Svědectví o kulturní tradici nebo o živé či již zaniklé civilizaci
Přednáška Otokar Löbla na Monumenta VIVA, mezinárodní konference – Praha, Vyšehrad, 3.12.2015 -PÉČE O KULTURNÍ DĚDICTVÍ V OBLASTECH BÝVALÝCH SUDET
Otokar Löbl
Úvod
Město Žatec je výjimečným živoucím příkladem města, jehož ekonomika a tradice byly od středověku a dodnes i jsou založeny na zpracování a obchodu s chmelem, který se pěstoval a pěstuje v jeho širokém okolí. Historii pěstování a zpracovaní chmele v Žatci a na Žatecku tvoří na Pražském předměstí v Žatci jedinečný urbanisticky dochovaný komplex chmelařských staveb (skladů, sušáren, balíren a známkoven chmele). Značné množství dochovaných staveb, koncentrovaných na malé ploše a zakomponovaných mezi obytnými budov do běžné uliční zástavby na půdorysu uliční sítě středověkého města dokumentuje způsoby zpracování chmele a mezinárodní obchod s chmelem v Žatci koncem devatenáctého století a v první polovině dvacátého století.
.
Ze 14. století pochází první písemná zmínka o žateckém chmelu, která uvádí, že roku 1348 žatecký měšťan Albert prodal své pozemky v obcích Koule, Mlynáře a u Stroupče včetně chmelnice žateckému měšťanovi Jeclinovi řečenému Bohatý. Chmel se v této době pěstoval v zahradách i na chmelnicích. Stejně jako jiná královská města i Žatec vařil pivo na základě tzv. várečného práva v měšťanských domech. Roku 1376 potvrdil Karel IV. městu právo mílové na výrobu sladu, vaření, prodej a šenkování piva.
V Žatci a okolí se tehdy soustřeďovala více než polovina ploch chmelnic v Čechách. Chmelnice náležela téměř ke každému měšťanskému domu. Sušení chmele přitom probíhalo až do počátku 19. století na upravených půdách domů, což se v obraze současného Žatce dochovalo na řadě historických domů.
V šedesátých letech 19. století se objevilo chmelařské obchodní právo, které sice nebylo nikdy potvrzeno úředně, ale bylo důsledně dodržováno. Rozdělilo obchodníky do tří skupin: na místní, komisionáře a exportéry. Místní obchodníci se specializovali na vykupování chmele od pěstitelů. Komisionáři za odměnu zprostředkovávali prodej chmele.
V roce 1860 byl zřízen „žatecký chmelný trh“ burza, který působil až do roku 1879. V roce 1861 vzniklo v Žatci podle obchodního zákoníku společenství obchodníků s chmelem vytvořené převážně z významných rodinných německých a židovských firem, které po desetiletí ovlivňovalo obchod a dění ve městě.
V té době byla již vyhraněna i technika prodeje. Žatecký chmel měl své vlastní certifikáty. Postupně se přešlo od původně podomního způsobu obchodu k obchodu ryze globálně tržnímu, převzatému z obchodní zvyklosti bavorské obchodní komory. Tím se počet místních obchodníků snížil a obchod se dostával do stále užšího kruhu obchodníků – exportérů
Koncem 19. století byly v Žatci postaveny desítky nových sušáren, skladů a balíren chmele. Kolorit města Žatec začaly vytvářet komíny u sirných komor. Soustředily se především do oblasti rozrůstajícího se Horního (Pražského) předměstí, za někdejší Pražskou branou. Do poloviny 19. století sahalo Horní předměstí přibližně po dnešní Komenského alej.
.
Žatec 1900
Město Žatec bylo na konci 19. století živým a hospodářsky významným centrem severozápadních Čech. Křižovaly se zde dvě důležité železniční spojnice, Buštěhradská dráha a Plzeňsko-březenská dráha, které přispěly k nesporně prudkému růstu průmyslu ve městě. V roce 1900 mělo město Žatec 15.900 obyvatel a 1034 domů. Bylo zde registrováno 161 firem, které se zabývaly prodejem chmele. Stálo zde 53 balíren a skladů chmele. V té době také vznikly první specializované speditérské židovské firmy Eduard Fanta která disponovala i speciálními železničními vagóny pro přepravu chmele.
.
Chmelařská architektura
Příběh místního chmelařství překračuje pouhý regionální rozměr. Je dlouhodobý a zahrnuje období od počátků pěstování a zpracování chmele po stále živou současnost. Zachované specifické stavby jsou hmotným důkazem o místní chmelařské prosperitě a o zkušenostech a pracovitosti několika generací místní komunity. Příběh Žateckého chmele dokládá, že zemědělská plodina dokázala ovlivnit nejen charakter novodobé kulturní krajiny, ale i v postupně rostoucím centru svého zpracování, městě Žatci, ovlivnila architekturu, urbanismus, konstrukční řešení a technologické vybavení staveb i kulturní zvyky, které v návaznosti na tradice jsou stále aktivně rozvíjeny s cílem podobu města posílit.
.
Z dnešního pohledu tehdy vznikl na žateckém Pražském předměstí architektonicko-urbanistický fenomén, komplex skladů, balíren, pomocných provozů i souvisejících obytných budov. Jedná se o ucelený a především soubor účelových chmelařských industriálních staveb začleněných do původní středověké struktury stávajících ulic a náměstí a prolínající se s novou i původní výstavbou. Tento mimořádný urbanistický soubor několika desítek koncentrovaných industriálních staveb zůstal zachován.
Hodnota dochovaného souboru historických chmelařských budov je ze současného pohledu téměř nevyčíslitelná. Nikde jinde ve světě takový urbanisticky zajímavý soubor staveb na sušení a zpracování chmele nevznikl a ani v podstatě vzniknout nemohl, protože nikde nebyla výstavba chmelařských staveb tak silně časově a lokálně koncentrována právě jako v Žatci. Díky chmelu, město i region prosperovaly a v Žatci i v okolních obcích bylo postaveno i mnoho dalších hodnotných dochovaných budov.
Židé a chmelový obchod
Velký význam pro rozvoj města měli od 2. poloviny 19. století Židé, kteří se právě v 2. polovině 19. století hojně stěhovali do větších měst a věnovali se podnikání v nových oborech, jak jim ostatně umožňovala změna zákonů. Roku 1861 jim totiž bylo povoleno bez omezení vlastnit a najímat půdu. Roku 1867 bylo Židům tzv. prosincovou ústavou přiznáno státní občanství a politická a občanská rovnost před zákonem. Směli se volně stěhovat, nabývat nemovitosti a provozovat jakoukoliv živnost. Dostali také pasivní a aktivní volební právo. Roku 1867 jim tak byla poprvé přiznána stejná práva, jako měli ostatní občané nyní už Rakouska-Uherska.
Více k dějinám Židů na Žatecku www.zatec-zide.eu
.
Komunita postupně bohatla, za což mohla vděčit rozvinutému obchodu s chmelem. Její nejbohatší představitelé si začali ve městě stavět reprezentativní domy, které dodnes patří mezi architektonicky významné stavby. O bohatství a sebevědomí svědčí i fakt, že si místní komunita mohla dovolit financovat jak vlastní židovský hřbitov, založen byl roku 1869, tak i reprezentativní synagogu postavenou v tzv. maurském slohu.
Etablovování židovských obchodníků, nejen s chmelem od roku 1851 v Žatci, převážně z Karlovarského kraje a zavedení železniční stanice v letech 1871-1873 výrazně podpořili pozitivní hospodářský vývoj Žatce a regionu. Židé zde podíleli i na založení klíčových průmyslových firem v Źatci. Jako nejvýznamnější , mimo dalších jmenuji firmu Bechert (šroubárna) Telátko (výroba drátů) a Bergmann (výroba laků a barev) V té době také vznikla první specializovaná speditérská židovská firma Eduard Fanta, která disponovala i speciálními železničními vagóny pro přepravu chmele. Ve 20 století se usadilo v Žatci též mnoho židovských obchodníků z textilem a potravin, lékařů a právníků.
Obchodníci s chmelem byli propojeni s norimberským a bamberským v trhem a exportovali do celého světa až do zámoří v USA a Jižní Americe.
Přesto, že počet Židů, kteří se „hlásili“ k židovské víře nepřekročil nikdy více než 10 procent celkového obyvatelstva Žatce, byl jejich podíl na hospodářském vývoji města a to hlavně v sektoru chmelového obchodnictví převažující.
Doslov
Účelem této úvodní studie, která bude součástí projektu „Židé na Žatecku“, není v podstatě vyzdvižení podílu židovské populace na úspěšném hospodářském vývoji města, nýbrž jde o zmapování skutečné minulosti, hospodářské, politické i architektonické. Jak v německé, tak v české literatuře a studiích se tomuto aspektu nejen nevěnuje pozornost, ale naopak mám za to, že se spíše vědomě zamlčuje. Definoval bych to jako umění zamlčování. Jak německá, tak i česká etnika si úspěchy ve všech zmíněných oblastech připočítávají pouze sobě a bohužel tím zanechávají bílá místa ve vývoji a dějinách, a to nejen v Žatci. Jsem toho názoru, že současnost má nárok na doplnění těchto historicky prázdných míst.
Následovala power-point presentace největších chmelových skladů a památek v Žatci.
Literatura a zdroje.
Fiedler Jiři, Židovské obce v Čechách a na Moravě, Židovske muzeum Praha
Collegium Carolinum, Band 104, Juden zwischen Deutschen und Tschechen, München 2006
Čapková Kateřina, Češi, Němci, Židé? , Národní identita Židů v Čechách 1918–1938, Paseka 2013
Diviš Danzer , Židovstvo v obchodu s chmelem, Praha 1890, druhé vydání 2009, http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=node/526
Huml-Vaníček, Památky pěstování a zpracování chmele a výroby piva , Managment plán Žatec, 2013, http://www.mesto-zatec.cz/e_downland.php?
Löbl Otokar – Ausstellung die Juden von Saaz / Výstava Žide na Žatecku 2014, www.saaz-juden.de
Mändl Ernst und Heinrich Schwenger, Saaz. Die Geschichte der Juden in Saaz http://www.hugogold.com/bohemia/
Osterloh Jorg (2006): Nationalsozialistische Judenverfolgung im Reichsgau Sudetenland 1938–1945. München, Wien.
Saazerland – Hopfenland, Heimatbuch, herausgegeben von Heimatkreis Saaz 1959
Seifert Adolf, Die Stadt Saaz im 19. Jh., 1902;
Sommer Johann Gottfried, Böhmen statistisch topographisch dargestellt – Band 14, Saazer Kreis, Verlag der Buchhandlung von Friedrich Ehrlich, Prag, 1846;
Tutte Karl, Der politische Bezirk Saaz, 1904, Verlag der Bezirkslehrer Vereins Saaz
Zimmermann Volker (1999): Die Sudetendeutschen im NS-Staat. Politik und Stimmung im Reichsgau Sudetenland 1938–1945. Essen: Klartext.
Žatec, Verlag/nakladatelství Lidove noviny 2004
58. ročník – DOČESNÁ – Žatec 4. – 5. září 2015
Největší pivní a uliční slavnost v České republice.
Oslavy 750 let od udělení královských privilegií městu Žatec
Žatec slaví 750 let od udělení královských privilegií
Královské město Žatec, to není jen dvacetitisícová metropole pěstování a zpracování nejlepšího chmele na světě, kandidát na zařazení na prestižní seznam UNESCO, ale také významné historické město, kterému byla v roce 1265 udělena královská privilegia.
Město Žatec si v letošním roce připomíná 750. výročí udělení privilegií králem Přemyslem Otakarem II.
Ve 13. století vrcholila v českém království vlna zakládání nových měst, kterou dnes označujeme jako velkou nebo také německou kolonizaci. Již existující centra někdejší hradské správy dostávala od panovníků potvrzená a rozšířená privilegia. K těmto starým centrům přemyslovské správy patřil i Žatec s hradištěm nad řekou Ohří, které se postupně rozrostlo do podoby města a centra celého kraje.
Král železný a zlatý Přemysl Otakar II. nechal ve své kanceláři roku 1265 sepsat listinu týkající se práv obyvatel Žatce. Ti směli dle ní být souzeni pouze vlastním soudem, tedy královským rychtářem. Dlužníci a i další, kteří se provinili proti městu, zde směli být zadrženi až do projednání sporu. Ve dnech, kdy se ve městě konal trh, měl rychtář rozšířenou pravomoc nad všemi jeho účastníky do vzdálenosti jedné míle od města. Projevem tzv. práva mílového bylo také nařízení, že do vzdálenosti jedné míle od města nesmí být zřízena krčma. Důvodem byla ochrana podnikání místních krčmářů, ale i obavy, aby se příliš nerozšířilo pití a hazardní hry a pro krčmy a hostince typické rvačky.
Královská pečet´z let 1264-1270
Obyvatelé královských měst byli ve středověku osobně svobodní. Přemyslovo privilegium proto povolovalo i poddaným, aby se mohli přistěhovat do města za podmínky, že svému pánovi zaplatí „weglose“, čili jakési odchodné. Pro další rozvoj města bylo důležité i povolení volně chodit do královských lesů v okolí města, kde místní získávali otop i stavební materiál. Ustanovení přispěla pravděpodobně k plnému zasídlení území kolem velkého náměstí až po hradby s Pražskou branou.
Text těchto důležitých privilegií se do dnešních dnů zachoval pouze v opisu, v tzv. Knize pamětí, uložené v Okresním archivu v Lounech. Opis pořídil patrně žatecký městský písař a notář Jan ze Žatce koncem 14. století.
Regionální muzeum v Žatci představí tento dokument veřejnosti spolu s dalšími historickými materiály z barvité minulosti města na výstavě, která bude slavnostně otevřena při příležitosti Dne evropského dědictví v sobotu 12. září 2015.
Opis listiny vydané Přemyslem Otakarem II. roku 1265 dochovaný v tzv. Knize pamětí z konce 14. století
Návštěva z Izraele v Žatci
Město Žatec navštívila v uplynulých dnech skupina sedmnácti návštěvníků z Izraele v čele s Dr. Danem Paulem Feiglem. „Zajímavostí je, že celou skupinu tvořila jen jedna rodina: rodiče, jejich dcera, dva synové a vnoučata,” informovala Gabriela Becková, členka představenstva Židovské obce v Teplicích, která hosty ve městě chmele doprovázela spolu s předsedou Sdružení rodáků a přátel města Žatce Petrem Šimáčkem.
Dr. Feigl se narodil v Žatci 25. 2. 1935 v domě bývalé polikliniky na nynějším Smetanově náměstí. Jeho otec MUDr. Franc Feigl byl pediatrický specialista, který ošetřoval děti v Žatci a okolí v letech 1930 – 1938. Rodina emigrovala po nástupu nacistů v roce 1939 do Izraele a žije tam dodnes. „Dětem a vnoučatům jsem často vyprávěl o svém rodném městě v Čechách, až uzrála myšlenka podívat se sem a zavzpomínat. Jak vidíte, ráda přijela celá rodina, všech 17 členů, a jsou Žatcem nadšeni,” uvedl dr. Feigl. Hosté si prohlédli pamětihodnosti města, synagogu se stálou výstavou Židé na Žatecku, židovský hřbitov, Chrám chmele a piva a samozřejmě rodný dům Dr. Feigla.
Jeho vzpomínky se objeví v připravovaném filmovém dokumentu o žateckých Židech. „Židé tvořili před druhou světovou válkou významnou součást města, ale dnešní mladí lidé se o nich nic nedočtou. Shromažďujeme tedy vzpomínky Židů, kteří tu před válkou žili. Připomenout chceme i letecký most Žatec – Bari Haifa v roce 1948, kdy ze žateckého letiště startovaly americké letouny na pomoc mladému izraelskému státu. Kromě toho je naším společným cílem s Nadačním spolkem Saaz/Žatec vybudovat ve městě židovské muzeum,” dodal Petr Šimáček.
Kromě Žatce navštívila rodina dr. Feigla během svého pobytu v ČR i Prahu, Teplice, Terezín a Karlovy Vary.
-
- v synagoze
-
- Dr. Feigl s manželkou a panem Šimáčkem
-
- Dr. Feigl na výstavě ukazuje svůj rodný dům
-
- G. Becková a Dr. Feigl v chrámu chmele a piva
Vánoce 2014 a Nový rok 2015
Více než pivní kultura
V někdejším hlavním světovém městě chmelu se setkává česká, německá a židovská kultura
Peter Münch-Heubnerm, Prager Zeitung č. 35, 28. srpna 2014
Vždy začátkem září, na konci chmelové sklizně, láká do města Žatce DOČESNÁ. Z celých Čech a také ze zahraničí přijíždějí lidé na tuto největší slavnost. Žatec, dříve německy Saaz se stává dějištěm lidové slanosti, kterou někteří ve svém významu srovnávají rádi s mnichovským Oktoberfestem. Jinak, než ovšem v Mnichově, se zde klade důraz též na folklór a kulturu. Mimo dechovky zde na hlavním pódiu na náměstí například minulý rok vystupovala také Česká filharmonie. Na několika podiích vystupují rockové a country skupiny a dokonce i U-kapely. Také legenda české pop-scény Helena Vondráčková již hostovala, což podtrhuje popularitu Dočesné v celé zemi.
Kdo podnikne v pozdní večer procházku centrem města, může se ponořit do dějin tohoto města. Jsou to dějiny Čechů, Němců a Židů a zrcadlí se zde přelomy z českých dějin. Město má stinné stránky, stejně, jako velké a slavné události. Také Dočesná má dlouhou tradici. Byla vždy vrcholem v životě Žatečanů, bez rozdílu jazyka. Oslavuje tradici vaření piva již od 13. století. V 19. století byl Žatec označován jako hlavní světové město chmele. V roce 1933 Konrad Henlein, který se rád označoval jako „místodržící vůdce“ v Čechách, zneužil propagandisticky náměstí pro své národně-socialistické vystoupení. Po připojení Sudet k třetí říši, byla tato slavnost zakázaná, protože neměla „árijské“ kořeny. Po válce pořádali komunističtí mocnáři Dočesnou ve svém pojetí. Nyní je opět to, co původně byla. Prostě slavnost a atrakce pro návštěniky z celého světa.
Dnes je pro návštěvníky spíše neobvyklé, že mimo regionálního muzea je zde chmelařské a pivní muzeum, jako článek dějin města. Chmel je stále ještě důležitým hospodářským faktorem v regionu, i když již ne tak centrálním jako v minulosti. Často se upozorňuje, že pivo, které se vaří v Žatci se odlišuje od mezinárodní velkovýroby. Tradiční žatecký pivovar z roku 1801, založený jako měšťanský pivovar, je ovšem nyní ve většinovém vlastnictví dánského koncernu Carlsberg.
Žatec je však více, než „Pivní kultura“. Historickými památkami jsou také radnice, městské brány u, městské opevnění, kostely, divadlo, náměstí, synagoga a mnoho starých měštanských domů v historickém jádru města a ve čtvrtích horního a dolního podměstí.
K významným osobám, které zde působily, patří Jan ze Žatce, který zde začátkem 15. století vytvořil své dílo „Oráč a smrt“ (Der Ackerman von Böhmen). Jan Nepomuk zde navštěvoval latinskou školu, která byla zmiňována ve zdrojích již začátkem 13. století. Roku 1389 se český a bavorský zemský patron stal arciděkanem v Žatci, než byl jako generální vikář povolán do Prahy.
Žatec byl v této době již více než sto let královským městem. To znamenalo poskytnutí mnoha privilegií, jako vlastního soudnictví a dalších městských práv, ze kterých byli venkovští obyvatelé dlouhou dobu vyloučeni. Králové Přemysl Otakar I., Václav I. a Přemysl Otakar II. směrovali dějiny Čech do drahách, které určovaly osud českých zemí. Již ve 12. století přišli bavorští, franští a sasští osadníci do jižních, západních a severních zahraničních regionů Přemyslovského království. Po roce 1200 najímali panovníci v Praze v rámci plánované výstavby země, německé sedláky, řemeslníky a kupce do málo osídlených regionů. V roce 1266 bylo novým osadníkům dopřáno jako „svobodným“ zvláštní práva. Ve městě, které bylo založeno před 500 lety jako slovanské město, pravděpodobně s názvem Lucko, rostla německá městanská většina. První písemná zmínka je ovšem teprve z roku 1004, z tohoto důvodu se slavilo v roce 2004 tisícileté milénium. Město Žatec (Saaz) je historicky tím čím bylo, jeho růst a vývoj vždy určovala vzájemná souhra nebo střídání a později protivnictví Čechů a Němců.
Trojí Česká země
Během německého osídlení došlo k rozsáhlému rozvoji řemesel. Potom přišli husité v první polovině 15. století, kteří ovládli celou zemi. Husitsví však nebylo, jak zdůrazňuje německý historik Manfred Alexander, čisté české hnutí. I Němci, mezi nimi kněží, byli příznivci náboženských, teologických a sociálních idejí husitství. Tak tomu bylo i v Žatci. Podporovalo se spolurozhodování nižších společenských vrstvách městských rad v zemi. V mnoha městech v Čechách stáli proti sobě katoličtí radní německého jazyka a slabší české spodní vrstvy. Německé katolické rodiny opustili Žatec, město, které patřilo ke Slunci husitů. Žatec se stal většinovým českým městem.
Jazykový vědec Alfred Klepsch upozorňuje na to, že němečtí husité v Žatci zůstali a v jejich okruhu započala asimilace. Tak se stal se starosty „Meister Peter“ v protokolech Petr Nemec“, i když nová rodinná jména poukazovala na německý původ.
Městské protokoly v německé řeči se nacházejí v archivech, jak ukázaly výsledky průzkumů od A. Klepsche, opět teprve začátkem 18. století. Vyhodnocení občanských matrik města Žatce ukazují, že opětný a rozšířený příchod nových občanů s německými jmény začíná teprve od roku 1750. Klepsch odhaduje, že Žatecká oblast byla teprve na průlomu 14. až 19. století převážně osídlená Němci.
Existence mnoha přejatých slov z češtiny do východně frankovního žatecké dialektu svědčí ovšem o kulturním smíchání. 1910 se ze žateckých občanů hlásilo pouze 2,6 procent k češtině jako k mateřštině. Až ke sčítání lidí v roce 1030 stoupnul jejich podíl na celkem 3.156 z celkového počtu 18.100 obyvatel, kteří se nechali registrovat jako Češi.
Žatec byl od druhé poloviny 19. století průmyslovou oblastí. Příliv pracovních sil z českého jádra pokračoval i po založení Československa. Obojí nebylo možné dělit.
8. listopadu minulého roku se připomínalo v Žatci 75 leté výročí Křišťálové noci. Místem pamětního aktu byla synagoga v Dlouhé ulici, jejíž vnitřní výbava byla tehdy vypálena. Již v roce 2010 byla v místním regionální muzeu otevřena výstava o dějinách Židů v Žatci, jejíž obec je zmíněná ve zdrojích již 1350.
Projekt „Židé na Žatecku“ je součástí česko-německé-židovské spolupráce, pod názvem „Žatecká cesta. Připravena byla tato výstava Nadačním spolkem města Saaz/Žatec (Frankfurt am Main), Sdružením rodáků a přátel města Žatce, Židovskou obcí Teplice a Hematkreisem Saaz (Roth). Žatecká cesta obsahuje mnohé iniciativity.
„Ti, kteří chtějí jít Žateckou cestou“, jak píše Nadační spolek, „jsou přesvědčeni, že bez vzpomínání není možné smíření, ale věčné výčitky nemohou vést k cíli.“ Chceme se společně učit z minulosti a jejích hrozných událostí s cílem společné budoucnosti Čechů a Němců v evropském domě a tím vytvořit nový a solidní fundament.
Tmavá kapitola
Tyto „hrozné události“ minulosti se ovšem hluboce vryly do vědomí Čechů a Němců. To vědí též Otokar Löbl a Petr Šimáček, předsedové Nadačního spolku Saaz/‘Zatec a Sdružení rodáků a přátel města Žatce. Na jedné straně stojí masové vraždy v Postoloprtech, spáchané divizí pod vedením generála Španiela na německých mužích ze Žatce v červnu 1945. Na druhé straně Lidice, dodnes místo, které připomíná mnohé nacistické zločiny na českých mužích, ženách a dětech.
Díky angažovanosti Nadačního spolku a rodáků, byla v červnu 2010 odhalena pro tyto oběti deska v Postoloprtech. Nadační spolek uspořádal v Německu výstavu pod titulem „Vyhnání Němců ze severních Čech 1945“. Dějiny Lidic a další nacistické zločiny zde byly součástí této výstavy.
Ovšem v dějinách města nejsou pouze tmavé kapitoly. Löbl a Šimáček plánují „Muzeum Jana ze Žatce“, které má ukazovat a dokumentovat i mírumilové spolužití Němců, Čechů a Židů v městě. Též chtějí obsáhnout dokumentaci nových osídlenců, kteří přišli do města po vyhnání Němců, Volyňské Čechy a ostatní, například Romy, kteří byli též vystaveni nacistickému teroru.
Dějiny jsou součástí přítomnosti, mají v novém muzeum budoucnosti převážně jeden úkol: spojovat. Toto řekl Löbl v roce 2010 při příležitosti vernisáže výstavy „Židé na Žatecku v rozhovoru Deníku MF DNES: „To minulé a vraždy již není možné zvrátit (…) Je ovšem možné si vzájemně odpustit (..) a tím se vyvarovat opakování dřívějších činů.“
Vernisáž výstavy byla úspěšná a slavila se v „Chrámu chmele a piva“. Martin Komárek napsal kriticky, že „krvavé dějiny se zde rozpustily v žoviální atmosféru“. Ale Otokar Löbl, který pochází ze žatecké rodiny z židovskými kořeny, a který v roce 1970 po Pražském jaru opustil své rodné město, s tím nemá problém. Je milovníkem piva. Dějiny Židů ve městě jsou těsně spojeny právě s pivní kulturou. Žatečtí Židé jako obchodníci z chmelem hodně přispěli k této profesi a vývoji regionu.
V dějinách hledat sílu pro přítomnost a budoucnost – to je s odvoláním na historika Františka Šmahela motto Löbla. Dějiny města Žatce/Saaz k tomu dávají příslib a možnosti.
Překlad z němčiny: Otokar Löbl