Žatec/synagoga/8. listopadu 2013. Výstava “Žide na Žatecku” instalována v žatecké synagoze.
Daniel Černý, majitel synagogy
Při příležitosti vzpomínkové akce o pogromu Křištálové noci, nám poskytnul majitel žatecké synagogy pan Daniel Černý část synagogy pro prezentaci naší výstavy o historii žateckých židů.
Příští rok plánujeme tuto výstavu aktualizovat též o německou a anglickou verzi v nové podobě. Dostupnost výstavy je podle dohody a bližší informace jsou v informačním centru žátecké radnice, případně nám napište na náš kontaktní mail této homepage. Výstavu můžete též shlednout na webových stránkách výstavy www.zatec-zide.eu.
-
- Instalace výstavy
-
- instalace výstavy
-
- návštěvníci na výstavě
-
- statorstka města Zdeňka Hamousová na výstavě
-
- Majitel Daniel Černý a P. Šimáček při otevření v listopadu
Vzpomínka na Křištálovou noc v Žatci
Petr Šimáček a Otokar Löbl
„Příslušníci NSDAP a paramilitaristická skupina SA uvnitř synagogu zapálili a chtěli ji zničit. Dílo zkázy nebylo dokonáno, protože na pokyn z radnice ihned zasáhli žatečtí hasiči a zakrátko měli oheň v synagoze pod kontrolou,“ uvedl pamětník Peter Klepsch. „Díky razantnímu postupu žatecké radnice tenkrát bohudík, mimo rabování u několika židovských rodin, netekla krev,“ dodává Klepsch.
“Tuto akci pořádáme každoročně, protože o té židovské otázce, vůbec o židovství – popřípadě o Křišťálové noci – mladí a většina lidí moc neví. Chceme osvětlovat ta bílá místa v historii pro mladou generaci a pro ostatní lidi, kteří ji neznají,”vysvětluje důvod pořádaní této již každoroční tradice Petr Šimáček ze Sdružení rodáků a přátel města Žatec. „O židovské historii se ve školách moc neučí a tak dnes mladí nedokáží říct ani jednu větu o této historii, která byla součástí našeho prostoru bezmála tisíc let. Tam, kde chybějí informace, se snadno ujme semínko nenávisti, které šíří neonacisté,“ dodal Petr Šimáček.
Akci pořádal Nadační spolek Saaz/Žatec z Německa se Sdružením rodáků a přátel města Žatce a Židovskou obcí Teplice.
Vzpomínky na události noci z 9. na 10. listopadu v roce 1938 se v Žatci zúčastnila vedle členů představenstva Židovské obce v Teplicích Gabriely Beckové a Lexy Leboviče také starostka města Zdeňka Hamousová i zástupce německého velvyslanectví Norbert Axmann.
Na zdech synagogy přibyly tabule s výstavou Židé na Žatecku a chrámem se nesly skladby v podání skupiny Jazz Kohnspiracy. Ta zahrála i skladby žateckého rodáka Karla Reinera, židovského skladatele, jenž prošel ghettem v Terezíně a koncentračními tábory Osvětim a Dachau.
Počet Židů v Žatci činil v roce 1930 při sčítání obyvatelstva 944 osob. Celkově však Židé v Žatci tvořili víc než 10 procent obyvatelstva, protože je k tomu nutné započítat také asimilované Židy. Tedy bývalé příslušníky židovského společenství, kteří přešli ke křesťanství nebo jako nevěřící odmítli se při sčítání přiznat k židovství. V květnu 1939 žilo v Žatci již jenom 91 tzv. rasových Židů podle Norimberských zákonů. Židé v Žatci, stejně jako všude v Evropě, se podíleli na vytváření hospodářství, kultury a společenského dění města. Na tuto činnost navázal německý Nadační spolek Saaz/Žatec v čele s předsedou Otokarem Löblem, který je hlavním iniciátorem a zakladatelem projektu „Židé na Žatecku“ „Projekt hodlá zviditelnit a prezentovat tyto židovské aktivity z minulosti a dostat do vědomí lidí a dějin města Žatec. To je smysl našeho projektu ve spolupráci se Sdružením rodáků a přátel města Žatce“ – řekl Löbl.
Podle jeho sdělení se bude Nadační spolek Saaz/Žatec v rámci projektu Židé na Žatecku spolupodílet mj. i na obnově Židovského hřbitova v Žatci a vybudování výstavní síně.
Historie Židů v Žatci se datuje od 14. století, kdy se začali ve městě usazovat první židovští obyvatelé. Jejich obživou se stal převážně obchod s chmelem.
Žatecká synagoga, po Plzni druhá největší v Čechách, byla postavena stavitelem Johanem Staňkem v letech 1871-1873, v roce 1882 byla opatřena dvěma věžemi, které dnes dokreslují charakteristické východní panorama města. Slavnostní vysvěcení provedl rabín Abrahám Frank dne 18. 3. 1872. V roce 1911 byla renovována a uvnitř kompletně vyzdobena malbami. Konec židovské komunity je spojen s připojením bývalých Sudet k Třetí říši a následným holocaustem. V průběhu tzv. Křišťálové noci 9. listopadu 1938 bylo vnitřní vybavení synagogy vypáleno. Od té doby již nikdy nesloužila původnímu účelu. Po 2. světové válce budaova chátrala, až v roce 1997 byly zahájeny její opravy – bylo provedeno statické zajištění, oprava krovů, pokládka střešní krytiny a oplechování, nová fasáda. Proběhlo zde mj. natáčení anglického dobového filmu ze 17. století Červený bedrník.
Žatecká synagoga se v letošním roce po letech otevřela veřejnosti. Památku zničenou v roce 1938 se nový majitel Daniel Černý snaží opravit a udělat z ní kulturní stánek. Do původní podoby ale majitel interiér vracet nebude. “To by nikdo nezaplatil. Vnitřní vybavení uděláme moderněji, aby využití synagogy bylo univerzálnější. Některé prvky odkazující na její původní využití ale obnovíme,” uvedl Černý. Již letos se v synagoze uskutečnilo několik akcí, v plánu jsou další výstavy i stálá expozice, která přiblíží historii židovství na Žatecku a i význam města při vzniku státu Izrael, kam odtud létala ze žateckého letiště technika a zbraně. Díky vynikající akustice se nabízí pořádání koncertů.
KŘIŠŤÁLOVÁ NOC
Tenkrát o Křišťálové noci
se o život bál každý Žid,
to když se rozvášnění nácci
rozhodli na ně vyrazit.
Nenávist vstoupila jim v srdce,
nic nemohlo je zastavit,
zloba projevila se prudce,
šli synagogu vypálit.
Byli vskutku jako šílení
však pro ně pouhá potěcha,
dva dny trvalo to řádění,
plynových komor předtucha.
Michael Krátký – Malá Černoc u Žatce
Unikátní nálet. Před 65 lety vzlétly ze Žatce bombardéry na Káhiru
MF iDNES /15.7.2013 – Válka, pro komunistické Československo v létě 1948 už studená, byla na Blízkém východě pořádně horká. Přesně před 65 lety se během prvního izraelsko-arabského střetu odehrál poměrně málo známý nálet na egyptské pozice v Káhiře a Gaze. Trojice těžkých bombardérů B-17 vzlétla ze Žatce.
Žatecké letiště, vybavené betonovou dráhou, se před 65 lety stalo jak přímým účastníkem izraelské války za nezávislost (Araby pro její výsledek zvané nakba, tedy katastrofa), tak i jediným letištěm na československém či českém území, z nějž byl kdy veden válečný nálet podobného formátu.
Komunisté se tím později moc nechlubili. Nechtěli připomínat, jak navzdory embargu OSN pomáhali zemi, která díky československým zbraním přežila, odmítla se stát vazalem Moskvy a o jejíž zničení pak východní blok usiloval skrze vyzbrojování jejíjch arabských sousedů.
Příběh žateckého náletu začal u newyorského průmyslníka Ala Schwimmera. Sháněl všechno, co se dokázalo udržet ve vzduchu. “Charlie,” oslovil v Miami svého amerického přítele a dopravce ovoce a zeleniny, “co kdyby ty tvoje mašiny vozily něco víc než bedny s avokádem a citrusy mezi Floridou a Portorikem?”
Bývalý vládní nákupčí Charles Winters kývl. Prodal Schwimmerovi dvě B-17, vyřazené po válce z letectva, po 15 tisících dolarech (což nebylo moc, za každou stíhačku Spitfire prodanou Izraeli Československo účtovalo 23 tisíc dolarů), další dvě B-17 Schwimmer sehnal v Kalifornii a Oklahomě.
Nejspíš tušil, že ho americká justice odsoudí za porušení zákona o neutralitě. Méně ale už asi čekal, že mu americký prezident o padesát let později trest promine, že se dožije 94 let a díky své zásluze na přežití židovského státu získá přídomek “otec izraelského letectva”. Jeho přínos totiž byl mimořádný.
Pod rouškou mlhy: Brazílie, Habeš, Panama
Vývoz vojenské techniky z USA koncem 40. let nicméně blokoval jak zmíněný federální zákon o neutralitě, tak i embargo uvalené na vývoz zbraní do Izraele. Wintersovi lidé se rozhodli letadla propašovat. Do letového plánu zapsali Brazílii, místo toho ale 12. června přes Azorské ostrovy zamířili do Československa.
Bombardér z Oklahomy neměl tolik štěstí jako tři zbylé B-17. Posádka se kvůli nedostatečnému přístrojovému vybavení a zhoršujícímu počasí rozhodla k mezipřistání v Novém Skotsku. Kanadští celníci však při prohledání letadla našli mapy Středomoří a pumové závěsníky. Z nádrže odčerpali palivo a nařídili letcům návrat do USA. Posádka sice dokázala uniknout na Azory, protože Kanaďané zapomněli na přídavné nádrže, na ostrovech ji ale definitivně zadrželi i s letadlem.
Velké bombardéry B-17G na žateckém letišti čekalo dovybavení. Technici je osadili trofejními zaměřovači, jednoduchými pumovými závěsníky i výzbrojí. Letecké pumy dodala československá armáda, vzhledem k délce chystaného letu jich ale letouny pojaly jen omezené množství.
Když se z křídla stane kladivo
V době trvání akce (20. 5. až 11. 8. 1948) odletělo ze Žatce 92 či 93 dopravních letounů různých typů. Celkem bylo do Izraele leteckým mostem přepraveno přes 300 tun vojenského materiálu včetně stíhaček S-199.
První nebezpečné situace paradoxně nesouvisely s náletem na Egypt, ale s cestou do Československa. Nejprve nad Atlantikem málem propadl navigátor jednoho stroje překližkou, která zahradila otvor po demontované střelecké věži. Chvíli visel z letadla ve tříkilometrové výšce, než ho další členové posádky vytáhli.
Následně selhala hydraulika dopravnímu letadlu, které z Izraele do Žatce přiváželo velitele operace Heymana Šamira a další personál. Stroji (britské zdroje uvádějí čtyřmotorový C-69 Constellation, izraelské dvoumotorový a běžněji vyráběný C-46 Commando) se vysunulo jen levé kolo hlavního podvozku a když se ho pilot Martin Ribakoff snažil zase zatáhnout, aby mohl přistát alespoň “na břicho”, neposlechlo.
Ke kroužícímu letounu odstartoval jednomotorový cvičný letoun, jehož pilot se vzpurnému kolu snažil “domluvit” koncem křídla. Ani tento odvážný a mimořádně nebezpečný manévr nepomohl a Ribakoff musel přistát jen s jedním vysunutým kolem. Letoun byl silně poškozen, posádka i cestující ale vyvázli.
Káhira čekala osvětlená
Pak už přišlo na řadu plánování vlastního náletu. Šamir si byl vědomý rizika, že proti bombardérům mohou vzlétnout britské stíhačky z oblasti Suezského průplavu. Nad Káhiru tedy 15. července vyslal jen jednu B-17 vybavenou kyslíkovými přístroji a bombovým zaměřovačem, další dva stroje dostaly náhradní cíle východně od egyptské metropole. Egyptské letectvo nemělo prostředky pro noční stíhání a nepředstavovalo tak pro večerní nálet hrozbu.
Do pilotní kabiny vedoucí B-17 se posadili Bill Katz a Ray Kurtz a s nimi Šamir. Druhý a třetí bombardér řídili zkušení veteráni leteckého mostu z Československa do Izraele Norman Moonitz a Al Raisen. Katz před útokem vystoupal do 25 tisíc stop, část jeho posádky průběžně ztrácela vědomí vinou vadného rozvodu kyslíku.
Egypťané netušili, že Izraelci získali opravdové bombardéry a Káhira čekala osvětlená. Katzova B-17 shodila bomby na rezidenci krále Farúka a důstojnickou školu. Pumy nicméně zasáhly přilehlou chudinskou čtvrť a zabily asi tři desítky lidí. Další dva letouny minuly své cíle a bombardovaly Rafáh, kde se střetly s hustou palbou protiletecké obrany. Do třiadvacáté hodiny večer všechny tři stroje bezpečně přistály na letišti Ekron (nyní Tel Nof).
Vrcholný výkon, soudí o náletu historik
“Za daných podmínek to byl vrcholný výkon od všech příslušníků posádek,” řekl iDNES.cz o náletu historik VHÚ Jiří Rajlich. “Jednak proto, že věc probíhala tajně, ale také proto, že šlo o velmi dlouhý let, že to byly americké bombardéry s německou výzbrojí, která nebyla zcela kompatibilní s konstrukcí letadel. Posádky musely prokázat značnou míru improvizace, složitá musela být navigace, lafetace německých kulometů i pum,” ocenil letce.
Přestože část velitelů izraelského letectva argumentovala, že egyptské letectvo může při odvetném útoku cenné bombardéry zničit a že by se měly vrátit do Žatce, nestalo se tak. Nálety vedené z izraelských letišť se jevily jako o tolik efektivnější, že to stálo za riziko. B-17 začaly létat téměř nepřetržitě až do příměří, které nastalo 18. července ve večerních hodinách. Bombardovaly i Damašek.
Škody z náletů sice válku samy o sobě nerozhodly, dopad na psychiku arabských vojsk však byl značný. Intenzivní využívání bombardérů spolu s přemalováváním imatrikulačních znaků vedlo obránce k dojmu, že čelí silnému bombardovacímu letectvu. Izraelci navíc průběžně posilovali své letectvo o z Československa získané stíhačky Avia S-199 (původně Messerschmitt Bf-109G) a Spitfire Mk.IX.
Poměr sil se obrátil a Izraelci svůj stát během poslední fáze války uhájili. Tou dobou už ovšem českoslovenští komunisté po změně blízkovýchodního politického kurzu Moskvy přecházeli na druhou stranu fronty. Další dodávky zbraní na Blízký východ tak směřovaly do arabských zemí.
Letecký most Žatec – Izrael
Letecký most do Izraele byl sice ve stínu mnohem větší podobné akce proti berlínské blokádě, pro židovský stát byl ale stejně životně důležitý jako pro západní Berlín.
Letadla naložená zbraněmi létala ze Žatce pod panamskou vlajkou, některá údajně startovala z Ruzyně s označením “odpadové železo pro Habeš”.
V době trvání akce (20. 5. až 11. 8. 1948) odletělo ze Žatce 92 či 93 dopravních letounů různých typů. Celkem bylo do Izraele leteckým mostem přepraveno přes 300 tun vojenského materiálu včetně stíhaček S-199.
Použité zdroje: Spitfires over Israel. Cull, B. – Aloni, S. – Nicolle, D., Londýn 1994, Československo a Izrael 1947-1953. Dufek, J. – Kaplan, K. – Šlosar, V., Praha – Brno 1993
Autor: Jan Wirnitzer
Židé v Žatci připomněli a uctili oběti holokaustu z řad místních lidí
VANDA KRÁLOVÁ / ČTK
Tomáš Pulc a židovská modlitba
Žatec Na znovuotevřeném žateckém hřbitově si Židé připomněli oběti holokaustu z řad místních obyvatel. V roce 1930 ve městě žilo přes 900 lidí židovské víry, dnes zůstala jediná rodina. Rodácké spolky se snaží obnovit hřbitov i žateckou synagogu. Pietního aktu se v pondělí zúčastnili i němečtí rodáci ze Žatce.
Členka židovské obce Gabriela Beková připomněla, že hřbitov u východního okraje hřbitova křesťanského byl založen v roce 1869. „Teprve v devadesátých letech se ho ujala naše obec. V roce 2004 byl slavnostně otevřen, na jeho celkovou obnovu ale nejsou peníze,“ dodala. Právě její rodina je poslední rodina židovského původu v Žatci.
Setkání se zúčastnili i členové německého spolku rodáků ze Žatce. „Jsou to děti odsunutých Němců nebo jejich potomci. Dnes byli také u pamětní desky v Postoloprtech,“ řekl předseda Sdružení rodáků a přátel města Žatce Petr Šimáček. Deska připomíná Němce zavražděné na konci druhé světové války. Den zakončili na židovském hřbitově. „Je to akt smíření,“ dodal Šimáček.
Historii Židů na Žatecku se jeho sdružení věnuje společně s německým Nadačním spolkem
Otokar Löbl při projevu na žatecké židovském hřbitově
Saaz/Žatec. Jejich projekt Židé na Žatecku si dal za cíl sbírat svědectví a dokumenty o místních židech a pomoci s obnovou tamního hřbitova a synagogy. Prezentují je na výstavě v synagoze a webových stránkách.
První zmínky o Židech v Žatci pocházejí z roku 1350, v roce 1930 jich žilo ve městě přes 900. „Židé v Žatci tvořili více než 10% obyvatelstva, neboť je nutno započítat i asimilované Židy,“ řekl rodák ze Žatce Otokar Löbl, který nyní žije ve Frankfurtu. Válku přežila necelá stovka.
Žatecký a Lounský deník: Středa, 29. Květen 2013, Strana 3, Foto: Libor Zaoral
Žatec si připoměl oběti holokaustu
Foto ČTK Libor Zaoral
Žatec – Na znovuotevřeném žateckém hřbitově si Židé připomněli oběti holokaustu z řad místních obyvatel. V roce 1930 jich ve městě žilo přes 900, dnes zůstala jediná rodina. Rodácké spolky se snaží obnovit hřbitov i žateckou synagogu. Pietního aktu se zúčastnili i němečtí rodáci ze Žatce.
Členka židovské obce Gabriela Beková připomněla, že hřbitov u východního okraje hřbitova křesťanského byl založen v roce 1869. “Teprve v 90. letech se ho ujala naše obec. V roce 2004 byl slavnostně otevřen, na jeho celkovou obnovu ale nejsou peníze,” dodala. Právě její rodina je poslední židovského původu v Žatci.
Setkání se zúčastnili i členové německého spolku rodáků z Bavorska “Jsou to děti odsunutých Němců nebo jejich potomci. Dnes byli také u pamětní desky v Postoloprtech,” řekl předseda Sdružení rodáků a přátel města Žatec Petr Šimáček. Deska připomíná Němce zavražděné na konci druhé světové války. Den zakončili na židovském hřbitově. “Je to akt smíření,” dodal Šimáček.
Historii Židů na Žatecku se jeho sdružení věnuje společně s německým Nadačním spolkem Saaz/Žatec. Jejich projekt Židé na Žatecku si dal za cíl sbírat svědectví a dokumenty o místních židech a pomoci s obnovou tamního hřbitova a synagogy. Prezentují je na výstavě v synagoze a na webových stránkách.
První zmínky o Židech v Žatci pocházejí z roku 1350, v roce 1930 jich žilo ve městě přes 900. “Židé v Žatci tvořili více než deset procent obyvatelstva, neboť je nutno započítat i asimilované Židy,” řekl ve svém projevu místní rodák Otokar Löbl. Válku přežila necelá stovka.
Návštěva bavorského ministra kultury v Žatci
Návštěva bavorského ministra kultury v Žatci, Postoloprtech a Ústí nad Labem
Ve středu dne 1. května 2013 navštívíl Dr. Ludwig Spaenle, bavorský státní ministr pro školství a kulturu s 6člennou delegací město Žatec, Postoloprty a Ústí nad Labem. Jde o první poznání měst s možností navázání kulturní spolupráce s těmito městy v Ústeckém kraji. V Žatci a Postoloprtech se delegace také seznámíl s poválečnými událostmi roku 1945, kdy se uskutečnil pochod smrti žateckých Němců ze Žatce do Postoloprt, kde je umístěna pamětní deska na památku německých civilistů, kteří zde byli zabiti.
V Žatci bavorského ministra přivítála starostka města Zdeňka Hamousová a předseda Nadačního spolku Saaz Žatce Otokar Löbl mu předál publikaci Pravdou k smíření (Případ Postoloprty a jeho vyrovnání 1945-2010.
Ze Žatce vedla cesta malé delegace z Bavorska do Postoloprt, kde si na hřbitově přípoměli památku Němců, kteří zahynuli bě+hem poválečných událostí v Postoloprtech a v Levonické bažatnici.
Členy delegace byli: ředitel památníku koncentračního tábora Flossenbürg pan Jörg Skreibeleit, předseda zemní organizace politické výchovy Bavorska pan Werner Karg, dále evropský poslanec Křesťanské demokratické strany Německa (CSU) Bernd Posselt, jednatel Panevropské unie Německa pan Johannes Kijas a parlamentní sekretářka paní Stephanie Waldburg.
Křest nové publikace: Pravdou k smíření
6.března 2013 – E-region.cz
Dr. A. Kalckhoff
„Narodil jsem se v srpnu 1944 v žatecké nemocnici. Moji prarodiče patřili k poválečným vyhnancům ze Žatce. Od dědečka, který byl internován v Postoloprtech, jsem však nikdy neslyšel zlé slovo o Češích. On rozuměl historickým souvislostem. To mě utvářelo…“ Těmito slovy zahájil v Žatci uvedení nové česko-německé publikace její hlavní autor, německý historik Andreas Kalckhoff.
Dobové fotografie, protokoly výslechů, donedávna tajné historické dokumenty ministerstva vnitra nebo seznam všech obětí i výpovědi přímých účastníků jsou dokladem česko-německé spolupráce, a hlavně projektu Žatecká cesta. Ten zahájili v roce 2002 společně Němci a Češi se vztahem k Žatci. Cílem bylo pravdivě popsat události z roku 1945. Kniha, která má pět set stránek, se i proto jmenuje Pravdou k smíření. „Kniha vyšla díky žateckému rodákovi Otakaru Löblovi a je vlastně vyvrcholením jeho aktivního úsilí o mapování bílých míst v naší historii a vznik památníku obětem masakru v Postoloprtech,” uvedl za organizované žatecké rodáky předseda sdružení Petr Šimáček.
Pětisetstránková publikace je završením celého období a zakončením projektu. „Je v ní černé na bílém, co se tehdy dělo. Hlavně pro informovanost mladých a poučení nás všech, bez vzpomínek není možné smíření,” řekl Löbl. “V této knize se nejedná o zúčtování s pachateli z roku 1945, a už vůbec ne o pranýřování nebo zostuzování Čechů,” zdůraznil v Žatci Kalckhoff. „Tato publikace byla nutností a navazuje na symbolický památník zabitým u nás ve městě,“ řekl starosta Postoloprt Václav Ibl, který knihu pokřtil spolu se starostkou Žatce Zdeňkou Hamousovou. A jak jinak, než exportním žateckým pivem…
Projekt Žatecké cesty od začátku podporoval i tehdejší předseda Senátu Petr Pithart. Ten ocenil i vydání knihy: “Takové místní iniciativy, za kterými jsou roky práce, jsou ve svém úhrnu mnohem cennější než sebelepší projevy politiků. Ti přicházejí a odcházejí, knihy zůstávají.“
Kniha zatím není prodejná. Chystá se ale dotisk dalších výtisků, které už budou pouze v češtině a jež se dostanou na pulty knihkupectví. Tisk současných 350 kusů dvojjazyčné verze publikace finančně podpořil jednak Česko-německý fondu budoucnosti, Bavorská státní kancelář, ale hlavně členové Domovského spolku Saaz/Žatec, který sdružuje rodáky vyhnané z Čech.
Po uvedení této nové knihy Pravdou k smíření ve čtvrtek 28. 2. v Žatci ji představili autoři také v pátek 1. 3. v Praze v literární kavárně Academie. Knihu napsanou v populárně-vědeckém stylu ocenil i šéfkomentátor Mladé fronty Dnes Martin Komárek, který slavnostní prezentaci v Praze moderoval. Přínos publikace jako přelomového historického dokumentu pro oba národy zde vyzdvihl také Vyslanec Německé ambasády v Praze Dr. Ingo von Voss. Ve svém projevu zdůraznil aktuálnost publikace jako příspěvek k udržování vzpomínek na následky války, teroru, nadvlády a vyhnání. Tato iniciativa žateckých rodáků v obou zemích je důkazem toho, že i přes četné násilné konflikty v dnešní době se lze poučit z minulosti.