Putovní výstava Oráč a smrt v ústeckém muzeu připomíná středověkou báseň Oráč a Smrt i jejího autora – Jana ze Žatce.

Vernisaže Oráč a smrt 5. dubna 2023

Výstavu Naši Němci o soužití Čechů a Němců v Muzeu města Ústí nad Labem oživila dočasná expozice o raném díle humanismu. Představuje středověkou báseň Oráč a Smrt, kterou Jan ze Žatce napsal kolem roku 1400. Ředitel Collegia Bohemica Petr Koura vysvětlil, proč si pro zahájení výstavy vybral právě velikonoční období

„To téma souvisí s tématy, která rezonují před Velikonocemi – tedy se smrtí, zmrtvýchvstáním a také s tématem věčnosti. To jsou prostě témata, která v té básni v próze Oráč a smrt najdeme. Jedná se o jeden z prvních humanistických textů na sever od Alp. Ten oráč tu smrt ze začátku žaluje, spílá jí, že ho připravila o manželku a děti. Ona mu odpovídá, že je součástí přirozeného chodu věcí, a že bez ní by vlastně nemohl být život,“ popisuje Koura.

Putovní výstava Oráč a smrt, humanismus v Čechách je dílem Nadačního spolku Saaz|Žatec.

„To dílo se proslavilo až mnohem později – asi až 50 let po napsání té knihy, po příchodu knihtisku. Významné to bylo především tím, že to mohli číst i měšťané, protože to bylo v němčině. Nebylo to v latině a nebyla v tom taková ta morálka – bylo to něco úplně jiného, než se v té době kázalo,“ shrnuje význam knihy spoluautor výstavy Otokar Löbl. Autor výstavy je Dr. Andreas Kalckhoff

Na výstavě mohou návštěvníci také listovat kopií básně v digitální podobě. „Originál té básně se nezachoval – tohle je právě její nejstarší opis, který pochází z knihovny v Heidelbergu. Je krásně iluminovaný, jsou tam kresby právě toho dialogu oráče a smrti,“ doplnil Petr Koura.

Gabriela Hautvogelvá – Severočeský rozhlas Ústí nad Labem

Více o výstavě na webu www.ackermann-smrt.eu www.ackermann-srmt.eu

Fotogalarie výstavy

Manuel Rommel

Minulé pondělí byla v Domě národnostních menšin v Praze zahájena výstava věnovaná významnému německojazyčnému dílu Jana ze Žatce.

Německá próza “Der Ackermann und der Tod” (neboli “Oráč a smrt ) z pera sázavského městského úředníka a notáře Jana ze Žatce vzbuzuje i po více než 600 letech od svého prvního vydání velkou fascinaci. Je považována za rané dílo raného humanismu a v neposlední řadě za významné svědectví o německém jazyce a kultuře v českých zemích. S příchodem knihtisku byl “Ackermann und der Tod” jedním z prvních velkých úspěchů “černého umění”. Bylo to také jedno z prvních německy psaných děl s dřevoryty.

Vernisáž v Praze

Dvojjazyčná německo-česká výstava Nadačního spolku Žatec ve Frankfurt (ve spolupráci s Ackermannovou obcí Hesensko) se podrobně zabývá dílem a jeho autorem i dobou, v níž žil. Má název “Ackermann a smrt: Humanismus v Čechách” a podtitul “Jan ze Žatce a jeho doba” a připravil ji Andreas Kalckhoff ve spolupráci s Otokarem Löblem, předsedou Nadačního spolku Žatce v Německu , a Petrem Šimáčkem ze spolku Rodáci Žatec. Výstava v současné době putuje po Německu a České republice. Byla již vystavena ve Frankfurtu nad Mohanem, Schmochtitzu u Budyšína, Žatci v Galerii u Radnice, v Podbořanech. Národní shromáždění německých spolků v České republice nyní přivezlo výstavu do Prahy. Byla otevřena 6. února v Domě národnostních menšin za přítomnosti Otokara Löbla a Petra Šimáčka.

“Německý jazyk a literatura jsou pro nás – německou menšinu v České republice – důležité. Proto je nám výstava svými tématy také velmi blízká,” řekl ve svém uvítacím projevu předseda Národního shromáždění Martin Herbert Dzingel.

“Minulost není jen to, co pominulo, ale také to, co zůstává v myslích lidí,” zahájil Otokar Löbl svůj krátký projev při zahájení. Proto je podle něj nutné si historii připomínat i nadále, což bylo také motivací pro výstavu. Na památku loni v srpnu zesnulého historika a autory výstavy, Dr. Andrease Kalckhoffa, který byl tiskovým mluvčím Nadačního spolku Žatce, byla během vernisáže v Praze uctěna minuta ticha.

Poté Ilyas Zivana, kulturní manažer ifa v Národním shromáždění, krátce představil dílo a jeho autora a hosté si mohli výstavu sami prohlédnout.

Dílo raného humanismu

Jeho “Ackermann-Büchlein”, jak své dílo nazval sám Jan ze Žatce , je sporem mezi Oráčem, který oplakává svou ženu, a Smrtí, kterou Ackermann obviňuje ze své ztráty před Bohem. Kniha obsahuje celkem 34 kapitol: V lichých kapitolách je obžaloba oráče, v sudých kapitolách Smrt odpovídá. Proti emocím oráče používá logiku, ale také cynismus. Nakonec se Bůh objevuje ve 33. kapitole a uznává oráčovo právo naříkat nad svým utrpením. Zároveň je však ďáblovi dovoleno vyjádřit vědomí, že všechen život musí jednou zemřít. Čest náleží dělníkovi, ale vítězství smrti. Po poslední kapitole následuje hymnická modlitba oráče za duši jeho zesnulé ženy a chvála Boha.

Rané humanistické myšlení díla se vyznačuje především tím, že Jan ze Žatce se na rozdíl od teologického učení převládajícího v pozdním středověku zaměřuje na člověka a jeho život v tomto světě. Stejně jako ostatní humanisté propagoval nové chápání člověka a jeho důstojnosti ve svobodě od církevních vazeb. Na svou dobu neobvyklé bylo v neposlední řadě zobrazení manželství jako společenství lásky.

Notář ze Žatce

Johannes Henslins se narodil kolem roku 1350 v Schüttwě (Šitboř), pravděpodobně jako nemanželské dítě kněze, který svému synovi zajistil dobré vzdělání. Pravděpodobně navštěvoval klášterní školu v Teplé, proto se mu také říká “Jan z Teplé”. Je jisté, že musel mít vyšší vzdělání. Předpokládá se, že studoval práva a dosáhl důstojného magisterského titulu. Kde Johannes studoval, však nebylo možné s jistotou prokázat. Nejpozději od roku 1378 působil jako “notář” a od roku 1383 je doložen jeho pobyt v Žatci, kde strávil velkou část svého života, což mu také vyneslo přízvisko “ze Žatce”.

Kromě práce notáře, kterou Johannes zjevně patřil k městské elitě, byl také ředitelem místní latinské školy.  Od roku 1411 žil jako pronotář na Novém Městě pražském. V roce 1413 onemocněl a následujícího roku zemřel.

Výstavu v Domě národnostních menšin v Praze je možné zhlédnout do 28. února 2023. K výstavě byl vydán také výtvarný katalog. Více na www.ackermann-tod.de

Nekrolog obdivuhodného člověka, historika, rodinného příslušníka, přítele, rodáka a velkého patriota města Žatec, tiskového mluvčího německého Nadačního spolku Žatec / Saaz e. V.

PhDr. Andreas Kalckhoff 1944–2021

Andreas Kalckhoff se narodil krátce před koncem druhé světové války v královském městě Žatec v Čechách 18. srpna 1944 v okresní nemocnici.

Jeho matka Getrud pocházela z významné žatecké rodiny Borstendörfer, později pracovala jako sekretářka v Berlíně. Zde se seznámila s Andresovým otcem Gerhardem Kalckhoffem. On studoval fyziku u Alberta Einsteina a na Maxs Planck institutu v Berlíně a kolem roku 1930 odešel do firmy Siemens, kde byl zaměstnán jako inženýr. Zabýval se výzkumem radaru, takže kvůli tomuto výzkumu nebyl odveden jako voják na frontu. Vzali se v roce 1941.

Kvůli náletům v Berlíně se jeho matka během těhotenství rozhodla přestěhovat k rodičům do Žatce, kde byl větší klid. Jeho otec s nimi jako zaměstnanec společnosti Siemens nesměl jet. Zde bydlela u svého otce Gustava Borstendörfera, který sice nebyl aktivista ani odbojář, nicméně byl přesvědčený antifašista. Jeho politické postoje ho však neochránily před tím, aby byl počátkem června 1945 deportován spolu s ostatními muži a mladíky ze Žatce do Postoloprt. Neochránilo ho to ani před vyhnáním z české vlasti jeho matky a otce poté, co přežil strašnou dobu v táboře. Nechránilo ho před ztrátou těžce vydělaného majetku.

V srpnu 1945 utekla Gertruda s jednoročním Andreasem a svojí matkou do Berlína. Po skončení války přesunula společnost Siemens své sídlo do Mnichova, kde Gerhard pracoval. Celá rodina tedy nyní žila v Mnichově. Jeho dědeček Gustav z rodiny žil v malém městečku nedaleko Řezna, kde ve věku sedmdesáti let zemřel. Po vyhnání se mu nestýskalo po německých Sudetech – stýskalo se mu po Žatci. Jeho domovině. Tady musela přejít jiskra z něj na jeho vnuka Andrease.

Andreas Kalckhoff vyrostl v Mnichově, kde vystudoval bavorské a středověké dějiny a politologii. V roce 1976 obhájil u profesora Karla Bosla doktorát na téma nacionalismus v pozdním středověku. Byl autorem několika odborných knih, Richarda III., Karla Velikého a několika vědeckých publikací.

V letech 1977-1978 byl redaktorem historického časopisu “Damals” v Giessenu a v letech 1978-1980 působil jako vědecký asistent na Univerzitě ve Stuttgartu u Augusta Nitschkeho v Institutu pro sociální výzkum, oddělení “Historický behaviorální výzkum”.  Od roku 1980 žil ve Stuttgartu jako publicista, genealog a heraldik na volné noze.

S Andreasem jsem se seznámil v roce 2002, jeli jsme do Žatce a v příjemném kruhu s předsedou Spolku rodáků a přátel města Žatce Petrem Šimáčkem jsme plánovali oslavy 1000. výročí města Žatce. Na těchto velkých slavnostech, které se konaly kromě města Žatec také v pražském Senátu, přednesl Andreas přednášku o Oráči z Čech. Jan ze Žatce, autor tohoto díla, se od té doby stal společnou nití naší spolupráce.

V roce 2013 jsme ve Schwabachu u Norimberku společně založili Nadační spolek města Saaz v Německu., jehož tajemníkem a tiskovým mluvčím se stal Andreas. Jako historik byl nejen odborným pomocníkem, ale jeho nadšení a láska k rodnému městu se staly téměř závislostí a krédem. Stal se také správcem našich webových stránek www.saaz.info , na kterých se podílel i jeho syn Felix, a napsal nespočet článků dokumentujících naši činnost.

Díky jeho objektivitě při řešení vyhnání Němců ze Žatce, jehož byl v roce svých dvou letech též obětí, jsme mohli vykonat mnoho práce na usmíření mezi Němci a Čechy. V roce 2010 se nám podařilo na hřbitově v Postoloprtech prosadit a odhalit pamětní desku tohoto masakru z června 1945. O této události bylo dokonce informováno v hlavních zprávách dne 3. června 2010 v německé televizi.

V roce 2013 byla představena jeho kniha “Pravdou k smmíření” o masakru v Postoloprtech u Žatce. Během dvou let do dokončení knihy, na níž jsem se podílel, jsme prošli několika názorovými bitvami, ale naše přátelství se díky tomu ještě více sblížilo.

Naším snem bylo zřídit muzeum Jana ze Žatce, to se dosud bohužel nepodařilo. Ale společně jsme vytvořili mnoho výstav a publikací. Zmíníme se pouze o “Odsunu Němců ze severních Čech 1945″ a „Židech na Žatecku”. Všechny byly také digitálně zpracovány a jsou přístupné na internetu.

Své mistrovské dílo vytvořil krátce před svojí smrtí. Dvojjazyčná výstava “Oráč a smrt“. V květnu 2022 se ještě mohl s pomocí své milující ženy Anne zúčastnit vernisáže v Historickém muzeu ve Frankfurtu nad Mohanem, kde již trpěl svou nemocí. K této výstavě také dokončil kvalitní umělecký katalog. I tato práce bude brzy plně přístupná na internetu na stránkách www.ackermann-tod.de.

O našich cestách do Žatce, Prahy a akcích, kterých jsme se společně zúčastnili, bych mohl napsat ještě mnoho stránek. O večírcích a divokých večerech s naším milým kamarádem Petrem Šimáčkem v Žatci. Je pro mě těžké o tom psát. Mně i mnoha přátelům v Žatci chybíš, ale budeme i nadále udržovat tvé myšlenky, sny a činy. Milý Andreasi, děkujeme Ti.

Opustil nás s důstojným rozloučením se svou rodinou 14. 8. 2022 ve Stuttgartu, čtyři dny před svými 78. narozeninami.

Otokar Löbl a Petr Šimáček, tvoji věrní přátelé.

Zahájení výstavy s dokumenty a fotografiemi o osudech některých rodin žateckých Židů a připomenutí událostí z roku 1938 tzv. „Křišťálové noci“, proběhlo v sobotu 12. listopadu 2022 v žatecké Galerii U Radnice, kterou provozuje Spolek rodáků a přátel města Žatce. Mezi 40 hosty byl mj. starosta Žatce Radim Laibl, místostarostka Jaroslava Veselá, radní Petr Antoni, zastupitelka Zdeňka Hamousová, předseda Židovské obce Teplice Michael Lichtenstein a předseda pražské Jazzové sekce Karel Srp.  Zástupce německých Žatečanů Otokar Löbl uvedl, že první zmínka o existenci židovské obce v Žatci pochází z roku 1350. Počet Židů v Žatci činil v roce 1930 při sčítání obyvatelstva 944 osob, což bylo více než 5 procent obyvatelstva. Na rozkvětu Žatce se ve velké míře podíleli právě židovští obchodníci s chmelem, jejich výstavní budovy a sklady chmele. Pak v chronologii dějin přišly události protižidovského pogromu z 9. na 10. listopadu 1938 v Německu a také v Sudetech. „Při pogromu bylo zabito přes sto osob, 30 tisíc odvlečeno do koncentračních táborů, byl zničen nespočet židovských objektů, hlavně obchodů a zapáleno přes 1300 židovských modliteben a synagog. Při těchto událostech bylo vypáleno také vnitřní vybavení synagogy v Žatci. Místní hasiči zasáhli a požár uhasili. Dnes, díky majiteli Danielu Černému je synagoga zrekonstruována a bude otevřena příští rok“ – řekl mj. ve svém projevu Michael Lichtenstein, který vyzdvihl činnost spolku žateckých rodáků. Na tomto setkání byly uvedeny i vzpomínky pamětníka na události „Křišťálové noci“ Petera Klepsche, žateckého rodáka, který nyní žije v Německu. Návštěvníky v galerii zaujaly panely s příběhy žateckých židů i zajímavý podrobný osud rodiny Dana Feigla, jehož otec byl prvním dětským lékařem v Žatci. Kompletní Feiglova 17členná rodina přijela nedávno do města, kde vznikly z průběhu návštěvy i dokumentární fotografie vystavené na této výstavě. „O židovských osudech se ve školách moc neučí, a tak dnes mladí nic nevědí o této historii, která byla součástí našeho prostoru bezmála tisíc let. Výstavou a připomínkou Křišťálové noci i holocaustu chceme osvětlovat tato bílá místa v historii hlavně pro mladou generaci,“ vysvětlil Petr Šimáček ze spolku rodáků. Výstava potrvá do 30. listopadu, otevřeno každou sobotu od 14 do 17 hodin.

Vernisáž výstavy „Oráč a smrt“ v Žatci v „Galerii U radnice“ dne 10. září 2022 v 17:00 hodin zahájili oba předsedové žateckých spolků, Otokar Löbl a Petr Šimáček, vzpomínkovým projevem na ztrátu Dr. Andrease Kalckhoffa, který nás opustil po dokončení svého posledního díla, této výstavy Mezi návštěvníky vernisáže bylo také mnoho přátel. Také starostka města Žatce, paní Zděnka Hamousová vzdala hold nejen jeho výstavě, ale i jeho dlouholeté činnosti pro město.

více infotmací na stránkách www.ackermann-smrt.eu