Archiv autora: Redaktion

Vědci mluvili o smrti a životu

Žatecký a lounský deník/17.10.2006

Žatec – Česko-německá konference o paliativní medicíně, tedy důstojném konci života, ale také o historii a Janu ze Žatce se uskutečnila o víkendu v Křížově vile v Žatci.

Písař položil základ moderní němčině

Městský notář a písař Jan ze Žatce je důležitou osobností českých i německých dějin. Je autorem díla Oráč z Čech, které německy napsal ve 14. století. Práci teď odborníci označují coby základ moderní němčiny.

“Péče o staré, ale i nevyléčitelně nemocné lidi je velmi důležitá,” vysvětluje smysl konference Otokar Löbl z Nadačního spolku Žatec ve Frankfurtu nad Mohanem, který ve spolupráci se Sdružením rodáků a přátel města Žatce, Městským divadlem a odbornými lékařskými institucemi z Čech a Německa odborná jednání uspořádal.

Jan ze Žatce ve svém literárním díle Oráč z Čech popisoval právě dialog muže – intelektuála o smyslu života a smrti. Vedle historiků, lingvistů a filozofů na konferenci vystoupili i lékaři z Česka a Německa. Například Dr. Michael Popovič, ředitel Hessenské lékařské komory, MUDr. Martin Bojar, CSc., přednosta neurologické kliniky z Prahy Motola a další významné osobnosti.

 Jan ze Žatce byla nejvhodnější osoba

 “Jan ze Žatce se jevil jako nejvhodnější osoba, která by mohla pomoci Čechy a Němce navést ke vzájemné spolupráci. Po té lidské stránce už se nám v rámci našeho netradičního projektu Žatecká cesta něco povedlo. V senátu jsme již před dvěma lety připravili seminář o historii našeho města a nyní na to navázala tato vysoce odborná záležitost,” zdůrazňuje význam konference předseda sdružení žateckých rodáků Petr Šimáček.

“Díky této konferenci, která vchází jako historicky první do dějin, se o jejích výsledcích i o městě Žatci bude hovořit v celé Evropě,” dodal Otokar Löbl.

Konferenci doprovázel i kulturní program

V rámci konference se v sobotu večer v žateckém divadle uskutečnilo divadelní představení Oráč a smrt v německém originálu v uvedení divadla Dianfilm Baden u Vídně. Následoval vynikající koncert Epoque Qartet pražských virtuosů.

 

Žatecký rozhovor o Janu ze Žatce a humanním umírání

Interdisciplinární konference o paliativní medicíně a dobrovázení ke smrti

Oracasmrt

Oráč am Smrt, středovéká ilustrace

Jeden germanista, dva historici poskytli pohled zpět do 15. století k začátku humanismu, jehož zástupce byl Jan ze Žatce. Bylo přednášeno o nejnovějších nálezech ze života žateckého notáře. Na ukázkách z textů jeho díla byla dána možnost poznat jeho myšlení. Člověk a jeho utrpení, ale také jeho nárok na naplněný život stojí od této doby ve středu humanistického myšlení.

 Tyto humanistické  názory se potom objevily i  v dalších  přednáškách,  které se týkaly současnosti. Když se totiž život člověka nezávratně blíží ke konci, má se jeho pozůstajicí životní kvalita státi hlavním směrem lékařského usílí, nikoliv prodloužení života za každou cenu. Přitom by měl patient míti možnost, pokud to je ještě v jeho silách a možnostech, sám rozhodovatz která opatření ještě budou provedeny. Aktivní pomoc při umírání byla zde jednoznačně odmítána. Místo toho požadovaly referenti, a to souhlasně a shodně, zajičtění bezbolesnosti , ale také psychickou a spirituální peči pro umírajicího.

 Skutečný sporný dialog mezi lékaři, pravníky a Etiky při takové shodě se sice neuskutečnil, ale v různých referatech se ukazala jasně problematika tohoto požadavku; Aby všem smrtelně umírajícím bylo umožněno zemřít důstojně, chybí dnes mnoho finačních a organizatorských prostředků a také na tuto specifikaci vzdělaných lékařů. Proto stála na konci této konference výzva na politiky a lékaře, aby vytvořili předpoklady toto zajistit, aby tím zamlčeli fatalní požadavky na aktivní pomoc k smrti. Zde si byli všichni shodní.

“Oráč z Čech” (Ackermann aus Böhmen) je sporný rozhovor Oráče se smrtí ze začatku humanismu; tím autor proslavil město Žatec po celém světě. Jan  byl notářem a městkým písařem a také založil zde vyšší latinskou školu. Jako symbolická osobnost své doby, kdy Žatec patřil k nejvyznamějším a největším městům v českém království, je Jan ze Žatce, v nejvhodnější míře osobností, která může Čechy a Němce znovu spojit.

Literární žaloba  “Oráče” proti “kruté” smrti je dnes vzhledem k soudobé debatě o eutanazii a doprovázení ke smrti velice aktualni. Jde dnes o cesty k důstojnemu konci života, kde paliativní medicína – snaha o zmírnění bolu a snižení bolesti,   dostavá důležitpu roli.

Dílo “Oráč a smrt” nám dává dobrý umožní do diskuse o umírání a smrti, kterou chtějí němečtí a čeští vědci vésti na multidisiplinárním způsobem.

Cílem této konference  je nejen vysvětlení a výklad lékařských, etických, soziálněpolitických, právních a literárněvědných stanovisek, ale také na daném příkladě  ukázat, jak mohou Češi a Němci v humanistickém duchu – inspirováni Janem ze Žatec – spolu mohou diskutovat a bádat.

Video televize OK o konferenci

Sborník konference


 

 

Vzpomínky na odsun Němců

Regionální mutace Mladá fronta DNES – severní Čechy 29.5.2006. V Lounech začala výstava obsahující svědectví odsunutých Němců i důstojníků, kteří je hlídali.

a_005464_kopie

úvodní panel

Děsivá svědectví pamětníků plná násili a smrti, fotografie zachycuji popravu muže přímo na ulici či služební hlášení. vojenských velitelů. To všechno uvidí návštěvníci výstavy s názvem Oběti komunistické moci v severočeském pohraničí v letech 1945-1946. Prohlédnout si ji mohou v Lounech ve Vrchlickém divadle až do 9. června, v dalších měsících by se měla přesunout i do dalších měst. Výstava bez komentářů odhaluje zločiny, které byly vyvolány předcházejícím válečným utrpením, zločiny, jichž se dopustili osvobození obyvatelé kraje..

.
Výstava plná osobních svědectví a vzpomínek

Čtyřiadvacet panelů vypovídá o odsunu více než dvou milionů Němců z českého pohraničí těsně po druhé světové válce. Speciální část se věnuje násilí, kterého se na Němcích dopustili lidé v Postoloprtech a v Žatci v létě 1945. Tyto události prošetřovaly české úřady dvakrát: poprvé poslanecká komise v roce 1947 a po padesáti letech policie. Autoři výstavy však tvrdí, že na skutečné viníky ukazují až právě fotografie a dokumenty na lounské výstavě. „Výstava je nezvyklá kvůli hloubce informací. Ani policejní vyšetřovatel nebyl schopen najít míru viny,“ vysvětluje Eduard Vacek, jeden z členů pořádající Federace nezávislých spisovatelů.

.
Autoři si nemyslí, že by jejich práce měla vzbuzovat národnostní rozepře mezi Čechy a Němci. „Nešlo o národnostní konflikt, přestože se to vždy vysvětluje jako výbuch lidového odporu. Vše bylo politicky připravené a s historikem Tomášem Staňkem se shodujeme, že to bylo důkladně plánované po vojenské stránce,“ tvrdí Vacek.
Jako hlavního viníka ukazuje výstava tehdejší politiku komunistů, kteří se dostávali k moci. Návštěvník se ale nemusí bát obecných frází a řečnění. Na panelech jsou fotografie, dokumenty a vzpomínky konkrétních osob. Lidí, kteří rozhodovali o politice a odsunu i lidí, jež při tom trpěli či dokonce zemřeli. Naprosto unikátní je výstava díky osobním vzpomínkám devíti pamětníků, kteří události v Žatci a potom Postoloprtech zažili. „V Česku na to nebyl nikdo ochoten ani schopen vzpomínat. Jeli jsme proto do Německa, kde jsme vše zaznamenali na kameru a pak přeložili a přepsali. I díky tomu jsou vzpomínky autentické,“ vzpomíná na práci, která zabrala rok a půl, Vacek. Osobní vzpomínky pamětníků vzbuzují otřesný dojem.

Vaceklou

kurátor výstavy Eduard Vacek a ředitel divadla Vladimíř Drápal

Například Heinrich Giebitz ze Žatce popisoval osud pěti chlapců ve věku 13 až 14 let, kteří čekali v postoloprtských kasárnách na odsun. Jednou však přelezli zeď. „Strážní z řad armády a dobrovolných Revolučních gard je zadrželi a dovlekli ke kasárenské zdi, kde se na ně ostatní Němci museli dívat. Byly jim staženy kalhoty a byli mláceni. Krev jim tekla po nohách. Za chvíli přišel důstojník s pěti muži. Zaujali palebné postavení a byl vydán rozkaz Pal! Dva byli mrtví hned. Jeden, který byl jen postřelen, přiběhl ke střelci a prosil, že chce k mamince. Další salvou vojáci zabili i zbývající tři chlapce“, vzpomíná žatecký rodák.

.
Na jiném místě zase vypovídá jeden z postoloprtských velitelů při poslaneckém vyšetřování z roku 1947. Jan Čubka byl podezřelý, že vydal rozkazy strážným, aby shromážděné Němce stříleli. Před vyšetřovací komisí to odmítl s tím, že velel bývalým koncentráčníkům nebo frontovým vojákům, kteří měli za sebou mnohá zranění a toužili po pomstě. „Není vyloučeno, že bez mého vědomí někde nějaké Němce odstřelili,“ píše se v protokolu.

.
Snímky poputují i do dalších měst v kraji

.
Expozice nabízí i seznam internačních táborů, kterých bylo v Česku kolem pěti set. Na severu Čech šlo kromě Žatce třeba o Terezín, Záluží u Mostu nebo Všebořice u Ústí.
Putovní výstava startuje v lounském divadle. „Přijal jsem to, protože jsme v pohraničí a události se staly nedaleko Loun. Po volbách možná bude výstava putovat dál,“ řekl ředitel divadla Vladimír Drápal. Předběžně se o výstavu zajímá děčínské muzeum. V Lounech je výstava přístupná vždy od 14 do 17 hodin nebo před začátky představení ve vestibulu divadla. Poté by měla putovat především po severočeských městech, ale uvažuje se také o její instalaci v pražském sídle Senátu.

Žatecký Hopfest

hopfest

Hopfest v letním kině v Žatci

Žatecký Hopfest, mezinárodní přehlídka dechovek, si v sobotu svojí atmosférou, nádherným počasím a vynikající náladou dvou a půl tisíc účastníků nic nezadala s pověstným karnevalem v Riu. To alespoň tvrdili rozespívaní a roztancovaní staří i mladí návštěvníci tamního Přírodního amfiteátru.

Do Žatce zamířili příznivci “hudby od podlahy” s celé republiky, Slovenska, Německa, Rakouska i Polska. Kdo se zde ocitl, byl ihned vtažen do veselí, které umějí rozdávat jen plechové nástroje dechovkových souborů.

Galánečka, Krajanka, Veselka, Valdaufinka i Žatečanka svými výkony prokázaly, že patří mezi špičkové kapely. Poděkování a bouřlivý potlesk si zasloužily i dva zahraniční orchestry, Dechová kapela mladých z polského města Krasnystaw i Hornická dechovka z německého Thumu.

Avízovanou slovenskou kapelu Radvanka přijel osobně omluvit až z Banské Bystrice její kapelník Ludvík Wiesinger, který jako žatecký rodák věnoval městu a kapele Žatečanka dárek v podobě zbrusu nové písničky o Žatci. Na pódiu rozdal noty a požádal o zahrání skladby. Žatečanka ji zahrála a zazpívala na jedničku a byla odměněna spolu s autorem dlouhotrvajícím potleskem.

Do Žateckého Hopfestu se v rámci celého Týdne dechové hudby zapojilo 17 dechovek, jejichž produkci obdivovalo přes deset tisíc návštěvníků. “Ti všichni si odvezli ze Žatce poznání, že naše město chmele a piva je tisícileté a věřím, že stovky účastníků se sem vrátí jako turisté. Určitě už navždy budou mít Žatec spojen i s dechovkou a my rádi připravíme další ročník,” uvedl Petr Šimáček, předseda pořádajícího Sdružení rodáků a přátel města Žatce.

“Tuto náročnou akci jsme připravovali rok a půl, bez dobré přípravy by nemohla být úspěšná,” doplnil Jaroslav Filípek, kapelník spolupořádající kapely Žatečanka.

Dlouho zůstane v paměti účastníků obrovský zážitek, kdy se na závěr spojily všechny přítomné kapely a sborově zahrály tři písničky To žatecké pivečko, Moje česká vlast a Vejvodovu Škoda lásky.

“Faktem je, že pořadatelé, pojetím, účastí nejlepších kapel a nápaditou organizací akce, zařadili Žatecký Hopfest hned prvním ročníkem mezi největší hudební festivaly u nás,” nechal se slyšet v Žatci přítomný Václav Hlaváček, prezident Sdružení dechových orchestrů v ČR.

Video Hopfestu na webových stránkách města Žatce

Cyklus násilí

Uta Reiff

Uta-Reiff

Uta Reiff ze Žatce

Nejméně dvě generace zažily v posledních 70 letech mnoho hrůzy, především během a po konci druhé světové války. V mládí tito lidé prožívali traumatické zážitky, jako je hlad, násilí, smrt příbuzných a přátel, útěk a vyhnání. O těchto událostech se nemohlo mluvit, spíše byla tendence je zamlčet. Během války a těsně po ní bylo lépe mlčet a tyto prožité zkušenosti ukrýt hluboko v duši. Proto, až teprve ve stáří, se u mnoha zasažených začala projevovat reaktivita prožitého ve formě traumat. U mnoha dotčených začaly propukat prožité události strachu znovu a oni upadají do krize.
Já sama jsem tehdy jako sedmileté dítě se svou matkou, spolu s devítiletým bratrem byla od června 1945 do února 1946 internovaná v ženském táboře v Žatci (Saaz). Z tohoto období si nesu v nitru hrozné vzpomínky. Mé vzpomínky spolu s výpovědí mého druhého bratra Hanse Jäckla, kterému bylo tehdy sedmnáct let, o této době, jsou též uveřejněny v této publikaci. Otec byl v Postoloprtech zavražděn.
Nyní pracuji jako systémová rodinná a psychosomatická terapeutka. Slovo „systémová“ je velice důležité, neboť „systémová“ léčebná metoda znamená, že se zabývá systémem vztahu v rodině, ve skupině a též mezi národními skupinami.
Tato psychosomatická terapie se zabývá skutečností, že jsou tyto strašné události u těchto lidí stále přítomné v těle i v duši a jsou tak uložené v jejich paměti. Tito lidé se pokoušeli prožité události vytlačit z podvědomí, ale většinou se jim to nepodařilo. Nyní se jejich negativní zkušenosti projevují jako psychické a psychofyzické nemoci a traumata. Odbornou pomocí a působením na psychofyzickou strukturu pacientů, jistotou terapeuta a opatrným přibližováním se k situaci (prožité události), v níž toto trauma vzniklo, je možná pomoc a vysvobození. Výsledkem může být značné zlepšení duševního a tělesného stavu.
Příznivé působení na trauma je většinou možné především tehdy, když se událost (příčina), která toto trauma vyvolala, jasně a otevřeně přizná a uzná. Většinou začíná větou: ANO, stalo se to tak a bylo to strašné. Není při tom nezbytně nutné zmínit detaily a důvody pro tyto události, případně zkoumat otázku viny. K léčbě je však nutné přiznání, že se toto stalo a že to není pouhé klamné domnění. Otázka viny je zde z léčebného hlediska zanedbatelná. Většinou jsou původci činů již mrtví. Z psychologického hlediska jsou pachatelé i oběti na sebe vzájemně vázáni. Jsou ve stejném kruhu či skupině a jsou osudově střídavě oběťmi i pachateli. nebo další obětí. Jelikož se tato úloha stále proměňuje, je naším úkolem tento automatismus zastavit.
Prostřednictvím psychoterapie je v podstatě nemožné zjistit, jak a čím to vlastně všechno začalo. Pachatel vždy najde důvod svou oběť potrestat a oběť vždy najde důvod, jak se za to pomstít. Oběť bohužel zpravidla nehledá důvod, proč se stala obětí. Tyto zkušenosti jsme již dříve všichni získali v rodině. Již řecké tragédie, ve kterých se řine proudem krev a realizuje se pomsta, jsou důkazem, že tento uzavřený kruh doprovází jako historická kulisa vývoj člověka. Mstou bohužel většinou trpí nevinní.
Tento hrozný koloběh pachatel – oběť je možné zastavit přiznáním utrpení oběti. Například pachatelem samotným nebo okruhem, ke kterému patří či patřil pachatel. Toto platí všeobecně.  Bez přiznání činu, ať v rodině, ve skupině, nebo mezi národy, zůstává nepříjemná pachuť, pocit dluhu z bezpráví, pěstují se myšlenky na pomstu a z oběti se snadno může opětovně stát pachatel.
Kdyby se Německo nepřiznalo po druhé světové válce ke svým hrozným zločinům, mělo by to pro duševní zdraví německého národa katastrofální následky a nikdy by se nemohlo stát členem společenství evropských národů. Potomci pachatelů, bez rozdílu stran ovšem nejsou nositeli žádné viny. Důležité je však přiznání, stud a jistý stupeň vyjádření pokory.
Je nutné přerušit přes celé generace a staletí vzájemné přisuzování viny a zdůvodňování našich činů proti právu a zločinů a tím pěstování zdánlivého důvodu odplaty.
Od slepé pomsty v Postoloprtech uběhlo již 64 let, tedy přes tři generace. Jestli ti zavraždění v Postoloprtech spáchali nějaké zločiny, nikdo neví, a již nikdy vědět nebude. Neměli žádnou možnost soudu, ani obhajoby. To stejné platí pro pachatele, kteří se nyní musí obhajovat jinde. Ve světle psychologických a historických zkušeností je potřebné veřejné přiznání tohoto zločinu proti lidskosti a vytvoření pietního místa, jako místa smíření. Byla by to nejen psychická pomoc lidem, kteří přežili, ale také potomkům obětí, a co je velice důležité i potomkům pachatelů, kteří by mohli znovu najít duševní čistotu, a kteří by konečně mohli odložit stud za činy, spáchané jejich předky.
Cíl humanistického a lidského společenství, které si toto jméno zaslouží, může být jenom v zastavení tohoto koloběhu násilí a protinásilí.
Pro nás, potomky těchto mrtvých, a pro ty, kteří přežili, by bylo pietní místo nebo pomník v Postoloprtech, především místem smutku, vzpomínání na naše mrtvé, kde bychom se za ně mohli modlit, neboť byli zahrabáni do země jako psi. My, kteří jsme přežili, si rozhodně nepřejeme žádnou pomstu, žádné připisování viny potomkům pachatelů. Chceme věčný mír a klid našim mrtvým a přejeme si na ně vzpomínat v lásce.
Můj otec mi po celý můj život velice chyběl.

Uta Reiff, Amberg 2005

Žatec oslavil tisící výročí

13-09-2004 / Český rozhlas/ Milena Štráfeldová Žatec v severozápadních Čechách si o víkendu připomněl tisící výročí první písemné zmínky o tomto chmelařském městě. Součástí oslav bylo i celosvětové setkání žateckých rodáků. Byli mezi nimi Češi, kteří v minulém režimu emigrovali na západ, ale i Němci, kteří ze Žatce pocházejí, po odsunu však žijí v Německu. Na oslavy milénia se vypravila i Milena Štráfeldová:

ZATECsetkani 11.9.04 044

1000 svíček pro Žatec na náměstí svobody

Žatec byl poprvé zmíněn v roce 1004 v kronice, která popisuje cestu Jindřicha II. do Čech na pomoc Přemyslovcům proti polskému knížeti Boleslavu Chrabrému. Podle kronikáře Thietmara měla tehdy přitáhnout Jindřichova vojska před velké opevněné místo řečené Žatec. K tisícímu výročí této zmínky město uspořádalo několikadenní oslavy. Do Žatce se vypravili i rodáci, kteří dnes žijí v zahraničí:

“Přijelo několik žateckých rodáků ze Spojených států, z Kanady, a také z evropských států, z Belgie, Francie, Německa, Rakouska, Polska,”

uvedl předseda Sdružení rodáků a přátel města Žatce Petr Šimáček. Toto sdružení má i svou obdobu v sousedním Německu, kam bylo po válce německé obyvatelstvo ze Žatce odsunuto. Dnešní žatečtí rodáci v Německu ale usilují hlavně o překonání rozporů z minulosti. Na jejich podnět a s finanční podporou byl o tomto víkendu v Žatci znovu otevřen zrekonstruovaný židovský hřbitov. Oslav milénia se ve svém rodném městě zúčastnil i osmdesátiletý profesor anglistiky na universitě v Erlangenu Herbert Voitl. Také jeho rodina byla z Československa odsunuta, on sám se sem ale od listopadu 89 pravidelně vrací. Dosud mluví velmi dobře česky, i když se češtinu učil jen jako malý chlapec ve škole. Z češtiny překládá i pro krajanský měsíčník, který žatečtí rodáci v Německu vydávají:

Jaroslav Hošťálek (Foto: Autorka)Jaroslav Hošťálek (Foto: Autorka)”My jsme tady před pěti lety navázali styky se Sdružením rodáků a přátel města Žatce a s pomocí tehdejšího starosty Kuneše jsme ujednali, že společně provedeme program, který jsme nazvali Žatecká cesta.”

Součástí tohoto programu je i společná oslava milénia, na kterou přispěl mimo jiné Česko – německý fond budoucnosti. Z Los Angeles do Žatce přijel Jaroslav Hošťálek, který odtud v roce 1968 emigroval do Spojených států. Uplatnil se tam jako stavař a dnes v Los Angeles dohlíží na stavební zakázky pro tamní univerzity:

“Voliči Jižní Kalifornie jim odvolili dva biliony, u vás to jsou dvě miliardy dolarů, a ty se rozdělily do devíti univerzit. Já jsem dohlížející project manager na jedné z těch univerzit, čili jsem zodpovědný za rozpočet za dvě stě třicet milionů dolarů.”

Žatečtí se při oslavách pokusili také o zápis do Guinessovy knihy rekordů. Na dortu o rozměrech šestnácti metrů čtverečných, v jehož středu byla i malá chmelnice, se nakonec podařilo zapálit všech tisíc svíček a rekord byl dosažen. Kromě toho však po celý víkend probíhala hudební vystoupení a další kulturní programy, pro návštěvníky se otevřely místní památky, oslavám ve městě předcházel i seminář historiků o dějinách Žatce, který se v pátek uskutečnil v Senátu ČR v Praze.

Celosvětové setkání Žatečanu – milénium

Celosvětové setkání Žatečanů se uskutečnilo v rámci oslav milénia města chmele a piva 10. – 12. září  2004 v Žatci.

 ŽATEC OČIMA VĚKŮ

KLH

Peter Klepsh, Ph.D. Petr Hlaváček a O. Löbl v senátu České republiky v Praze

Mezinárodní odborný seminář věnovaný Žatci a jeho letošnímu miléniu se uskutečnil v pátek 10.9.2004 v Praze. Dějištěm akce nazvané Žatec očima věků byla historická Valdštejnova pracovna v budově Senátu Parlamentu ČR. Záštitu nad seminářem převzal předseda Senátu Petr Pithart, pořadatelem bylo Sdružení rodáků a přátel města Žatce.

Přednášeli renomovaní historici. “Jsem rád, že v budově senátu, který dnešním jednáním Žatečanů otevíráme pro podobné akce, může být seminář o historii tisíciletého města Žatce. Toto město hraje významnou roli v dějinách celé země,” řekl Petr Pithart. “Průběh semináře jsme zaznamenali a zájemci si budou moci výsledky setkání historiků přečíst ve vydaném sborníku,” sdělil předseda pořádajícího sdružení Petr Šimáček.

Seminářem o historii Žatce a jeho místem v dějinách, který se uskutečnil v budově Senátu na Malé Straně, začalo vlastní setkání rodáků ze Žatce. Oficiální část pak pokračovala slavnostním večerem s koncertem na zámku Líčkov u Žatce. 

 JAK KONKRÉTNĚ VYPADALO SETKÁNÍ V ŽATCI?

Dějiny Žatce v historických kostýmech v žateckém divadle

V sobotu 11. září začali účastníci přijíždět do Městského divadla, kde již mezi sedmou a devátou hodinou probíhala jejich prezentace. Ze 600 oslovených jich 350 potvrdilo, že přijedou i se svými rodinnými příslušníky, takže celkový počet registrovaných účastníků se vyšplhal na 420 rodáků, přátel a příznivců Žatce. K tomu je nutné připočítat další, kteří se účastnili bez pozvánek, včetně místních Žatečanů. Celkový počet účastníků je odhadován na tisíc osob. Největší počet byl samozřejmě z Čech, dále ze Slovenska (17), Polska (5), Ruska (2), Itálie (1), USA (3), Kanady (2), Rakouska (4) a Německa (24). Nejvzdálenějším účastníkem byl pan Jaroslav Hošťálek z Kalifornie v USA a Tomáš Hejda z NY v USA.

Všichni registrovaní  účastníci obdrželi dárky od sdružení – sadu grafických listů města Žatce,  Almanach literárních prací vydaný k miléniu Žatce, Pamětní listy, propagační materiály o městě a program celého dne. Slavnostní program v divadle začal v devět hodin. V úvodním pořadu žáků ZUŠ „Jak šel čas“ se na pódiu vystřídala  plejáda Žatečanů a lidí se Žatcem spjatých, kteří to „někam dotáhli“. Například Zdeněk Svěrák, Jiří Pazour, Lenka Kleprlíková, Lenka Barochová, Petr Kotvald, ale také známá kapela Žatečanka nebo skupina historického šermu Equites a další. Kromě celodenní prohlídky některých pamětihodností města s nově otevřeným Židovským hřbitovem, a zámku Líčkov, to byla na náměstí Svobody také přehlídka hasičské techniky a hasební zásahy. Na této akci spolupracovalo SRPMŽ s HZS Ústeckého kraje a diváci se dočkali dost velkého překvapení: Známý herec a scénárista Zdeněk Svěrák s předsedou SRPMŽ Petrem Šimáčkem „zapálili“ žateckou radnici, když před tím megafonem vyzývali k opuštění prostor starostu města Jiřího Farkotu. Hasiči však „požár“ brzy uhasili a navíc z ochozu věže „zachránili“ za pomoci 53 metrů dlouhého žebříku jednu osobu. Cvičením demonstrovali připravenost na podobné zásahy.

OBŘÍ DORT

Dost s tisíci svíčkami pro město Žatec

K divácky nejzajímavějším zážitkům sobotního setkání Žatečanů však patřila výroba obřího dortu. Ten vznikal před zraky lidí přímo na náměstí. Na výrobě dortu se společně s rodáky  v čele s hlavním organizátorem Stanislavem Filípkem podíleli studenti střední odborné hotelové školy a specialisté z cukrárny U Irmanů. Dort spolykal na tři tisíce vajec, sto kilo cukru a mouky. Zabral plochu šestnácti metrů čtverečných. Na hotový dort byl dán jeden tisíc svíček k miléniu města, tedy tisícímu výročí od první písemné zmínky o sídle Žatec. Uprostřed dortu vévodila malá chmelnička  (1×1 metr) s pravým chmelem. Pravé veselí  a velká show vypukla po 16. hodině, kdy se ujal moderování Petr Šimáček a za obrovského povzbuzování asi tří tisíc diváků – rodáků, účastníků setkání i dalších malých i velkých Žatečanů  začalo zapalování svíček. Jako první zapálil svíčku Zdeněk Svěrák, po něm hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc, starosta Žatce Jiří Farkota, předseda Jazzové sekce ČR Karel Srp a další významní hosté. Zapalování tisíce svíček trvalo 20 minut a za obrovského jásotu při vyhrávání dechovky Žatečanka a country skupiny A JE ŤO  v Žatci před radnicí přesně v 16.52 hodin byl uznán komisařem Agentury Dobrý den z Pelhřimova doposud nevídaný rekord:

Obří narozeninový dort s miniaturní chmelničkou k miléniu města Žatec s tisíci rozžatými svíčkami byl skutečností!

Komisař na místě potvrdil, že se tento rekord dostává do české knihy rekordů a na podzim se v Anglii rozhodne, zda se díky obřímu dortu podaří žateckým rodákům a městu Žatec proniknout do celosvětové Guinessovy knihy rekordů.

GALAVEČER V MOSKVĚ

Vystoupení žateckého rodáka, zpěváka Petra Kotvalda v kulturním domě Moskva

Akce vyvrcholila společenským galavečerem, se zábavným kulturním programem. K tanci a poslechu vyhrávalo pět kapel, vystoupila řada hostů, komik Václav Faltus, skupina historického šermu Equites, půlnoční show se na výbornou povedla Petru Kotvaldovi, vystoupila i taneční skupina Crock 14 atd. V průběhu večera se uskutečnil Rodáci cup 2004 – mezinárodní soutěž Žatečanů v bowlingu. První cenu – nádherný pohár si ze Žatce odvezl Zdeněk Svěrák, který ještě při odjezdu tvrdil, že ani moc netrénoval…

Celosvětové setkání Žatečanů bylo v neděli dopoledne zakončeno mší v klášteři  Panny Marie v českém a německém jazyku..

Petr Šimáček, předseda Sdružení rodák a přátel města Žatce