6.března 2013 – E-region.cz
Dr. A. Kalckhoff
„Narodil jsem se v srpnu 1944 v žatecké nemocnici. Moji prarodiče patřili k poválečným vyhnancům ze Žatce. Od dědečka, který byl internován v Postoloprtech, jsem však nikdy neslyšel zlé slovo o Češích. On rozuměl historickým souvislostem. To mě utvářelo…“ Těmito slovy zahájil v Žatci uvedení nové česko-německé publikace její hlavní autor, německý historik Andreas Kalckhoff.
Dobové fotografie, protokoly výslechů, donedávna tajné historické dokumenty ministerstva vnitra nebo seznam všech obětí i výpovědi přímých účastníků jsou dokladem česko-německé spolupráce, a hlavně projektu Žatecká cesta. Ten zahájili v roce 2002 společně Němci a Češi se vztahem k Žatci. Cílem bylo pravdivě popsat události z roku 1945. Kniha, která má pět set stránek, se i proto jmenuje Pravdou k smíření. „Kniha vyšla díky žateckému rodákovi Otakaru Löblovi a je vlastně vyvrcholením jeho aktivního úsilí o mapování bílých míst v naší historii a vznik památníku obětem masakru v Postoloprtech,” uvedl za organizované žatecké rodáky předseda sdružení Petr Šimáček.
Pětisetstránková publikace je završením celého období a zakončením projektu. „Je v ní černé na bílém, co se tehdy dělo. Hlavně pro informovanost mladých a poučení nás všech, bez vzpomínek není možné smíření,” řekl Löbl. “V této knize se nejedná o zúčtování s pachateli z roku 1945, a už vůbec ne o pranýřování nebo zostuzování Čechů,” zdůraznil v Žatci Kalckhoff. „Tato publikace byla nutností a navazuje na symbolický památník zabitým u nás ve městě,“ řekl starosta Postoloprt Václav Ibl, který knihu pokřtil spolu se starostkou Žatce Zdeňkou Hamousovou. A jak jinak, než exportním žateckým pivem…
Projekt Žatecké cesty od začátku podporoval i tehdejší předseda Senátu Petr Pithart. Ten ocenil i vydání knihy: “Takové místní iniciativy, za kterými jsou roky práce, jsou ve svém úhrnu mnohem cennější než sebelepší projevy politiků. Ti přicházejí a odcházejí, knihy zůstávají.“
Kniha zatím není prodejná. Chystá se ale dotisk dalších výtisků, které už budou pouze v češtině a jež se dostanou na pulty knihkupectví. Tisk současných 350 kusů dvojjazyčné verze publikace finančně podpořil jednak Česko-německý fondu budoucnosti, Bavorská státní kancelář, ale hlavně členové Domovského spolku Saaz/Žatec, který sdružuje rodáky vyhnané z Čech.
Po uvedení této nové knihy Pravdou k smíření ve čtvrtek 28. 2. v Žatci ji představili autoři také v pátek 1. 3. v Praze v literární kavárně Academie. Knihu napsanou v populárně-vědeckém stylu ocenil i šéfkomentátor Mladé fronty Dnes Martin Komárek, který slavnostní prezentaci v Praze moderoval. Přínos publikace jako přelomového historického dokumentu pro oba národy zde vyzdvihl také Vyslanec Německé ambasády v Praze Dr. Ingo von Voss. Ve svém projevu zdůraznil aktuálnost publikace jako příspěvek k udržování vzpomínek na následky války, teroru, nadvlády a vyhnání. Tato iniciativa žateckých rodáků v obou zemích je důkazem toho, že i přes četné násilné konflikty v dnešní době se lze poučit z minulosti.
Křest knihy “Pravdou k smíření”
K hrůzným událostem v historii Postoloprt byla vydána obsáhlá kniha
4.3.2013 Postoloprty, Žatec / Žatecký a Lounský deník. Více než pět set stránek textů, fotografií, historických i nedávných dokumentů obsahuje kniha s názvem Pravdou k smíření: případ Postoloprty a jeho vyrovnání 1945-2010.
Sestavil ji historik Andreas Kalckhoff. Kniha je vytištěna ve dvoujazyčné verzi – české a německé. Její vydání podpořil Česko-německý fond budoucnosti. Pokřtěna byla minulý týden: ve čtvrtek 28. února v Žatci v hotelu U Hada a v pátek 1. března v Literární kavárně na Václavském náměstí v Praze.
Povraždění více než sedmi set lidí
Tématicky se věnuje hrůznému případu povraždění více než sedmi set německých lidí, civilních obyvatel Žatecka a Postoloprtska, v červnu 1945 krátce po ukončení druhé světové války. Mezi nimi byly i ženy a děti. Rozkazy k popravám dávali členové tehdejších Revolučních gard v rodící se nové poválečné republice, kteří shromáždili vybrané německé obyvatelstvo v postoloprtských kasárnách.
Nelidský masakr se začal vyšetřovat zhruba o dva roky později a při exhumaci byly v okolí Postoloprt nalezeny ostatky 763 zastřelených lidí.
O události však bylo po celou dobu socialistického režimu zakázáno veřejně hovořit či cokoli publikovat. Tehdy se vytvářelo poválečné klišé hodných českých lidí, hodných sovětských vojáků a zlých Němců, kteří rozpoutali válku. Pravdivý obrázek běsnících fanatických Čechů a Slováků, kteří se krátce po válce dostali k moci v ozbrojených složkách a nelidsky bez soudu pozabíjeli v Postoloprtech – ale i na jiných místech v pohraničí – stovky civilistů včetně žen a dětí, se do pohádky o skvělých českých lidech, nadšeně budujících socialismus, prostě nehodil.
Viníci označení až před dvěma lety
Zájem nebyl ani na tom, celý incident pořádně vyšetřit. Teprve před dvěma roky, i po spolupráci s německými orgány, označila česká policie dva pachatele tehdejších rozkazů zastřelení a vykonavatele střelby. Oba ale již mezitím zemřeli přirozenou smrtí a za své činy během svého života nebyli nijak potrestáni.
„V knize ale o trest vůbec nejde, stejně tak ani o pranýřování či zostuzování Čechů. Teď je důležité nezapomenout na dávné hrůzy, už je nikdy nepřipustit a zároveň hledět do budoucna, do nové společné Evropy, dospět ke smíření,” řekl autor Andreas Kalckhoff, který se narodil v srpnu 1944 v Žatci. Nyní žije ve Stuttgartu.
Knihu měl původně jako jeden z kmotrů v Žatci pokřtít i dřívější předseda Senátu Petr Pithart, ale nakonec odcestoval do ciziny a poslal do města jen písemný pozdrav a pochvalu pro všechny tvůrce. Autor: Libor Želinský
Videoreportáž žatecké televize OK – Oldřich Karabe – Křest knihy “Pravdou k smíření”
.
-
- Křest knihy starostkou Zdeńkou Hamosouvou, dále P. Šimáček, autor A. Kalckhoff, Otokar Löbl a A. Funk za domovský spolek Saaz v Německu
-
- Křest knihy v hotelu U hada
-
- Projev předsedy domovského spolku Heimatkreis Saaz, pana Funka
-
- Křest knihy v Praze v knihupectví Academia zástupcem velvyslanectví panem Ingo von Vossem a Martinem Komárkem MF Idnes
-
- Návštěvníci v kavárně knihpuectví Academia v Praze na Václavském náměstí
Toman Brod, Foto Petra Flath Toman Brod se narodil 18. ledna 1929 v Praze v rodině velkoobchodníka s obilím. Tatínek Arnošt pocházel z Bučic, kde měl jeho otec Alois obchod se smíšeným zbožím. Maminka Olga, rozená Picková, se narodila v Ledči nad Sázavou, kde její rodina vlastnila pilu. Manželé Brodovi žili od roku 1918 v Praze, v bytě na Palackého (dnes Rašínově) nábřeží a vychovávali dva syny, Tomana a jeho staršího bratra Hanuše. Měli křesťanskou kuchařku Annu Kopskou, která sloužila již u Tomanova dědečka, jeho rodičů a nakonec se po válce stala členem i jeho rodiny. Tato žena sehrála v životě Tomana Broda významnou roli. Toman BrodKlidné dětství netrvalo dlouho. Přišel Mnichov, zemřel otec rodiny, následovala okupace, protižidovské nálady a nařízení. V září 1941 si Toman připíná na kabát žlutou šesticípou hvězdu a poprvé si uvědomí, že se stal „tvorem druhého řádu“. V červenci 1942 s matkou a bratrem nastupuje do transportu z Prahy do Terezína. Protože ještě nebyla vlečka do Terezína, šli jsme s maminkou i bratrem z Bohušovic pěšky a vlekli těž- ká zavazadla, která nám nakonec stejně sebrali a nechali nás tak nepřipravené na život v ghettu. Matku ubytovali v Hamburských kasárnách, zatímco já s bratrem jsme se ocitli v Hannoverských kasárnách, která jsme však zanedlouho opustili a přemístili se do bývalé školy, tehdy domova mládeže v L 417. Spali jsme v někdejší tělocvičně, která teď sloužila jako přechodný „azyl“ pro nově příchozí hochy. Pobyt v terezínském ghettu s příděly jídla, jež nebyly k životu ani k smrti, v ghettu přeplněném, špinavém, stísněném, obehnaném vysokými hradbami, byl pro mne těžkým obdobím. Mělo však brzy být ještě mnohem hůř. S maminkou a bratrem jsme byli zařazeni do prosincového transportu roku 1943. Na rampě nám rozdali několik kousků chleba s náhraž- kou salámu, na podlahu dobytčího vagonu postavili nádobu s čajem (to vše pro asi sedmdesát lidí) a ná- davkem přidali kbelík, který měl sloužit za toaletu. Půl vagonu zabírala zavazadla, nikde žádný průduch, žádné okno. Jeli jsme dlouho, snad dva dny a noc, vlak každou chvíli někde zastavil. Zakrátko jsme už byli skoro udušení, špinaví, hladoví a žízniví. Zatímco první nádoba byla brzy prázdná, druhá ohavně přetékala. Ve vagoně byli už i mrtví. Konečně vlak dorazil do cíle. Přijeli jsme do Osvětimi. Toman prošel peklem Osvětimi-Birkenau, komplexem lágrů v Gross-Rosenu v Kladsku a skončil v jakési bývalé továrně, kterou 8. května večer esesáci opustili a on byl volný. Vážil 40 kg, byl kost a kůže a v nemocnici, kam ho převezli, zjistili, že má břišní i skvrnitý tyfus. Toman Brod ve svém projevu se ohranil proti prinzipu kolektivní viny. A to nejen v minulosti ale i v přítomnosti v ohledu na národnost a náboženství a je nutno v humanistické společnosti rozhodně odsoudit. Špatná pamět by neměla býti pro nikoho důvodem k dobrému svědomí. Do zemské sněmovny byl pozván i předseda Nadačního spolku Saaz/Žatec, který při této příležitosti pozval pana Dr. Tomana Broda na přednášku o své knize „Ještě že člověk neví co ho čeká“ a jak přežil Osvětim, do Křížové vily v Žatci Pradědeček Jane Vogel-Kohelové byl rabínem v žatecké synagoze. | foto: SRPMŽ
“Poplakala si, když viděla místa, kde její pradědeček žil a pracoval. Zvláštní zájem měla o synagogu a rabínský dům, který je hned vedle ní a kde bydlel. Na židovském hřbitově mu věnovala tichou vzpomínku,” říká Petr Šimáček ze Sdružení rodáků a přátel města Žatce. Žatečtí rodáci před časem vymysleli projekt s názvem Židé na Žatecku, který připomíná silnou židovskou tradici ve městě i okolí. “V roce 2010 jsme projekt představili v Tel Avivu, objevilo se to v mnoha tamějších médiích. Díky tomu se nám ozvala i paní Vogel-Kohelová, kterou jsme nyní do Žatce pozvali,” přiblížil Šimáček pozadí návštěvy. Jane Vogel-Kohelová při své návštěvě objevila i další soukromou vazbu na Žatec. Až během prohlídky města zjistila, že se právě zde natáčel film Yentl s Barbarou Streisandovou. “Nejvíc se jí líbila sladovna, kde zhlédla ukázky z filmů Yentl a Bídníci, které se tu natáčely. Říkala, že Yentl je nejoblíbenější film její maminky,” líčí Gabriela Becková ze Židovské obce Teplice, která ženu z Izraele provázela. Návštěvou Žatce spolupráce místních rodáků a Jane Vogel-Kohelovou neskončí. “Slíbila, že nám pomůže třeba s hledáním dalších lidí, jejichž předkové tu žili, a které chceme zvát na návštěvu. Dohodli jsme se i na spolupráci při dokumentaci vzpomínek Žatečanů žijících v Izraeli,” dodal Šimáček. Zatímco dnes už v Žatci téměř žádní Židé nežijí, před sto lety jich ve městě bylo téměř osm stovek. V 19. století se podíleli na moderním rozvoji města a mnoho Židů patřilo mezi významné lékaře či podnikatele. Těsně před druhou světovou válkou se k židovskému náboženství hlásilo v Žatci asi dva tisíce lidí, většina se jich ale vystěhovala do jiných zemí ještě před nacistickou okupací. Podle pamětníků přežila válku asi polovina žateckých Židů, protože do exilu odjeli včas a neskončili tak v koncentračních táborech. Nejznámějšími žateckými památkami, které se Židy souvisí, je hřbitov s dochovaným domem pro poslední rozloučení a synagoga. Ta je po té v Plzni druhou největší v Čechách. Autor: Tomáš Kassal / Regionální příloha ústeckého kraje MF DNES Tomáš Pulc, Židovská obec Teplice Žatec 11.11.2012 /Žatecký a Lounský deník/ KRIŠTÁLOVÁ NOC. Tomáš Pulec ze Židovské obce Teplice prednáší modlitbu pri včerejším pietním aktu u synagogy v Žatci. Čtyřiasedmdesát let už uplynulo od Krištálové noci, tragického pogromu, kterého se na Židech žijících v Čehách dopustili nacisté. V Žatci si neštastné události pripomněli položením květin zástupci Židovské obce Teplice, města i veřejnosti. V noci z 9. na 10. listopadu 1939 bylo hodně rušno i v Žatci, kde nacisté vyplenili druhou nejvetší synagogu v republice. Pokusili se ji také vypálit, ale rychlý zásah žateckých hasiču tomu zabránil. V Žatci tehdy došlo ke strkanicím, ponižování a rabování židovských rodin, které ješte ve měste zustaly, naštestí se ale nezabíjelo. Po celé republice ale pri Krištálové noci přišlo o život témeř sto Židu, dalších 30 tisíc jich bylo posláno do koncentračních táboru. Text a foto Deník/Hynek Dlouhý Jane Vogel Kohai Žatec navštívila v rámci projektu Nadačního spolku “Židé na Žatecku” paní Jane Vogel Kohai z Izraele. Pravnučka žateckého rabína Dr. A r o n B a e r w a l d (1881—1891) se narodil 9. února 1854 v Nákelu (Polsko) a u svého strýce talmudisty R. Hamburgera dostával výuku v talmudu. Ve Vratislavi navštěvoval židovsko-teologický seminář. Roku 1877 promovoval na základě své práce “Flavius Josephus v Galilei”. V roce 1881 po absolvování rabínského examenu se stal rabínem v Žatci. Zde též ve věku 37 let, 3. ledna 1891 zemřel a byl pochován na židovském hřbitově. Jeho syn Dr. Leo Baerwald se stal rabínem v Mnichově. . Radnice v Gerogensgmündu Georgensgmünd/Německo – Žatecký týdenýk/ 11. října 2012. Na přátelské návštěvě ve dnech 22. – 23. 9. Pobývala starostka města Žatce Zdeňka Hamousová ve městě Georgensgmünd u Rothu mezi německými rodáky města Žatce. Za doprovodu předsedy Heimatkreisu Adolfa Funka nejprve navštívila „Domovskou jizbu“- místní žatecké muzeum, kde se zapsala i do Pamětní knihy. Na oficiálním setkání Žatečanů v sálu restaurace Zur Krone ji přivítalo bouřlivým potleskem asi 150 účastníků – žateckých rodáků z celého regionu. „Ráda jsem přijala vaše pozvání a přijela mezi vás, Žatečany – rodáky našeho města. Vím, že moje návštěva představitele z historického Žatce zde není první, ale následuje po návštěvách bývalých starostů Bohumila Kuneše a Jiřího Farkoty. Navíc již deset let s vámi udržuje kontakty Sdružení rodáků a přátel města Žatce, takže se dá říci, že spolupráce trvá a dokonce se prohlubuje. Protože právě žatečtí rodáci si jako první uvědomili, že nejsou v Čechách jedinými občany a rodáky Žatce a stejně tak se pokoušejí oslovovat i ostatní bývalé Žatečany nejen v Německu, ale i v Rakousku a celé Evropě,“ uvedla mj. starostka Hamousová. A dále řekla: „Nás na komunální úrovni zajímá prosperita a rozkvět města a lidské přátelství. Ve městě budete jako hosté vždy vítáni. Vážíme si všech upřímných lidí, kteří se chtějí podílet na rozvoji turistického ruchu našeho města a evropské budoucnosti Žatce“. Od zástupců Heimatkreisu převzala historický obraz města Žatce, předseda Sdružení rodáků a přátel města Žatce Petr Šimáček jim předal na oplátku grafické listy města od renomovaných žateckých výtvarníků a hudební CD kapely Žatečanka. Následovalo neformální setkání, kdy němečtí rodáci Žatce projevovali neskrývanou radost z návštěvy starostky z jejich rodného města.
Toman Brod v bavorské zemské sněmovně v Mnichově
Žatečtí rodáci ukázali Izraelce místa, kde žil její pradědeček rabín
Žena se v Izraeli pokusí najít další potomky žateckých Židů
Lidé u Synagogy vzpomínali na smutné výročí
Návštěva z Izraele v Žatci
Návštěva ze Žatce v německém Georgensgmündu
