Archiv autora: Redaktion

“Žatec očima věků”

Dvorak,Pitthard und SimacekMezinárodní odborný seminář věnovaný Žatci a jeho letošnímu miléniu se uskutečnil v pátek 10.9.2004 v Praze. Dějištěm akce nazvané Žatec očima věků byla historická Valdštejnova pracovna v budově Senátu Parlamentu ČR. Záštitu nad seminářem převzal předseda Senátu Petr Pithart, pořadatelem bylo Sdružení rodáků a přátel města Žatce.

Přednášeli renomovaní historici. “Jsem rád, že v budově senátu, který dnešním jednáním Žatečanů otevíráme pro podobné akce, může být seminář o historii tisíciletého města Žatce. Toto město hraje významnou roli v dějinách celé země,” řekl Petr Pithart. “Průběh semináře jsme zaznamenali a zájemci si budou moci výsledky setkání historiků přečíst ve vydaném sborníku,” sdělil předseda pořádajícího sdružení Petr Šimáček.

Seminářem o historii Žatce a jeho místem v dějinách, který se uskutečnil v budově Senátu na Malé Straně, začalo vlastní setkání rodáků ze Žatce. Oficiální část pak pokračovala slavnostním večerem s koncertem na zámku Líčkov u Žatce. 

Žatec v raném středověku

Přepis zvukového záznamu bc. Petra Čecha 10 . září 2004 na konferenci “Žatec očima věků” v senátu ČR v Praze.

Petr Cech

Bc. Petr Čech

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych ve svém krátkém příspěvku zde prezentoval výsledky posledních archeologických výzkumů ze Žatce. Bez nadsázky lze říci, že tyto výzkumy radikálně přispěly k novému náhledu nejen počátku Žatce, ale přispěly i k diskuzi o počátcích Českého státu.

 

 

.

Na této mapce vidíte představu dosavadního archeologického a historického bádání, které předpokládalo, že Přemyslovci na počátku někdy 30.let 10.století v této středočeské domény ohraničené těmito hrady, expandovali do okolních vazalavských knížectvích a došlo tam ke sjednocení Českého státu. Mělo tak dojít po vraždě sv.Václava v roce 935 ve Staré Boleslavi. Jako opozice byla ve středním pohoří spatřováno území bájných mýtických lúčanů známých z knih pražského kanovníka Kosmy. A tyto hrady, tak jak zde vidíte, měly právě tvořit ono Lúčanské území.

K radikálnímu převratu nebo tedy k radikální změně na tento náhled došlo v loňském roce, kdy se podařilo prozkoumat část ranně středověkého opevnění Žatce. V tomto případě přispěla s pomocí botanika reps. dendrochronologie, podle které se podařilo datovat dvě fáze ranně středověkého opevnění. Zde tato dřeva, ať jsou starší víc, jak jedno tisícletí, byla datována do rozmezí let 925 až 935. Ta horní konstrukce, která je mladší, byla datována do rozmezí let 925-937. Z toho vyplývá, že můžeme velmi vážně uvažovat nad tím, že Žatec byl založen již v době vlády kníže svatého Václava. Zde vidíte tedy ten radikální posun oproti dřívějším představám a zároveň na základě této situace můžeme nově přehodnotit datování hradu v severozápadních Čechách a udělat si novou představu o tom, jak se dostaly severozápadní Čechy tzn. Pobělí, Podkrušnohoří a Poohří pod Přemyslovskou doménu tedy správu.

Registrujeme zde stará hradiště z 8. a ž 9. století, která jsou ještě hradišti kmenovými a potom zde náhle vyrůstá řada hradišť nových např. Hradec u Kadaně, Žatec, bájná Drahuš v Kosmově podání, Levohusy, Klapí Hasnburg, Vlastislav a Litoměřice. Můžete si všimnout, že tyto hrady jsou v linii téměř souběžnou s Krušnými Horami, jsou vždy na pravém břehu Ohře a tvoří jakousi hraniční linii, opozici vůči Sasku. Musíme si uvědomit, že v roce 919 se stal králem vévoda saský Jindřich I. a muselo dojít ke změně přemyslovské zahraniční politiky, která se do té doby orientovala na Bavorsko. Vzniknuvší nepřátelství vyvrcholilo vojenským konfliktem v roce 929. Jindřich I. společně s bavorským Arnoldem přitáhli ku Praze, oblehli ji a přinutili svatého Václava, knížete Václava, aby se formálně poddal. Jeho bratr Boleslav zřejmě měl radikální nebo opačný názor na tuto politiku, domníval se tedy, že může říší vzdorovat a proto, tedy je to jedna z interpretací, došlo k vraždě svatého Václava ve Staré Boleslavi.

Pokud přijmeme dendrodata, která jsem zde prezentoval a založení Žatce již v době svatého Václava, znamenalo by to, že tento český kníže a národní světec, již on prováděl onu expanzivní politiku, kterou tak úspěšně dokončil jeho bratr Boleslav a založil říší, která se skutečně nazývá říší Boleslavovou v 10.století.

Žatec byl bezesporu v ranném středověku jedním z nejvýznamnějších center Českého státu. Vzpomeňme si událost v roce 1130, kdy pražský biskup Menhart osnoval spiknutí proti knížeti Soběslavu I. a jeho případným vrahům nabízel kastelánství v Žatci jako odměnu. Znamená to, že post kastelán – správce Žatce a žatecké provincie byl natolik významný a lukrativní, že stál i za vraždu knížete. Starší bádání předpokládalo, že Žatec byl od 10. do 13. století velmi bohatě osídlenou aglomerací a proti této představě výrazně začaly zasahovat výzkumy v 90.letech.

Aglomerace

Zde vidíte například situaci, tak jak Žatec vypadal v průběhu 10.století, kdy tady jsou naznačeny jednotlivé usedlosti a jejich vývoj v druhé polovině 10.století. Můžeme tak sledovat na vývoji Žatce, ekonomickém a správním vývoji Žatce i vývoj Českého státu v přeneseném slova smyslu. Můžeme zde sledovat i duchovní vývoj, jelikož od první poloviny 11.století v Žatci stálo pět ranně středověkých kostelů a dokládá to pronikání křesťanství, protože v 10. století hroby nebo pohřby se uskutečňovali v širokém okruhu mimo vlastní hradskou aglomeraci.

Zde je rekonstrukce přemyslovského knížecího dvorce, který je datován do první poloviny 11.století, který byl zkoumám v letech 1999-2000 a je zkoumám i v současnosti. To, co zde vidíte je ideální rekonstrukce, která je velmi důležitá jednak pro archeology samotné, ale samozřejmě pro veřejnost. Byl zjištěn knížecí palác, za ním byly prozkoumány skladovací objekty, palesáda ohrazení s branou a kostel z neznámého patrocinia. Tento kostel byl zřejmě založen v poslední čtvrtině 10.století a jedná se mimo Pražský hrad, bezpečně o nejstarší kostel v Čechám, znovu upozorňuji mimo Prahu. Archeologie je vlastně velmi specifickým historickým oborem, který zachází především s prameny hmotné povahy, hlavně pro ty nejstarší období a teprve v pozdější době se objevují písemné prameny. Snažíme se vlastně tyto dva proudy informací nějakým způsobem propojit. Archeologické výzkumy v Žatci nalezly velké množství předmětů, které dokládají čilé obchodní styky a kulturní styky.

Například toto je kování opasku, které bylo vyrobeno ve Franské říši někdy kolem roku 850 a naopak zde nahoře vidíte zlomek stříbrné velkomoravské náušnice datována do přelomu 9. a 10.století. Dalším takovým velmi zajímavým předmětem je tento drobný křížek, který zřejmě byl knižním kováním, protože je zdoben zlatem a emailem. Oproti tomu zde vidíme typický slovanský šperk ranného středověku, který by Slovany užíván od 10. do 12. století. Toto kování opasku bylo nalezeno v situaci datované do závěru 10.století a dokládá dlouhou životnost předmětu, které byly nějakým způsobem zdobeny drahým kovem. Je velmi zajímavé, že naprosto totožné kování bylo nalezeno na pohřebišti ve Staré Kouřimi, kde bylo zataveno z masivního stříbra a zde bylo zdobeno zlatem a máme zde doklad vlastně výroby předmětu pro různé společenské vrstvy, což lze rozeznat podle materiálu, ze kterého ty předměty byly zhotoveny. Uvnitř knížecího paláce byly nalezeny další velmi zajímavé zlomky, například číslo 1. značí mozaikové kameny ze severní Itálie, jedná se o nejstarší mozaiková skla severně od Alp v Čechách. Číslo dvě je podstava skleněného poháru z řeckého Korintu. I toto dokládá tedy v průběhu první poloviny 11. století, je to jakýsi zbytek knížecí domácnosti a dokládá to čilé obchodní vztahy s okolním světem. V Žatci byly interiéry žateckých kostelů ranného středověku byly vybaveny honosnou dlaždicovou podlahou.

 

Nero

Zde vidíte dlaždice typu Nero, na kterých je zobrazeno poprsí panovníka. Je to ztotožňováno skutečně s římským císařem Nerem, který byl věhlasný zabíjením křesťanů. Zde v přeneseném slova smyslu byl Nero umístěn na podlahu kostela a příchozí křesťané ho symbolicky tupili tím, že po něm šlapali. Těmito dlaždicemi byly právě ve středověku vybavovány ty nejvýznamnější kláštery a hradské kostely. Zde v Praze to byla například Bazilika sv. Vavřince na Vyšehradě, potom to byl klášterní kostel Ostrov u Davle a další. Tento nález tedy řadí žatecké kostely skutečně mezi nejvýstavnější a nejvýznamnější v Čechách té doby. V roce 1937 byl nalezen pověstný žatecký poklad. Jednalo se o dvě a tři čtvrtě kila zlatých a stříbrných předmětů, stříbrných mincí a stříbrných hřeven.  Tento poklad byl dříve považován za majetek nějakého kupce, ale v současné době je považován za majitele řemeslníka specializovaného řemeslníka, šperkaře, který z těchto drátů zhotovoval šperky technikou filigránu. Zde tyto náušnice a zde opět vidíte typické esovité náušnice slovanské. Naopak tyto duté plechové křížky mají vztah k dolnímu Sasku a prostředí severně od našeho území. Opět zde vidíte míchání vlastně kulturních vlivů ze střední a severní Evropy resp.ze západních Slovanů a Franské potažmo Německé říše.

Dalším dnešním nálezem ze Žatce je nález mincovny. V Evropě byly archeologickým výzkumem zjištěny pouze ……..

V roce 2001 se podařilo prozkoumat objekt v žateckém podhradí, kde byly nalezeny tyglíky s kapkami stříbra, plíšky, z nichž byly mince raženy a špatně vyražené nebo popraskané mince. Zde přichází na pomoc jaderná fyziky a sice v Řeži Ústav jaderné fyziky, provedená asamikvantativní analýza kovu a byl zjištěné shodné složení stříbra tyglíku z plíšku i z mincí. Je tedy evidentní, že v těchto tyglících bylo taveno stříbro a byly z nich raženy tyto mince. Dalším z přírodovědným oborů, který velmi významně přispívá archeologii tak je antropologie a genetika. Za předchozích pět let bylo v Žatci prozkoumáno několik pohřebišť ranného a vrcholného středověku a ostalogický materiál z nich získaný byl zpracován v mezinárodním projektu společně s Antropologickou univerzitou ve francouzském Bordouex. A zároveň jsme se účastnili evropského projektu na výzkum historie osteoporózy. Genetika přináší nové poznatky, co se týče příbuznosti, zdravotního stavu ranně středověkých a středověkých populací a věku dožití. Umožňuje tak provádět nové demokratické výpočty, které nám ukazují, že v ranném středověku ranné městské aglomerace nebyly zdaleka tak bohatě osídleny, jak jsme si přestavovali a obnášeli pouze několik stovek obyvatel.

kostel

 

 

Radikální změna přichází okolo roku 1200, kdy byly postavena tato románská bazilika Panny Marie, z níž jsou doposavad zachovány v současném kostele tyto dvě románské věže. Umělecko historickým rozborem je tato stavba datována podle analogií v Sasku někam k roku 1230. Archeologický výzkum v okolí této baziliky zjistil velmi ranné město vznikající již po roce 1200. Opět drobné nálezy dokládají bohaté kontakty s okolním světem. A jako zajímavost uvedu, že byly nalezeny zbytky mušle svatého Jakuba z poutního místa Santiago de Compostela ve Španělsku. Znamená to, že někdy po roku 1200 někdo z žateckých obyvatel podnikl poutní cestu až do vzdáleného Španělska. Město přestalo vyhovovat někdy kolem poloviny 13. století, protože se nacházelo pouze na území vlastního knížecího hradu, který měl rozlohu 5 hektarů a teprve kolem 13. století to vrcholně středověké město expanduje na zbytek ostrožny,  dosahuje rozlohy 15 hektarů. Vznikají náměstí a ulice přibližně v těch intencích tak, jak je známe dnes. Znamená to, že skutečně kolem poloviny 13. století vzniklo město, které vydrželo až do dnes, tak jak je známe.

Zcela na závěr bych si dovolil takovou malou zajímavost. Je velmi obtížné identifikovat předměty, resp. identifikovat majetníky předmětů, případně etnické skupiny předmětů, které byly nalezeny archeologickým výzkumem. Zcela specifická je zde skupina obyvatelstva, které tyto věci můžeme připsat, a to jsou děti. Zde vidíte hračky, a sice toto je hlavička medvěda z první poloviny 11. století. Zde vidíme torzo koníka, na kterém původně seděl rytíř z druhé poloviny 13. století. A zde vidíme část loutky zhotovené z kopýtka osla z 15. století. Z této krátké přednášky vyplývá, že skutečně Žatec byl v ranném středověku jedním z nejvýznamnějších hradských center své doby. Přeměnil se ve 13.století na vrcholně středověké město a zároveň na základě jeho počátku lze formulovat nový pohled na počátky Českého státu. Děkuji za pozornost.

platí mluvené slovo

Včera – Dnes – Zítra

Oceněný příspěvek do literární soutěže Sdružení rodáků a přátel města Žatce -Kulturkreis Saaz  a Nadačního spolku Saaz/Žatec 2004 Petra Wagnera, narozený 1940 v Žatci

Včera :

Vyrostl jsem v jednom českém maloměstě – Saaz/Žatec. Jako dítě jsem realisticky nevnímal, co se kolem mě děje, a to i tehdy, když mi nějaký voják držel pistoli u hlavy a po mé mamince žádal: „Uri, guld“ (hodinky, zlato). Ale viděl jsem též, když jsme u mé tety, naproti farnímu městskému kostelu, našli bezpečné přístřeší,  jak se stejní vojáci, kteří šli kolem toho kostela, pokřižovali. Jako dítě jsem nerozuměl tomu, proč byli můj otec a bratr uvěznění a můj otec se z Postoloprt již nevrátil. Také moje matka a já jsme byli uvězněni v napůl dostavěných kasárnách na kraji města. Řekli mi, že jsem tady, protože jsem Němec a musím až do doby vykázání do Bavorska nosit na rukávu bílý pásek s označením „N“. Ale můj bratranec mohl zůstat, protože jeho žena byla Slovenka. V mé dětské naivní víře jsem byl pevně rozhodnutý vzít si za ženu Slovenku a myslel jsem si, že všechny těžkosti budou tímto vyřešeny. Jakmile jsem v roce 1946 překročil hranice, zahodil jsem pásku na rukávu.Když bylo vše úředně legalizováno, cítil jsem ohrožení. Většina lidí, které jsem potkával, byla na mě milá. Naříkali pouze, jak je tato doba brutální, že tuhle dobu nikdy nepochopí.Byly to špatné časy, ale setkal jsem se lidmi, kteří byli ke mně hodní.

Dnes:

Bydlím v Bavorsku, zde jsem doma, ale svůj DOMOV mám ještě stále v Žatci /Saaz. Podle mého mínění je domov tam, kde se člověk narodí. Cítím se dobře, neoženil jsem se se Slovenkou  a přesto nemám  žádné potíže. Přesto se ale rád zase přijedu podívat do svého rodného města, i když jsem smutný. Když vidím jak se nedostane ze svých problémů, jak se části starého města takřka rozpadnou a mnoho lidí má strach s německými lidmi jen promluvit. Možná se stydí, co se tu událo, ačkoliv jednotlivec, ten asi za to vůbec nemůže. Avšak ti, kteří spolu hovoří, trpí mezi vlastními lidmi nedůvěrou a nepochopením. Měli bychom spolu mluvit bez emocí a také o historických událostech před rokem 1947. Napadá mě přitom historka, která ve mně zanechala hluboký dojem. Seděl jsem s přítelem v hospodě. U stolu seděl rovněž další mladý host. Můj přítel mu sdělil, že jsem se v tomto městě narodil, ačkoliv neznám ani jedno české slovo. Tomu ani nechtěl věřit a nemohl to pochopit. A co ho vyvedlo úplně z míry bylo, když jsem mu ukázal svůj rodný list v českém jazyce a další české doklady. Když jsou zde lidé, kteří seděli v nacistických koncentrácích a přesto se zasadili o smíření s bývalými obyvateli, mohu před takovými lidmi smeknout klobouk a vyzvat obě strany, aby to udělaly zrovna tak. Není ještě zvlášť dobrá doba, ale potkal jsem lidi, kteří jsou z toho nešťastní.

Zítra:

Tak jak bylo včera a je dnes, zítra už nemůže být. Ve společném domě Evropy bychom měli spolu hovořit a spolupracovat, abychom naše město zase probudili ze spánku Šípkové Růženky, neboť toto město by si zasloužilo pro dalších 1000 let něco lepšího. Bude to dobrý čas.

Peter Wagner, Augsburg

 

Dar pro městskou knihovnu v Žatci

Deník Lučan / 10. listopadu 2003

Žatec – Věcný dar převzala v sobotu odpoledne Městská knihovna v Žatci. Ředitelka Radka Pichlová s kolegyněmi do bohatého knižního fondu oficiálně zařadily část rozsáhlého vydání publikace Velké dějiny zemí koruny české.
Dárcem se stal Förderverein Saaz/Zatec (Nadační spolek ) který nedávno založila skupina žateckých rodáků, žijících v Německu. “Chtěli bychom tímto počinem odstartovat naši podporu městu Žatci, ekonomickou či materiální,” uvedl Otokar Löbl, předseda nadačního spolku během setkání v knihovně. “Publikace jsou to myslím velmi kvalitní, navíc některá historická fakta zobrazují v jiném světle, než jak jsme se je kdysi učívali,” dodal. Symbolicky pak pokřtil dar šampaňským

O. Löbl a ředitelka knihovny Radka Pichlová při předávání knih

Knihy edice

Založení spolku v bavorském Schwabachu

Žatec/Schwabach/ Žatecký a lounský deník – V německém městě Schwabach  se v sobotu 23. května 2003 sešli němečtí a čeští rodáci Žatce, nezatížení válečnou minulostí a založili Nadačního spolek na podporu města Žatce.

“Nelze se stále jen ohlížet zpět do minulosti, jako to dělají jiné spolky. My se chceme věnovat spíše budoucnosti. Chceme nadačně podporovat hospodářský a ekonomický život například navazováním kontaktů, ale také kulturu i sport v Žatci. Chceme více zviditelňovat město Žatec v samotném Německu a tím podporovat turistický ruch,” řekl mj. zvolený předseda spolku Otokar Löbl.

“Na sobotním zasedání byl členy spolku přijat a doplněn náš projekt Žatecká cesta jako trvalý dialog s německými krajany. Ti zároveň přicházejí s návrhy na konkrétní projekty, v nichž chtějí vždy ve spolupráci s městem a jeho orgány přispět svým dílem k postupné obnově Žatce a k jeho začlenění v budoucí Evropě,” sdělil Petr Šimáček, předseda Sdružení rodáků a přátel města Žatce, s nímž Nadační spolek spolupracuje a který byl též zvolen jako místopředseda Nadačního spolku.

Pravdou k smíření

Vzpomínková akce pro zavražděné postoloprtské a žatecké občany / Adalbert Wollrab

Německo-české vztahy se nalézají vzhledem k záštiplným výrokům českých politiků v současné

Prof.Dr. Adalbert Wollrab

Prof.Dr. Adalbert Wollrab

době na nejnižším bodě. Je proto pozoruhodné, že na nižší úrovni lze zjistit i na české straně ojediněle pozitivní signály. Jsou to ohlasy lidí, kteří mají snahu o pravdivé zpracování novodobých českých dějin. Takovým signálem byla pietní vzpomínka za žatecké Němce, kteří byli v létě roku 1945 v Žatci a v Postoloprtech zavražděni. Tyto masové vraždy byly jedním z největších masakrů poválečných dějin. Přibližně 5000 německých mužů a chlapců muselo nastoupit k pochodu smrti ze Žatce do Postoloprt, asi 800 mužů bylo umučeno k smrti anebo zastřeleno a v masových hrobech zahrabáno v blízkosti Postoloprt.

.
Na pořadu této pietní vzpomínky bylo dopoledne 19. září 2002 líčení událostí očitým svědkem Peterem Klepschem na náměstí v Žatci, a pak ještě dopoledne položení věnců v bažantnici u Postoloprt, kde ostatky zavražděných Němců byly zahrabány. V Žatci se měla odpoledne v sále hotelu Motes konat tisková konference. Pietní vzpomínka, jejímiž pořadateli bylo „Sdružení rodáků a přátel města Žatce“ a německý „Kulturkreis Saaz e. V. , Roth“ , se konala pod heslem „Pravdou k smíření“.

.
Účastníci přijížděli ve středu 18. září 2002 a v 18 hodin se konalo společné zasedání představenstva obou spolků. Ve čtvrtek 19. září se shromáždili účastníci, sestávajíce z delegace Kulturního spolku Žatec (Kulturkreis Saaz) a několika členů Sdružení rodáků a přátel města Žatce u morového sloupu na náměstí v Žatci. Přítomni byli i postoloprtský starosta, žurnalisté a fotografové. Zastoupeny byly noviny z Loun, ze Žatce, Ústí nad Labem, Česká tisková kancelář, Frankfurter Allgemeine a rakouská Sudetenpost. Jeden z účastníků byl také pan architekt Heinzl, jehož otec byl jedním z těch zavražděných žateckých občanů.

u Morového sloupu na náměstí Svobody v Žatci

.
Německý žatecký rodák Peter Klepsch podal líčení událostí jako očitý svědek:
„Dne 3. června 1945 byli němečtí muži města Žatce bitím hnáni na náměstí. A zde už začalo vraždění. Muž, který přišel pozdě byl zastřelen. Mrtvola byla přejížděna několikráte motorkou. Následoval pochod smrti ze Žatce do Postoloprt. Na dlážděném nádvoří staré jezdecké kasárny v Postoloprtech museli muži i chlapci během dne stát nebo sedět. V noci museli na dláždění kasárenského nádvoří ležet. Po špatně porozuměném povelu několik lidí ráno vstalo a vzápětí na ně bylo stříleno a jeden byl těžce zraněn. Ležel několik dní na nádvoří bez lékařské pomoci a teprve pak byl zastřelen.

.
Za dalších nocí byli ti, kteří přežili natlačeni do kasárenských místností, kde měli jen tolik místa, aby mohli stát. Horkem a nedostatkem kyslíku jich několik umřelo, především lidé se srdeční chorobou a trpící záduchou, u jiných se objevily znaky zešílení. S několika jinými mladistvými jsme se protlačili malým okénkem do vedlejší kuchyně. Stráž střílela a hodila do místnosti granát. Dostal jsem střep granátu do nohy. Na konci kasárenského nádvoří byl postaven kulomet a policista, jenž se jmenoval Marek dělal soudce. Když jsem byl předveden a když jsem si stěžoval, že u nacistů jsem byl vězněn a nyní zase, Marek mne zbil holí.

.
Již předtím si přišli pro lékaře, pro techniky, které nutně potřebovali a také pro muže, kteří měli za manželku židovku. Dalším dnem nastala selekce mužů, kteří byli v nějaké nacistické organizaci nebo byli kdysi členy sudetoněmecké strany, důstojníky Wehrmachtu, správní úředníci, soudci a učitelé. Asi 600 mužů bylo odvedeno do části kasáren, která byla označena jako blok smrti (Todesblock). Po dobu mé přítomnosti v kasárnách jsem byl také svědkem toho, že pět čtrnáctiletých chlapců bylo bičováno a pak zastřeleno. Jim bylo kladeno za vinu, že hladem trýzněni přelezli plot a natrhali pár nezralých jablek. Tři otcové těchto chlapců museli přihlížet, jak jejich děti byly mučeny a zastřeleny. Jeden z chlapců prosil o svůj život, druhému při každém tepu vytryskla krev z krku. Zabití chlapci byli hozeni do strouhy a během dne tam bylo hozeno ještě pět dalších mrtvol.

.
Již v úterý večer a v následovných nocích hnaly stráže skupiny po padesáti až šedesáti lidech do lesa a vojáci se vraceli bez nich. Přes pět set mrtvol německých mužů leželo zahrabáno v Levonické bažantnici . Ti, kteří masakr přežili, byli ozbrojenými strážemi sedmého června vedeni po silnici do Žatce. Kapucínský páter Quardian byl zastřelen, když na tomto pochodu již nemohl dále chodit. Nechali ho ležet v příkopě.“

.
Toto vyprávění očitého svědka jsem simultánně překládal do češtiny. Při líčení tehdejších událostí Peterem Klepschem jsem viděl na vážných až zaražených obličejích přítomných českých účastníků, jaký hluboký dojem toto svědectví u nich vzbudilo.

Pokladání věnců v postoloprtské bažatnici

.
Všichni účastníci potom jeli auty do bažantnice u Postoloprt, kde následovalo položení věnců. Účastníci se shromáždili napřed tam, kde se v létě 1945 nacházel tábor pro ženy. Společně se šlo na okraj lesa bažantnice, kde byly položeny věnce. Na tryzně byla také přítomna pani Bedřiška Zakouřilová, starostka města Postoloprt. Věnec kulturního spolku Žatec (Kulturkreis Saaz) se stuhami s nápisem „Mrtvým léta 1945“ a „Žatečáci, kteří přežili“ byl položen mluvčím krajanského spolku žateckého okresu Peterem Klepschem. Krajan Horst Mück z Rakouska položil věnec za rakouské sudetoněmecké krajany. Na stuze bylo jako nápis jediné slovo: „Nezapomenutelní“ (Unvergeßlich). Předseda Sdružení rodáků a přátel města Žatce položil na památné místo kytici. Několik minut bylo na tomto místě v tichu a s pohnutím vzpomenuto mrtvých. Po tomto pietním aktu se jelo zpátky do Žatce k tiskové konferenci.

.

Peter Klepsch

Peter Klepsch

V 14 hodin se shromáždili účastníci pietní vzpomínky a žurnalisté v Žatci v sále hotelu Motes k tiskové konferenci. Jí se zúčastnili i starosta města Žatec, pan Ing. Jiří Farkota, zástupce starosty, pan Aleš Dvořák a starostka města Postoloprty, paní Bedřiška Zakouřilová. Pan Vladimír Halamásek, člen představenstva Sdružení rodáků a přátel města Žatce, moderoval tiskovou konferenci. Mluvčí německých krajanů žateckého okresu Peter Klepsch vyzdvihl, že špičky nacistického režimu v Žatci utekly již před 8. květnem, a že masakr v Žatci a v Postoloprtech se vybil na nevinných lidech. Ve zdech našeho rodného města Žatec byl teror nacistů neviditelný a kromě zmizelých židovských spoluobčanů to nikoho nepostihlo. Poukázal na to, že Němci a Češi mají sice různé jazyky, ale společnou kulturu. Jeho proslov jsem simultánně přeložil do češtiny.

.
Dalším řečníkem byl pan Jaroslav Venclík, člen představenstva Sdružení rodáků a přátel města Žatce, bývalý vězeň v koncentráku Flossenburg u Dachau. Poznamenal, že hned po skončení války v květnu a v červnu došlo na území Čech a Moravy k živelným excesům, které nelze pomíjet, zametat je pod koberec, či dokonce je omlouvat. V případě Postoloprty ve dnech 4. , 5. a 6. června nešlo jen o divoký odsun německého obyvatelstva v počtu 5000 ze Žatce do Postoloprt, ale o masové vraždy včetně pěti patnácti a šestnáctiletých mladíků. Celková bilance zavražděných se pohybovala mezi 600 až 800 oběťmi.

.
Dále uváděl: „Bylo a zůstává naší závažnou chybou, že se po dlouhá desetiletí nedovedli naše vláda i prostí lidé postavit k tomu čelem, aby alespoň morální formou tento akt odsoudili. Šlo o akt po ukončené válce, a uskutečněný způsobem, který byl vytýkán právě nacistickým okupantům. Nelze jej proto v žádném případě jakkoliv omluvit nebo dokonce zamlčovat“ .

.
Prof. Dr. Herbert Voitl se vzápětí přihlásil ke slovu a podotýkal, že již ve vyšetřovací zprávě české komise z roku 1947 byla řeč o 763 exhumovaných mrtvolách. Je proto nesmyslné mluvit o počtu obětí kolem 600.

.
Zástupce starosty, pan Dvořák vyprávěl, že jeho matka byla s matkou jednoho těch zavražděných chlapců spřátelena, a že matka pana Dvořáka vraždu na chlapci po celý život nemohla duševně zvládnout. Pan Hertl z lounských novin „Svobodný Hlas“ se přihlásil ke slovu a řekl na adresu starosty, že by bylo bývalo přiměřené, kdyby poklekl, jako svého času Willy Brand ve Varšavě. Žurnalista z Ústí nad Labem se ptal, proč nebyl už dávno stavěn pomník pro zavražděné Němce, již příliš dlouhou dobu trvala snaha se tomu vyhýbat, a že by na to už byl nejvyšší čas. Žatecký starosta odpověděl v tom smyslu, že náhled občanů k tomu je příliš negativní, a že není možno při hlasování získat většinu hlasů.

.
Přihlásil jsem se ke slovu a poukázal na to, že taková pamětní deska již byla navržena Kulturním

Peter Klepsch, Václav Venclík a Prof. Dr. Voitl

Peter Klepsch, Václav Venclík a Prof. Dr. Voitl

spolkem Žatec. Její text byl na zasedání kulturního spolku jednohlasně schválen a byl považován za přijatelný i členy představenstva Sdružení rodáků a přátel města Žatce, kteří byli na tomto zasedání jako hosté přítomni. Představenstvo Sdružení rodáků a přátel města Žatce slíbilo, že pamětní deska bude odhalena při oslavě tisíce let města Žatce v roce 2004. Dále jsem navrhl postavit nejen pamětní desku v Žatci, ale také kříž v bažantnici u Postoloprt, na paměť našim krajanům, kteří tam byli povražděni. Poukázal jsem na to, že vraždy na Němcích se nestaly jen v Praze, Brně, Ústí nad Labem a v Postoloprtech. Uváděl jsem, že jsem byl svědkem toho, jak bylo mezi Žatcem a Bezděkovem zastřeleno vojákem československé armády německé děvčátko, které si hrálo na zahradě své babičky Blumauerové. Pan Peter Klepsch se přihlásil k slovu a poukázal na to, že nelze dát vinu komunálním politikům, protože vinu má Praha, kde po desetiletí bylo manipulováno veřejné mínění.

.
Pietní vzpomínka za zavražděné německé žatecké občany s výpovědí očitých svědků, s položením věnců a s tiskovou konferencí se konala v důstojném rámci a účastníci byli hluboce dojati. Byla to i vhodná příležitost boje proti zapomenutí a přítomnost českých žurnalistů poskytovala možnost informovat českou veřejnost a probudit pocit způsobeného bezpráví. Mnoho českých novin příštího dne o tom psalo na titulních stránkách. S tímto ohlasem v tisku České republiky byl konečně docílen průlom v publicitě tak dlouho zamlčených masových vražd. Je politováníhodné, že tato událost v německém tisku takřka nenašla odezvu.

Článek byl zveřejněn v Domovském listu Žatečanů (Heimatbrief Saaz) 2002 a v knize Pravdou k smíření v roce 2013. Akce byla uspořádána v rámci “Žatecké cesty” která je partnerským projektem Nadačního spolku Saaz/Žatec a tehdejšího kulturního spolku Saaz (Kulturkreis Saaz) a Sdružení rodáků a přátel města Žatce.

Setkání Žatečanů v Rothu a v Žatci 2001

vzájemné návštěvy v Německu a v Žatci, Fotogalerie zde