Češi zavraždění Němci a Němci zavražděn Čechy budou mít v Postoloprtech společný pomníček

MARTIN KOMÁREK / MLADÁ FRONTA DNES

Vzpomínka na masakr
Zastupitelstvo města Postoloprt právě schválilo zřízení pietního místa. Připomíná všechny oběti května a června roku 1945. Tedy i obětí masakru sudetských Němců, za který je odpovědná Československá armáda. Je to opravdu významný krok k vyrovnání se s pravdou o minulosti?
Oběti
Na konci května a na začátku června 1945 shromáždila Československá armáda v Postoloprtech několik tisíc sudetských Němců (a jejich partnerů ze smíšených manželství). Nejméně 763 z nich (hlavně mužů) popravčí čety zastřelily. Zabity byly i některé ženy a pět chlapců mladších patnácti let.
Vyšetřování
V roce 1947 vyšetřovala masakr parlamentní komise pod vedením Dr. Bunži. Exhumovala mrtvé. Označila některé viníky. Po komunistickém převratu se však o vyšetřování přestalo mluvit. Masakr byl zapomenut.
Viníci nalezeni
V roce 2008 uzavřela další vyšetřování případu česká policie. Ukázalo se, že rozkaz k zastřelení pěti chlapců vydal kapitán Československé armády Vojtěch Černý. Z dalších vražd byl usvědčen postoloprtský policista Bohuslav Marek. Oba však zemřeli dříve, než mohli být obviněni.
Navrhl památník
Otokar Löbl byl členem vyšetřovací komise, kterou zřídilo zastupitelstvo Postoloprt. Komise navrhla postavit obětem masakru památníček. Návrh schválilo zastupitelstvo minulou středu.
ML DNES 9. listopadu 2009

____________________________________________________________________

Postoloprty jsou ospalé městečko na severozápadě Čech. Po ulicích se potloukají mládežníci a pokřikují na sebe. Brána k polorozpadlému zámku je zavřená. A za ní se v přerostlé trávě válí odpadky. Některé budovy včetně radnice však už mají novou fasádu. Z nevzhledné komunistické samoobsluhy je market COOP. Není o nic pohlednější, ale zboží je v něm dost.
Je středa 4. listopadu. V Postoloprtech se právě soudí minulost. Zastupitelé rozhodují, zda mají zbudovat pomník či pietní místo i těm, kdo byli zabiti na „nesprávné“ straně. V omšelé místnosti zasedá porota, která symbolicky řekne: Ano, i my Češi jsme byli zabijáci. Ano, i Němci, přestože vyvolali válku a způsobili nevýslovné utrpení, si zaslouží pomníček. Nebo to neřekne. Zůstane u názoru, který zastává většina Čechů, hlavně ti starší: Ti, kdo rozpoutali hrůzy války, si pietu nezaslouží.
Masakr
Dva obrazy, které dodaly Postoloprtům před více než šedesáti lety tragiku, se zdají dnes neskutečné.
Obraz první: Němečtí okupanti v posledním tažení ženou přes městečko Židy. Mají pracovat na stavbě nedalekého letiště. Někteří umírají po cestě, další už nemohou a jsou ubiti. Na ty, kteří přežijí, nečeká nic lepšího. Zabíjeny jsou i ženy a děti.
Obraz druhý, jen o měsíc či dva později: Ze Žatce jsou do Postoloprt svezeni Němci. Ale i Češi ze smíšených manželství. Zastřelit! Velí důstojníci nové Československé armády. V hromadných hrobech a s kulkou v týle končí několik set, možná až dva tisíce lidí, zejména bezbranných civilistů. Zastřeleno je nejméně pět chlapců. Umírají i ženy.
Zpět do současnosti: Radnice je sice zvnějšku omítnuta pěkně, ale jednací sál připomíná svým zařízením socialismus. Zasedání je veřejné. Veřejnost však představuje dvanáct lidí, z nichž většina jsou novináři. Zastupitelé mají přesilovku. Je jich osmnáct …
Ještě před jednáním mi starosta Miroslav Hýlek řekl: „Je potřeba udělat definitivní tečku.“ Sám byl dlouho proti, i když jeho babička byla mezi oběťmi masakru sudetských Němců. V rodině se o tom nemluvilo. O tom, že v městečku, jehož je starostou, byli postříleni nevinní civilisté, se dozvěděl až v devadesátých letech. Ještě v roce 2005 hlasoval proti pomníku. Teď změnil názor. Vražda je podle něj vraždou a nevinní jsou nevinní, ač Němci.

I když mnozí čtyřicátníci či padesátníci pořád nevěří, že se ve městě odehrála jatka, starosta neočekává velké protesty, i když jeho názor vyhraje. Naopak, minulost má být pietním místem s nápisem, který příliš nepobouří, uzavřena.

Vezmou nám chaloupky?
Postoloprtský soud nad minulostí se koná v horké době. Když si Václav Klaus vyžádal od hlav evropských států výjimku ohledně Lisabonské smlouvy, otázka takzvaných sudetských Němců opět ožila.
Asi tři miliony jich byly po válce vyhnány. V jejich domech, pokud nepadly za potravu vojenským újezdům, žijí Češi. Někteří se bojí, že mohou přijít o střechu nad hlavou. Je tento strach oprávněný?

Anděla Dvořáková, předsedkyně Svazu bojiníků za svobodu

Předsedkyně Svazu bojovníků za svobodu Anděla Dvořáková vzbudila pozornost 28. října, když kritizovala radnice, jež jdou takříkajíc na ruku sudetským Němcům a jejich spolkům. Možná mínila právě Postoloprty.
„Obávám se, že podle jednání a výroků pana europoslance Posselta nebezpečí ‚revanše‘ hrozí. Dle něho za tři miliony vysídlenců nemůže ručit, nemůže jim bránit, aby o navrácení majetku žádali jakoukoliv cestou. Kromě toho česko-německou deklaraci pan Posselt pokládá za cár papíru, říká.“
„Bylo by také dobré, kdyby se více studovaly záměry Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Tam pochopíte, že českým Němcům vůbec nejde o majetek, ale o území“, doplňuje v odpovědi na mou otázku.
Starosta Postoloprt se však ničeho podobného neobává: „Občas přijede nějaký autobus se zdejšími rodáky vysídlenými do Německa“, říká. „Ale lidé stárnou. Už sem nejezdí tak jako dřív.“

Ten „Sudeťák“
S nápadem postavit v Postoloprtech pomník obětem nepřišel landsmanšaft. Přišel s ním „Němec-Neněmec“ – Otokar Löbl. Živý pozůstatek střední Evropy lepších časů. Žatečák. Částečně Čech, Žid i Němec. Jeho rodina mohla jako jedna z mála německých po válce zůstat. Do Frankfurtu emigroval až po osmašedesátém, kdy Česko zabral Brežněv.
Je neuvěřitelně aktivní. Usiluje o smíření. V Žatci pořádá kulturní akce, semináře, opravuje kostel i židovský hřbitov. Živý inteligentní muž, trochu připomíná Bernda Posselta a má samozřejmě rád pivo a svíčkovou.
Na tvrdé jádro landsmanšaftu má skoro stejný názor jako Anděla Dvořáková. Domnívá se však, že i Svaz bojovníků za svobodu či kluby pohraničí trpí stejnou chorobou: „Jsem toho názoru, že tito lidé prožívají osobní identickou krizi. Po pádu železné opony se jim boří jejich čtyřicet let pečlivě budovaný, hýčkaný svět, který je v protikladu se skutečností. Některé jejich projevy mají již patologický charakter. Člověk nemůže svůj celý život žít jako oběť, aniž ho to poznamenalo ještě více. To platí samozřejmě pro obě skupiny.“
Dodává však: „To nijak nemění hlubokou úctu a pokoru před miliony padlých bojovníků za svobodu v druhé světové válce, kterou rozpoutal německý národní socialismus, a před oběťmi holocaustu.“
Jsou všichni Sudeťáci tak rozumní a smířliví jako Otokar Löbl? Většina Čechů si to nemyslí.
Prezidentův tajemník Ladislav Jakl tvrdí, že kdyby si Česko nevyžádalo výjimku z Charty práv EU, mohli by sudetští Němci vyhrávat u soudů: „Každý Čech, Němec či Kypřan může žádat cokoli. Je otázkou, jak bude s jeho žádostí zacházet soud a zda bude mít příležitost použít tezi o odstranění trvajícího stavu nespravedlnosti či diskriminace kvůli občanství.“

Politolog Bohumil Doležal

Politolog Bohumil Doležal, jenž byl jedním z prvních, kteří ještě jako disidenti poukazovali na to, že odsun Němců byl bezprávím, naopak poznamenává ironicky: „To, co jsme si nakradli, nám zůstane.“
Majetkové obavy mi při našem rozhovoru potvrdil před klíčovým jednáním zastupitelstva i starosta Hylák: „Povídá se, že někteří v Postoloprtech vystříleli celé rodiny, aby mohli zabrat jejich statky.“ Pomník, jako stvrzenka toho, že masakr byl a umírali nevinní, pak může být i jakousi první poukázkou k otevření majetkových nároků.

Stalo se to?

Postoloprtská radnice

Teď starosta řídí zastupitelstvo, které buď „poukázku“ schválí, nebo neschválí. O slovo se hlásí Václav Sedláček z Klubu pohraničí v Ústí nad Labem. Poukazuje na to, že nemáme smlouvu se SRN, a tedy žádné pomníky stavět nemusíme. Pietní místo pro Němce by byl nadstandard.
Hlavně se však tehdy prý nic nestalo.
„Vyšetřovalo se to několikrát, ale k žádnému výsledku se nedošlo. Není žádný policejní protokol, ve kterém by byl tento případ zachycen. Po válce se říkalo, že exhumovanými oběťmi byli Židé, kteří stavěli žatecké letiště. Verze o masakru se vynořila až v devadesátých letech“, tvrdí Sedláček.
Otokar Löbl, který žádá zřízení pomníku, prý chce udělat ze surových agresorů ubohé oběti. Většina zastupitelů je však informována lépe. Zřídili totiž komisi, která se masakrem zabývala. Vedl ji historik Michal Pehr. Ten nemusel zkoumat hroby, měl se o co opřít: „I v době poválečné, kdy protiněmecké nálady byly velmi silné, čněl postoloprtský případ do popředí“, říká. „Byla zřízena parlamentní vyšetřovací komise v čele s lidoveckým poslancem Bunžou. Ta exhumovala 763 lidských ostatků. Počet ale nebyl úplný.“
Jenže přišel osmačtyřicátý. Bunža emigroval. Strůjci masakru vstoupili do KSČ a Gottwald doporučil o tom nemluvit. Věděl však, co se stalo: „Stěžovali si mu němečtí komunisté“, říká Michal Pehr. Masakr vidí v kontextu války. „Němci za ústupových bojů vypalovali vesnice a vraždili zcela zbytečně civilisty. Nenávist vůči nim byla pochopitelná. Ale i tak vražda zůstává vraždou.“

Rozhodnutí

Zasedání zastupitelstva města Postoloprty 6.. listopadu 2009, vpravo starosta Miroslav Hylák (Deník/M. Strnadová)

To, že vražda je vražda, převažuje i v diskusi na postoloprtské radnici. Komunističtí zastupitelé sice protestují, ale jsou v menšině a čiší z nich rezignace.
Jejich odpůrce Miloslav Fišer mluví o tom, že není možné celou věc zastírat a že není možné poukazovat jen na to, že Němci byli viníky a že oni si začali: „Pokud budeme pořád požadovat oko za oko a zub za zub, tak se ničeho nedobereme. Pokud se nad takový pohled nedokážeme povznést, tak se s minulostí nevyrovnáme.“
Zároveň však říká: „Ale štve mě i přístup pana Löbla, který nás tlačí do nějaké formy.“ Město si má pietní místo navrhnout a zaplatit samo. Je to velice chytrý politický projev.
I starosta je chytrý politik. Má jednání pevně v rukou. Končí diskusi a nikdo příliš neprotestuje, smráká se a možná se chce i domů. Starosta navrhuje usnesení. Bude zřízeno pietní místo na hřbitově. Bude pro všechny nevinné oběti května a června roku 1945. Tedy pro Čechy i pro Němce.
Je to málo, nebo hodně? Otokar Löbl možná chtěl víc, ale asi nechtěl nikomu vnucovat svou vůli. „To je fantastické, jak to dopadlo“, libuje si. Každý krok k poznání pravdy a pokoře je pro tohoto „fanatika“ usmíření vítězstvím.

MF IDNES 6. listopadu 2009

V Postoloprtech bude pomník obětem poválečného masakru. Zastupitelé se konečně dohodli na textu

Postoloprty – Jiný text, než navrhoval německý krajanský spolek, bude na pietním místě, které v Postoloprtech na Lounsku připomene zabíjení nevinných lidí těsně po konci druhé světové války. Rozhodli o tom ve středu večer postoloprtští zastupitelé. Pro německé příbuzné obětí je ale nejdůležitější, že pietní místo vůbec vznikne. Stát má na postoloprtském hřbitově a stovky zastřelených – oficiální údaje hovoří o 763 mrtvých – připomene nápis v češtině i němčině: „Všem nevinným obětem postoloprtských událostí z května a června 1945.“

Zástupce německého Nadačního spolku města Žatec Otokar Löbl postoloprtské rozhodnutí uvítal. I proto, že výrobu památníku zaplatí město samo, bez nabízených peněz z Německa. „Považujeme toto sebevědomé usnesení postoloprtských zastupitelů za významný zodpovědný krok přispívající k trvalému smíření a pravdivému výkladu našich dějin,“ uvedl včera Löbl.

Krajanský spolek přitom navrhoval text „Německým obětem postoloprtského masakru z roku 1945“. Pracovní skupina, již zřídilo zastupitelstvo, ale navrhla slovo „německým“ vypustit.

To, že krajanský spolek nabídl peníze na vybudování pomníku, vnímali někteří postoloprtští zastupitelé jako nátlak. „Pořád se Němců nějak bojíme. Musíme se k nim ale chovat jako sebevědomí partneři, vždyť vedle sebe budeme pořád žít dál,“ zdůraznil zastupitel Miloš Fišer, který se stejně jako starosta Miroslav Hylák vyslovil pro to, aby město nepřijímalo z Německa žádné peníze. „To je cesta, jak se s těmi událostmi za sebe můžeme vyrovnat,“ řekl Hylák.

O památník v Postoloprtech, kam čeští vojáci sehnali v květnu a červnu tisíce lidí ze širokého okolí, usilují Němci od 90. let. V samotných Postoloprtech se ale o událostech mnoho neví.

Byli to Němci? A byla v Čechách nějaká válka?

I ve středu večer se objevily názory, které střílení stovek lidí bez rozsudku a často i bez viny, zpochybňovaly. „Tady se vždycky tradovalo, že mrtví pocházejí z kolon zajatců, kteří tudy procházeli. Že by to měli být Němci, jsem se doslechl až po roce 1989,“ prohlásil Václav Sedláček z názorově extrémního Klubu českého pohraničí. Jeden z postoloprtských radních dokonce zpochybnil i debatu o datování masakru po konci války.

„O jakém konci války to mluvíme? Nás se válka netýkala, tady v Čechách žádná nebyla,“ odmítal podivně památník Jan Pelc.

Většina zastupitelů se ovšem vyjádřila opačně. „Ti lidé tady umírali, byla to prasárna. Nejde pochybovat o tom, že se to stalo,“ řekl Vladimír Pfertner. Při závěrečném hlasování byl jedním ze čtrnácti zastupitelů, kteří přehlasovali své čtyři kolegy a památník schválili. Přesné umístění na hřbitově i podobu pietního místa z několika možností vyberou radní do května 2010.

***

* Nápis na pomníku Slovo „masakr“ nahradily v Postoloprtech „události“ Text navržený komisí: Obětem postoloprtského masakru z roku 1945 Text schválený zastupiteli: Všem nevinným obětem postoloprtských událostí z května a června 1945

Regionální mutace| Mladá fronta DNES – severní Čechy

Autor: Tomas Kassal

MF DNES 26. února 2009

Praha – Bolí a pálí to dodnes. Nečekaně mnoho emocí vyvolala debata o vyhnání či, chcete-li, odsunu sudetských Němců. V Kulturním centru Novodvorská ji uspořádal Otokar Loebl, který se dlouhá léta snaží o usmíření Čechů s Němci. V jejím pořádání pomohla MF DNES.

Časté výkřiky z publika plné vášně, ostré slovní spory – jako by neuplynulo více než šedesát let. Hosté debaty, historici a publicisté, mluvili ve smířlivém duchu.

„Oprosťme se od škatulkování a ideologie,“ apeloval jeden z nich, švýcarský historik Adrian von Arsburg. Jeho čeští kolegové, Michal Pehr a Vít Smetana, poukázali na to, že vyhnání či odsun byl reakcí na chování sudetských Němců před válkou. To však neomlouvá nezpochybnitelné zločiny.

Atmosféra byla hustá Část publika nechtěla takovou povahu diskuse připustit. „Němci na konci války upálili v Praze 100 lidí, žen a dětí,“ vášnivě argumentoval jeden. Další zase prohlásil takovou debatu za nestydatost ve čtvrtém pražském obvodě, kde stála za války sekyrárna, v níž umírali nevinní lidé.

Atmosféra byla o to hustší, že diskuse provázela provokativní výstavu, kterou v kulturním centru pořádá Federace nezávislých spisovatelů. Ta se snaží dokázat, že takzvaný divoký odsun, při němž byli Němci zabíjeni a mučeni, byl promyšleným dílem komunistů.

S tím historici a publicisté a řada diskutujících nesouhlasili – na zločinech při „transferu“ (neutrální slovo navrhl Vít Smetana) měli lví podíl všechny vrstvy obyvatelstva.

 Doležal: Jsem antikomunista Když však jedna dáma poukázala na antikomunistický charakter výstavy a diskuse, publicista Bohumil Doležal reagoval: „Ale já jsem antikomunista – to se dnes přece smí! A i přehnaně ostrá, osobní debata, v níž ale nelétají facky, nýbrž argumenty, přispívá k tomu, aby se smělo mluvit o všem.“

 Regionální mutace| Mladá fronta DNES – Praha

 Autor:MARTIN KOMÁREK