat tvé myšlenky, sny a činy. Milý Andreasi, děkujeme Ti.
Opustil nás s důstojným rozloučením se svou rodinou 14. 8. 2022 ve Stuttgartu, čtyři dny před svými 78. narozeninami.
Otokar Löbl a Petr Šimáček, tvoji věrní přátelé.