Žatec / 20.06.2008 / MF DNES -Devětašedesátiletá Helena Klůsová z Dubí u Teplic se stala vítězkou šestého ročníku literární a fotografické soutěže Žatec 2007. Soutěž vyhlašuje žatecká knihovna a sdružení rodáků, kteří tak chtějí zdůraznit vztah obyvatel k historickému městu. Právě Klůsové fejeton Jarmark, v němž vzpomíná na atmosféru prvního školního dne v Žatci, ukazuje, jak se rodné město udrželo lidem v paměti. „Okamžitě jsme horempádem běželi ze školy po schodech vzhůru Libočanskou brankou na náměstí, protože právě tam byl každého prvního září jarmark! Ach, to byla krása! Jindy tiché, ospalé náměstí bylo najednou plné stánků, bud, krámků, pultíků,“ vzpomíná seniorka ve svém příspěvku. Letos převažovala próza Pořadatelům se letos sešlo 43 prací. „Proti minulým ročníkům, kdy autoři psali převážně básně, je to nyní hlavně próza. Šest autorů zaslalo soutěžní fotografie a přišly také tři videoklipy,“ uvedl Petr Šimáček ze sdružení žateckých rodáků. Kromě autorů přímo ze Žatce hodnotila desetičlenná porota také příspěvky z Prahy, Chomutova, Rakovníka či Podbořan. Tři soutěžící pocházejí z Německa. Dvaasedmdesátiletý Helmut Wabra ze Straubingu například ve Vzpomínkách na Žatec popisoval své smutné zážitky z odsunu německého obyvatelstva v 1946. Vybrané soutěžní práce zařadí sdružení rodáků do almanachu, který by měl vyjít do konce roku. K zapůjčení bude i v žatecké knihovně.
Regionální mutace| Mladá fronta DNES – severní Čechy
Žatečtí rodáci pokřtili Oráče z Čech
Žatec/Deník Lučan 4. března 2008 Dvojjazyčná publikace je souborem přednášek konfrence.
V návaznosti na česko-německou konferenci s tématem paliativní medicíny, která se uskutečnila v Žatci v říjnu 2006 byla v minulých dnech vydána publikace Oráč z Čech. Jde o sborník přednášek, které na tomto setkání z úst českých a německých odborníků v Křížově vile zazněly.
Tato dvojjazyčná 130 stránková publikace, kterou vydalo Sdružení rodáků a přátel města Žatce nákladem 400 ks výtisků, byla ve čtvrtek slavnostně pokřtěna v Městské knihovně Žatec. „Čím jiným v Žatci křtít, než žateckým pivem, a protože se v publikaci pojednává také o smutku a umírání člověka, je to pivo černé…,“ uvedl křest předseda žateckých organizovaných rodáků Petr Šimáček.
Knihu v nepromokavém obalu pak poctivě polévala speciálním výrobkem Žateckého pivovaru, pivem Xantho, i ředitelka knihovny Radka Pichlová, předseda německého Nadačního spolku Žatec Otokar Löbl a místostarosta města Aleš Kassal. „I když Jan ze Žatce a jeho proslulé dílo Oráč a smrt bylo v referátech předmětem značné pozornosti, hlavním záměrem bylo pojednat o posledcích chvílích života člověka především z aspektů medicínských, právních a etických z hlediska dnešního pohledu,“ uvedl Otokar Löbl.
Zájemci si budou moci knihu zapůjčit v knihovnách v Žatci, Lounech, Mostě a Podbořanech.
Křest sborníku o konferenci, Petr Šimáček, místostarosta Aleš Kassal a Otokar Löbl
Příliš mnoho mrtvých na severu Čech
MF IDNES / 3. 3. 2008 Luděk Navara
kasárny v Postoloprtech
Byla to opravdu drsná událost i na kruté poválečné poměry. Před jednašedesáti lety byli do tábora za městem Postoloprty v severních Čechách nahnáni Němci a postříleni. Většinou ranou do zátylku. Nebylo jich málo: asi osm set. Byl to největší masakr Němců v poválečných dějinách a dodnes se o něm příliš neví. Skupina nezávislých spisovatelů a německých rodáků připravila výstavu do Vrchlického sálu divadla v nedalekých Lounech. Pokouší se nalézt odpověď na otázku, nakolik se na masakrech Němců podíleli komunisté. „To, co si vyzkoušeli na Němcích, byla generálka na pozdější třídní boj,“ říká jeden z organizátorů Eduard Vacek.
Příliš mnoho mrtvých
Masakr Němců z Postoloprt a okolí se odehrál na začátku června 1945, ještě před Postupimskou konferencí, která oficiálně schválila odsun Němců. Několik set Němců tam bylo povražděno a jejich těla naházena do hromadných hrobů v okolí Postoloprt. Ty byly o dva roky později znovu otevřeny a mrtví tajně za přísných bezpečnostních podmínek (a přísného utajení) exhumováni. Našlo se tam celkem 763 těl. O masakru se nesmělo psát po celou komunistickou éru. Policisté masakr několikrát vyšetřovali, nejprve z podnětu poslanecké komise Ústavodárného národního shromáždění v roce 1947, po druhé po listopadu na popud spisovatele Ludvíka Vaculíka, ale bezvýsledně. Pachatelé nebyli označeni, ani potrestáni.
„My je známe“
gen. Procházka, Kambulov a Reicín
Autoři výstavy na jednom z informačních panelů popisují události přesně i s jmény: „Koncem května 1945 se přesunula do Postoloprt zvláštní jednotka ČSLA (Československé lidové armády), složená z operační skupiny, zpravodajské skupiny a skupiny vojenského obranného zpravodajství včetně strážních čet s úkolem zbavit město a okolní obce od německého obyvatelstva z důvodu umístění předsunutého štábu I. divize 1. čs. armádního sboru. Pokyny k této akci vydal v Praze osobně brigádní generál Oldřich Španiel velícím důstojníkům, kterými byli kpt. Vojtěch Černý, npor. Jan Zicha-Petrov a por. Jan Čubka.
Příslušníci strážních čet měli na likvidaci Němců vlastní zájem, protože jako volyňští Češi a Rusíni ztratili svoji vlast anexí podkarpatské Rusi, kterou zabral SSSR a mohli se podílet na dosídlení severočeského pohraničí. Vojáci a jejich rodinní příslušníci byli totiž jediní z velkého množství zájemců, kteří mohli optovat pro ČSR před zabráním našeho východního území. Výsledkem této akce byly hromadné popravy bezbranných Němců bez řádného soudu, zejména ve dnech 28.-30. května 1945 za aktivní účasti místní jednotky RG, vedené obecním policistou Bohuslavem Markem.“ Podle Vacka je otázkou, proč se porada konala u Španiela, který tamnímu vojsku nevelel. Dva z účastníků schůzky byli důstojníky Reicinova vojenského obranného zpravodajství: Jan Čubka byl přednostou OBZ divize a Zicha byl zpravodajský důstojník OBZ u téže divize.
Trest smrti pro poslance
Bohumír Bunža
Zakázané informace
Skutečnost, že se oficiální československá místa pokoušela masakr utajit, vyšla najevo už dřív. V archivu byl před čtyřmi lety objeven dokument z roku 1947 navrhující, aby stopy po masakrech Němců (nejen v Postoloprtech) byly “ve veřejném zájmu odstraněny”. Dokument byl určen pro ministry vnitra a obrany (Nosek a Svoboda), tedy resortů, jejichž představitelé reprezentovali zájmy komunistů. Dokument není podepsán a byl označen jako tajný.
Tomu odpovídá i rozsáhlé utajení provázející exhumaci mrtvých u Postoloprt i na dalších místech v severočeském pohraničí, kde byli pohřbeni zavraždění Němci. Aby nebylo vidět, co se u hrobů děje, byl celý prostor zamaskován stěnou z chvojí. Podle policisty Bohumila Kotase, který případ vyšetřoval v devadesátých letech, existuje dokonce Gottwaldův přípis, že není v zájmu státu, aby se případ vyšetřil.
Kde všude bylo OBZ?
velitelství OBZ Postoloprty 1945
Postoloprtský masakr byl sice hrůzný, ale byl jen jedním z mnoha. Například při obdobném masakru v Moštěnicích u Přerova bylo postříleno přes dvě stě Němců ze Slovenska. Zodpovědný za to byl Karol Pazúr. Jenže i ten pracoval pro Reicinovo OBZ. Za masakr byl sice odsouzen na dvacet let, ale v polovině padesátých let už byl na svobodě. Při takzvaném pochodu smrti z Brna – tedy vyhnání brněnských Němců zemřelo v důsledku vyčerpání či epidemie minimálně 1 700 lidí. Pochod organizoval Bedřich Pokorný, fanatický komunista, který si později, po únoru 1948 vydobude zásluhy při organizaci táborů nucených prací. Byl přítomen i s Ludvíkem Svobodou při vyšetřování masakru v Ústí nad Labem, kde rovněž umírali Němci. Se jménem Bedřicha Pokorného, toho muže na špinavou práci, se setkáme ovšem i v jiné souvislosti: byl to on, kdo zorganizoval proces s Janem Antonínem Baťou, který byl odsouzen za údajnou kolaboraci.
3. März 2008 (MFDNES)
Oráč z Čech
Žatečtí rodáci vydali publikaci o smrti člověka a důstojném umírání
Publikace Oráče z Čech
V návaznosti na česko-německou konferenci s tématem paliativní medicíny, která se uskutečnila v Žatci v říjnu 2006 byla v těchto dnech vydána publikace „Oráč z Čech“. „Jde o sborník přednášek, které na tomto setkání z úst českých a německých odborníků v Křížově vile zazněly.
Jsme rádi, že se záměr projektu – spojení diskuse o způsobu zacházení s umíráním a se smrtí člověka prostřednictvím díla humanisty Jana ze Žatce „Oráč a smrt“ podařil naplnit“ – sdělil Petr Šimáček ze Sdružení rodáků a přátel města Žatce, které se spolu s německým Nadačním spolkem Žatec na pořádání této akce podílelo.
Na 130 stránkách publikace jsou zveřejněny přednášky uznávaných odborníků, jako například MUDr. Martina Bojara, prof. Václava Boka, PhDr. Petra Hlaváčka, MUDr. Michaela Popoviče nebo prof. Ulricha Gottsteina a dalších.
Profesor Jihočeské university v Českých Budějovicích Václav Bok zde přináší některé dosud nepublikované názory na život a práci Jana ze Žatce a jeho pobyt v Žatci a Praze. Přednášející Dr. Andrea Kalckhoff ve své přednášce zařadil Jana ze Žatce a Franze Kafku mezi dva nejvýznamnější slovesné umělce německé literatury pocházející z Čech. “Oráč a smrt“ je jedno z významných prozaických děl pozdního středověku napsaných v německém jazyce. Jan z Teplé, jak je také Jan ze Žatce nazýván, zde kolem roku 1400 působil jako městský písař a správce městské školy. Toto dílo napsal roku 1400 po smrti své manželky Markéty.
Nová dvojjazyčná publikace, kterou vydalo Sdružení rodáků a přátel města Žatce byla ve čtvrtek 29. 2. 2008 slavnostně pokřtěna v Městské knihovně Žatec.“Čím jiným v Žatci křtít, než žateckým pivem, a protože se v publikaci pojednává také o smutku a umírání člověka, je to pivo černé…“ – netradičně uvedl křest předseda žateckých organizovaných rodáků Petr Šimáček.
Knihu v nepromokavém obalu pak poctivě poléval speciálním výrobkem Žateckého pivovaru pivem Xantho i místostarosta města Aleš Kassal, ředitelka knihovny Radka Pichlová a předseda německého Nadačního spolku Žatec Otokar Löbl.
„I když Jan ze Žatce a jeho proslulé dílo „Oráč a smrt“ bylo v referátech zmíněné konference předmětem značné pozornosti, hlavním záměrem bylo pojednat o posledcích chvílích života člověka především z aspektů medicínských, právních a etických z hlediska dnešního pohledu“ – uvedl autor projektu Otokar Löbl z Nadačního spolku Žatec.“Jde také o prezentaci města, o Žatci se v souvislosti s touto konferencí hovoří na všech mezinárodních setkáních lékařů a odborníků v celé Evropě“ – doplnil Petr Šimáček.
Česko-německou publikaci Oráč z Čech, kterou vydalo Sdružení rodáků a přátel města Žatce nákladem 400 ks výtisků.
Petr Šimáček
Němci přijeli jednat o vzpomínce
S vedením radnice hledali cesty, jak vzpomenout památku ubitých lidí po válce
Alena Dukátová / Postoloprty / Němci a Češi se včera sešli na radnici v Postoloprtech. Cílem
O. Löbl, A. Reiff a starosta J. Hylák
schůzky je ujasnit stanoviska a najít společné východisko k nějakému způsobu jak uctí památku stovek německých lidí, zabitých v městečku při poválečných hrůzných násilnostech na německém obyvatelstu.
Město desku dříve odmítlo
Německé organizace žádaly v minulosti už několikrát o možnost ohdalení pomníku či pamětní desky v Postoloprtech. Radnice však byla vždy proti, že tato otázka je stále přiliš citlivá.
Loni na podzim požádal představitele města o schůzku Otokar Löbl z Frankfurtu nad Moahne, předseda krajanského nadačního spolku města Žatce v Německu. “Cheme jednat a dohodnout se tak, by byly všechny strany spokojeny. Chci, aby proces probíhal pod heslem Pravdou k smíření. Rodáci ze Žatce chtějí být mostem mezi generacemi a národy, ” řekl.
“Byla to první informativní schůzka, další budou pokračovat,” řekl místostarosta Postoloprt Vojtěch Bernard. Starosta podá informace zastupitelstvu na jeho schůzi 19. března.
800 mrtvých lidí
Těsně po válce bylo ve městě postříleno či jinak zabito osm set Němců. Policie událost několikrát šetřila, ale nikdy nikoho neobvinila.
Deník Lučan
Křištálová noc 1938 v Žatci
Peter Klepsch
Z pohledu žateckého rodáka, který nyní žije v Německu.
Byl to neklidný podzim v roce 1938. Na cestě ze školy, tehdy jsem byl 10 letý kluk, jsem viděl skupinu asi 20 lidí, kteří byli bledí ve tvári ale velice dobře oblečeni a zametali před klášterním kostelem. Při bližním pohledu jsem poznal několik panů kteří v našem rodném domě také chodili na návštevu, například obchodníka Hellera. Pomalu jsem poznával co se zde odehrává. Když jsem potom viděl kouř nad synagogou, tak jsem pochopil I jako dítě že židi mají býtí v mém rodném městě veřejně ponížení.
Když jsem se přes spleť vodních hadic došel k mému rodnému domu v Dlouhé ulici, v podstatě vedle synagogy, tak mi maminka vyprávěla že ráno několik mužů v zivilu nasílím vtrhlo do židovského chrámu a vydrancovali ho. Když synagoga náhle stála v plamenech, prosadili význámní lidé na radnici zásah požárníků, proti surově se bránícím přísluníkům NSDAP a paramilitaristické skupiny SA kteří jí chtěli naprosto zničit. Požárnící měli za krátko oheň v synagoze pod kontrolou.
Když kouř z požáru odtáhl, bylo již více lidem v Žatci i jasněji v hlavě. Když několik měsíců později vtrhlo německé vojsko I do vnitrozemí Čech a Moravy nebylo to u velké části obyvatel vítáno ani neměli pro tento násilný čin pochopení. I když původně Mnichovskou smlouvu z národnostních a hospodářských důvodů skoro fanaticky přivítaly, poznaly nyní, jejich očích, nesmyslnou křivdu. “Křišťálová noc” ve které bohudíky v Žatci, mimo rabování u zbývajících židovských rodin, netekla krev , ale také obrazení Prahy, vzbudilo nejen u mě právní vědomí. Od této doby bylo jádro nepolepšitelných nacistů v mém rodném měste izolováno.
Při posledním sčítání lidu v 1. Československé republice se příhlásilo v Žatci 1600 lidí k židovskému náboženství. K tomu je nutno počítat ještě asi 500 konvertitů. Z těchto 2000 lidí bylo ovšem v Žatci v květnu 1939 pouze 200.
Již dlouho před “připojením” odešli majetní a moudří Židé do “jistých” zemí. Méně majetní uprchly těsně před vstupem německého vojska do vnitrozemí. Tito a zůstalí optimisti se staly skoro bez vyjímky obětí “schoy” Těm zbylím se ale z velkého procenta obyvatel dostávala pomoc a soucit. Jedním důvodem byla jejich chudoba a druhým že velká část z nich byla ve smíšeném manželství a měla “ariské” příbuzné.
I když chybí veškerá statistika o žateckých židech, tak můžeme odhadovat, že více než půlka žatekých židů válku a holocaust přežila, protože více než polovina odešla včas do exilu.
Hospodářsky byla židovská obec Žatec převážně v průmyslu silně zastoupená. Potom následovali lékaři a advokáti a samozřejně také obchodníky. Továrny jako Bechert a Telátko byli největšími zaměstnavateli v městě, lékaři (Dr. Eben, Dr. Nohel a další) byli velice oblíbení a schopní. Edmund Stern měl nejvyšší obchodní obrat žateckého chmele a stál na špičce tét typicky žateckého obchodu.
Žatec, toto kdysi bohaté město zratilo svůj význam ve dvou katastrofách. Jednou na podzim 1938 a podruhé v květnu 1945. Ubíváním významu zemědělství bude asi jeho navždy ztracený.
Peter Klepsch, Spalt 2007, překlad Otokar Löbl
zveřejněno ve Svobodném hlasu, 21. listopadu 2007
Vzpomínka na Křištálovou noc 1938
Z vyprávění mé babičky…
Můj dědeček se jmenoval Eduard Mosch a byl pekařem v Drahomyšli. Se svým vozíkem, který byl tažen dvěma psy, jezdil pravidelně každý týden do Žatce na týdenní trh. Tam prodával také macu, což je židovský chleba. Ze synagogy vždy přišel rabín, který šel od stánku ke stánku a ochutnával nabízené potraviny. Komu udělal ve stánku znak na stůl u toho pak mohli židi nakupovat.
Ve městě Žatci žilo před 2. světovou válkou více než 1.200 židů. Během velké hospodářské krize se dědovi nedařilo a přišel do bankrotu. Jeho obchod byl vydražen a děda musel do Žatce do chudobince, který se nacházel nedaleko řetězového mostu.
V roce 1943, k pátému výročí vypálení žatecké synagogy, se po městě roznesla informace, že tam byl zase oheň. Moje babička mě vzala do kočárku, aby se mohla lépe držet na nemocných nohách a jela se tam se mnou podívat. Dveře do synagogy byly otevřené a my uviděli sazemi začerněný oltář. Uvnitř jsme spatřili muže v dlouhém černém kabátě nebo sutaně, který zapaloval velkou svíci. Od té doby tento obrázek zůstal v mé mysli natrvalo.
Helmut Wabra, Straubing
zveřejněno ve Svobodném hlasu 21.listopadu 2007